Tornádo 9A52-4 je lehká verze raketometu Smerč. Dokáže odpalovat těžké rakety velké ničivé síly a být zároveň pohyblivý

Ruská, respektive sovětská armáda zařadila na konci 80. let do své výzbroje těžký raketomet BM-30 Smerč, který dokáže odpalovat rakety ráže 300 milimetrů na velmi dlouhé vzdálenosti. Jde o systém s 12 odpalovacími tubusy a je proto i poněkud těžký. Poté, co USA přišly s odlehčeným raketometem HIMARS, který se v terénu velmi dobře pohybuje a může odpalovat různé druhy střel, rozhodlo se Rusko na tento trend reagovat vývojem systému 9A52-4 Tornádo. Neměl by být ale zaměňován s jinými systémy v podobně označované rodině Tornádo.

Počet raket je jen poloviční

Projekt byl vlastně velmi jednoduchý. Šlo o to na nový podvozek umístit menší počet odpalovačů raket ráže 300 mm používaných systémem BM-30 Směrč nebo jeho nástupcem Tornádem-S, a zásadně tak snížit jeho hmotnost. V tomto případě byl počet odpalovacích tubusů snížen na polovinu, na vozidle jich je použito jen šest. Jsou umístěny na podvozku vojenského nákladního automobilu KamAZ-63501 8×8, který systému zajišťuje vysokou mobilitu i v méně únosném terénu. Ruská armáda ho používá i při současném konfliktu na Ukrajině.

Je třeba upozornit na určitou zmatečnost s názvy, které ruská strana pro své raketomety používá. Raketomety Tornádo, i dřívější Smerč, Grad a Uragan, vyráběla (resp. prováděla zejména konečnou montáž a „oživení“) společnost Motoviličinské závody v Permu. Většinovým vlastníkem závodu je ruský zbrojní koncern Rostec. Motoviličinské závody jsou ale od března 2018 v konkurzu a vojenskou část výroby od nich převzala právě konstrukční kancelář ZAO, která je samostatnou součástí závodu a používá se pro ni i název NPO SPLAV. 

Raketometné systémy s názvem Tornádo se v Rusku objevily poprvé v roce 2007. Šlo o v tomto článku popisovanou odlehčenou „poloviční“ verzi BM-30 Směrč na novém podvozku. Rusové s ním plánují postupně nahradit systémy BM-30 Směrč, BM-21 Grad a BM-27 Uragan. Jenže v roce 2011 byl stejnou společností vyvinut vícenásobný raketový systém, který dostal také jméno Tornádo, s přívlastkem -G.

Jednalo se ale jen o modernizovanou variantu BM-21 Grad. Dodávky tohoto systému Tornádo-G započaly pro ruskou armádu v roce 2014 a v roce 2018 byly rakety 122 mm v něm používané zásadně modernizovány co se týká navádění a doletu. Systém Tornádo-G je namontován korbě nákladního vozu Ural-4320 6×6.

Velký zmatek v názvech

A aby zmatek v názvech byl ještě větší, v Rusku v roce 2015 vyvinuli ve stejné společnosti systém, který je v podstatě modernizací původního BM-30 Směrč, a nazvali ho prostě Tornádo-S. S Tornádem 9A52-4 ani s Tornádem-G nemá technicky prakticky nic společného, jde opět o těžký raketomet s dvanácti 300mm odpalovacími tubusy na podvozku MAZ-543M 8×8. Jeho dodávky v této verzi ruské armádě začaly v roce 2017.

V ruské armádě slouží také raketomet BM-27 Uragan-1M ráže 220 mm (může střílet i raketami ráže 300 mm) z roku 2007, který je někdy mylně označován jako Tornádo-U. Ve skutečnosti toto jméno nese nákladní automobil Ural-6370.

Soustředíme-li náš popis na vozidlo Tornádo 9A52-4, jde o vozidlo 11,2 metru dlouhé, 2,5 metru široké a 3,15 metru vysoké. Jeho hmotnost je 24,65 tuny. Posádku tohoto Tornáda tvoří dva vojáci. Po silnici je schopno se pohybovat rychlostí až 90 kilometrů v hodině. Dosah na jednu natankovanou nádrž je úctyhodných tisíc kilometrů. Vycvičená posádka dokáže raketomet připravit k výstřelu za zhruba tři minuty a palbu může řídit z kabiny.

Zvládne odpálit vše jako větší Smerč

Systém může používat klasické rakety odpalované raketometem Smerč. Jeho běžná raketa má hmotnost kolem 800 kilogramů a dostřel 90 kilometrů. Použije-li modernizované rakety naváděné speciálním satelitním navigačním systémem GLONASS ze systému Tornádo-S, může dostřelit na vzdálenost až 120 kilometrů s vysokou přesností. V roce 2020 byla testována nová vysoce přesná střela 9M544 s delším doletem (možná 200 kilometrů) pro systém Tornádo-S s kumulativní fragmentací munice, která se může používat i raketometem Tornádo 9A52-4.

Všechny rakety se dají vybavit různými hlavicemi, například tříštivou, tříštivo-trhavou, zápalnou, termobarickou či kazetovou. V kazetových může být klasická submunice, protipěchotní nebo protitankové miny, případně samonaváděcí se protitanková munice. Celou salvu lze odpálit během 20 vteřin. Rakety jedné salvy jsou schopny pokrýt plochu až 32 hektarů.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

K dispozici pro odpálení raket na vozidle jsou dva druhy pouzder. Jedno je jednorázové a uzavřené. Pokud je instalováno na vozidle, při odpálení z něho sice rakety dokážou odstartovat, ale tento kontejner se nedá znovu nabít. Slouží především k dlouhodobému skladování a transportu raket na delší vzdálenosti, například vlakem apod. Druhou možností jsou odpalovače, které lze opakovaně přebíjet.

S potřebnou technikou nutnou k manipulaci s těžkými raketami lze z nabíjecího vozidla stejného typu podvozku KamAZ-63501, ale s nástavbou 9T234-4 znovu systém připravit ke střelbě zhruba za osm minut. Střely se z Tornáda odpalují jednotlivě nebo v salvě během 20 sekund a mohou být řízeny ze samostatného velitelského vozidla.

Do systému existují speciální pouzdra do 300 mm odpalovačů, a to pro rakety ráže 220 milimetrů. Těmi disponuje třeba ruský raketomet BM-27 Uragan. V případě použití těchto pouzder lze odpalovat i z Tornáda klasické rakety Uragan. Jsou zprávy i o tom, že pro tento raketomet existuje i přídavné pouzdro na střelbu raketami ráže 122 milimetrů, které jsou jinak odpalovány ze salvového raketometu BM-21 Grad nebo Tornádo-G.

Jak hodnotíte úroveň a účinnost ruských raketometů?

Zdroj: MilitaryToday, MilitaryHistory