Těžký Gustav bylo největší dělo nasazené v boji. Vystřelilo jen párkrát, přesto napáchalo obrovské škody

Schwerer Gustav je největší dělo druhé světové války. Mělo obrovský dostřel a ničivé účinky prorazily i sovětské opevnění.
i Zdroje fotografie: Unsplash
                   

V roce 1936 začínalo být jasné, že válka je na spadnutí. Hitlerovi a jeho generalitě dělalo největší starosti nepřátelské opevnění. Maginotova linie a československé opevnění se zdálo být pro Wehrmacht tvrdým oříškem. Německý diktátor se proto obrátil na firmu Krupp, která na tyto oříšky měla vyvinout louskáček.




Opožděný dárek pro Hitlera

U Kruppa znali zálibu německého diktátora v monstrózních zbraních, a proto přišli s projektem největšího děla na světě s ráží 800 milimetrů. Hlaveň měla devadesát šest závitů, délku 32 metrů bez závěru a 47,5 metru se závěrem a hmotnost 400 tun. Bojová hmotnost s lafetou byla neskutečných 1350 tun.

Taková zbraň by si poradila i s nejsilnějším opevněním francouzské Maginotovy linie. První kus měl být dodán do tří let a v dalších dvou letech měl Wehrmacht dostat ještě dva další. Práce na děle, pojmenovaném po řediteli firmy Gustavu Kruppovi jako Schwere Gustav (Těžký Gustav), začaly v polovině roku 1937.

Dokáže zničit vše

Výroba se však táhla. Když v květnu 1940 udeřilo Německo na Francii dělo nebylo připraveno k použití. K testům na střelnici v Rügenwalde byl Gustav připraven teprve na začátku roku 1941. Testy obrovského kusu přinesl smíšené výsledky.

K dělu byly vyvinuty dva typy granátů: vysoce explozivní a průbojné náboje. Oba na polygonu prošly na výbornou. Vysoce explozivní granát vážil 4,8 tuny, z čehož 700 kilogramů tvořila výbušnina. Délka granátu byla neuvěřitelných 3,6 metru. Gustav tyto granáty dokázal vystřelit až na 48 kilometrů. Náboj po dopadu dokázal vytvořit kráter o velikosti až 9,1 metru.


iZdroje fotografie: Unsplash

Průbojný náboj měl stejnou délku jako explozivní náboj, ale jádro bylo vyrobeno z vysoce kvalitní tvrzené chromniklové oceli s balistickým aerodynamickým aluminiovým překrytem. Hmotnost granátu byla 7,1 tuny (z toho 250 kilogramů výbušniny) a dostřel Gustava klesla na 35 kilometru. Účinnost však byla ohromná. Granát dokázal i na tuto vzdálenost prorazit 7 metrů železobetonu nebo 600 milimetrů oceli. K vystřelení jednoho náboje bylo potřeba 1,7 tuny střelného prachu.

Kadence Těžkého Gustava byla jeden výstřel za 30 až 45 minut. Ukázalo se však, že intenzivní střelba vedla k obrovskému opotřebení hlavně, a již po pátém výstřelu docházelo ke značnému snížení přesnosti palby. Nakonec bylo vydáno doporučení, které omezilo palbu z děla na pouhých 14 výstřelů denně. I to však mělo stačit a důstojníci byli z ničivé síly Gustava nadšeni.

Více problémů než užitku

Projevily se však i značné nevýhody megalomanské konstrukce. Během testů se ukázalo, že zamaskovat 11,7 metrů vysoký a 47,5 dlouhý kanón je zhola nemožné. I přes pečlivě provedenou kamufláž a natažení maskovacích sítí, tlaková vlna po každém výstřelu smetla nejen maskování, ale i velkou část porostu v okolí. Ve čtyřech kilometrech vzdálených kasárnách dokonce výstřel vybil okna a zničil střechu.

I přesto, že byl Gustav označován jako železniční kanón, skutečnost byla taková, že na místo musela být zbraň dopravena rozebraná na 26 vagónech, a s pomocí 250 vojáků během 54 hodin složená. Dělo nebylo schopnu náměru, musel být postaven rozsáhlý železniční systém s mnoha výhybkami, který tuto nevýhodu dokázal nahradit. Dělo se totiž po systému přesouvalo na monstrózním speciálně vyvinutém osmdesáti kolovém podvozku, který tvořily čtyři dvaceti ose vagony. Vzhledem k tomu musel být kolejový systém zdvojený.


iZdroje fotografie: Unsplash

Vedle toho musel být postaven systém pro dva rámové jeřáby určené k nabíjení monstra. K přesunu Těžkého Gustava musela vyvinout firma Siemens speciální vysokovýkonné dieselové dvoulokomotivy. I střelivo muselo být převáženo ve speciálních klimatizovaných vagonech. Granáty byly totiž nejúčinnější, pokud měly před výstřelem teplotu 15 °Celsia.

K dělu musela být přidělena i laboratoř, která sledovala opotřebení hlavně a kvalitu střeliva. Další jednotka se starala o zaměřování kanónu. Tito specialisté byli již roku 1941 vybaveni žhavou novinkou – infračerveným zaměřovačem, který dovolil palbu i v mlze. Cena za toto vše musela německého vůdce zvláště potěšit. Podle staré tradice za první kus nové zbraně od Kruppa armáda neplatila!

Nasazení těžkého Gustava na Krymu

Uplatnění pro kanón se našlo teprve po útoku na SSSR. Roku 1942 byl Schwere Gustav i s vybavením a obsluhou naložen do pěti vlaků s celkem 105 vagony a přesunul se k Sevastopolu. Zde byly postaveny více než dva kilometry kolejí s výhybkami, po kterých se Těžký Gustav pohyboval.

Pro zmatení nepřítele bylo vybudováno také falešné palebné postavení. Vedle 250 mužů posádky kanónu muselo být ještě nasazeno více než 2500 dělníků na stavbu a údržbu systému a stovky vojáků na strážní a protiletadlovou službu. Celkem se odhaduje, že k zajištění děla bylo přiděleno až 4000 mužů.


iZdroje fotografie: Unsplash

U Sevastopolu byl Schwere Gustav na počest manželky konstruktéra Ericha Müllera přejmenován na Doru. 5. června 1942 bylo dělo připraveno k palbě. Zásoba střeliva byla značně omezena, a tak se palba soustředila na nejvíce opevněné cíle obléhaného města. Přesto, že Gustav/Dora vystřelil jen 48 granátů, podařilo se vyřadit sovětské opevnění označené jako Stalin, vyhodit do povětří skladiště střeliva Černomořské flotily, a zničit baterie pevnosti Maxim Gorkij. Po tvrdých bojích 4. července 1942 zničený Sevastopol kapituloval.

Gustav/Dora bylo přesunuto k Leningradu. Vzhledem k značnému opotřebení hlavně muselo dojít k její výměně. Na nové pozici navštívil svoji oblíbenou „hračku“ i Adolf Hitler. Vše připraveno k zahájení palby na obléhané město. Na začátku roku 1943 bylo dělo staženo zpět do Německa, aniž by vystřelilo. Situace na bojišti se změnila a panovala obava, že by Dora mohla být zničena nebo dokonce ukořistěna Rudou armádou.

Vzdušné zámky a hořký konec

To již se u Kruppa zkoušelo nová upravená hlaveň s nižším opotřebením. Dělo bylo invenčně pojmenováno Schwere Gustav. Jeho testy proběhly únoru 1943 a potýkaly se s velkými problémy. Ve zbrani se zaklínil jeden náboj a jen se štěstím nedošlo k jejímu roztrhnutí. Některé zdroje tvrdí, že se mělo dělo zapojit do bojů u Stalingradu. Vzhledem k datu výroby je to však zcela nemožné. Za toto dělo však již Wehrmacht musel zaplatit. Vyšlo na plných 7 milionů říšských marek, tedy v přepočtu na dnešních 600 milionů korun.

S 80 centimetrovým dělem mělo nacistické Německo dalekosáhlé plány. Pro Gustava se vyvíjel raketový náboj, který měl mít dostřel až 150 kilometrů. Dělo by tak dostřelilo daleko přes Lamanšský kanál. Vedle toho měl vzniknout projekt Landkreuzer P. 1500, a jednalo by se o monstrózní tank. Oba projekty skončily pouze na papíře. Po přesunu od Leningradu se 800 milimetrová monstra měly podílet na bojích o Varšavu a Budapešť.

Ani jedno nasazení však není prokázané. Obě děla byla rozebrána a v dubnu 1945 zničena, aby nepadla do rukou nepřítele. Američané a Sověti jejich zbytky prozkoumali. Evidentně je nezaujali a trosky obou zbraní skončily ve starém železe. Dodnes se zachovalo jen několik ohromných granátů. Nejbližší z nich je pro české zájemce k vidění ve vojenském muzeu v Drážďanech.

Zdroj: SAmilitary History

Diskuze Vstoupit do diskuze
140 lidí právě čte
Zobrazit další články
Co si myslíte o článku?
5/5 (81%) 1190 hlasů
Nahlásit chybu
Události247.cz
Virolog Grubhoffer kritizoval cestující na olympijské hry v Tokiu. Důvod mnohé nepřekvapí
VědaŽivě.cz
Klíčové řidičské dovednosti, které by měl ovládat skutečně každý. Přesto se je v autoškole nenaučíte
JakZdravě.cz
Strouhanka, v kuchyni nepostradatelná surovina. Top šéfkuchař prozradil tajemství, jak ji úspěšně a chutně nahradit zdravější verzí
adbz.cz
Pozor, některé věci mohou do vašeho domu lákat hmyz a jiné parazity. Přesto si je však většinou všichni schováváme