Ukrajina dostane z Itálie tažené houfnice FH70, které se dokáží pohybovat i samostatně za pomoci vlastního motoru

Konstruktéři se dlouhá léta snaží vylepšit vlastnosti zbraní včetně dělostřelectva. Mohou tak vzniknout konstrukce, které by vás nejspíše ani nenapadly.

i Zdroj fotografie: Hugh Llewelyn / Creative Commons / CC BY-SA
                   

Rozsah pomoci západních zbraní se v oblasti těžkých konfliktů rozrůstá tak, že se v zemi doslova hromadí různé typy vozidel, děl a dalších systémů. Protože téměř žádná země nemá velké zásoby na skladech, přicházejí často i po kusech, maximálně v desítkách. Někdy se jedná o zbraně, které znají jen experti, a ukrajinské vojáky asi nikdy nenapadlo, že z nich kdy budou střílet. Příkladem mohou být tažené houfnice FH70 (Field Howitzer 70) přicházející na Ukrajinu z Itálie.

Itálie na Ukrajinu dodá celou řadu zbraní

Italská vláda se před několika dny připojila k zemím, které na Ukrajinu dodávají výzbroj na boj proti ruské agresi. Mezi dodanými zbraněmi mají být protiletadlové rakety Stinger, minomety, kulomety, munice, ale především tažené houfnice FH-70. Jde o zbraň, na jejímž vývoji se podílelo několik západních evropských států. 155mm tažená houfnice FH-70 byla vyvinuta v 70. letech za spolupráce Velké Británie, Západního Německa a Itálie.

Vznikla výkonná dělostřelecká zbraň, která si posléze našla cestu i do armád řady zahraničních zákazníků. Jejím největším uživatelem je ale Japonsko, kde se nakonec houfnice licenčně vyráběla. U původních evropských výrobců z ní měla vzniknout i samohybná houfnice SP-70, ale tento projekt skončil kvůli technickým potížím neúspěchem.

iZdroj fotografie: Uživatel Miya.m / Creative Commons / CC BY-SA
FH70 se může samostatně pohybovat

V 60. letech bylo státům NATO jasné, že budou potřebovat nahradit staré americké houfnice M114, jejichž konstrukce pocházela ještě z dob druhé světové války. Proto začaly pracovat na novém dělostřeleckém systému, který by měl ráži 155 milimetrů a využíval by standardní munici NATO. Pro zbraň bylo stanoveno několik parametrů jako rychlost její palby, instalace pomocné jednotky a schopnost se na určitou vzdálenost samostatně pohybovat.

Na zbrani začaly společně pracovat britský koncern VSEL, německý Rheinmetall, a nakonec se připojil i italský OTO Melara. V čele projektu stáli britští specialisté zbrojovky Vickers a úřadu RARDE (Royal Armament Research and Development Establishment), němečtí technici vedli vývoj některých typů munice. O dělo se zajímala i americká armáda, ale nakonec ho odmítla a začala s vlastní konstrukcí. Bylo pro její potřeby příliš těžké, což znemožňovalo jeho přepravu vrtulníkem.

V letech 1970 až 1973 proběhly zkoušky prototypů, celkem jich bylo zhotoveno 19. Vývoj houfnice byl úspěšně dokončen roku 1976, a o dva roky později byla spuštěna sériová produkce ve třech zbrojovkách (firmy Vickers, Rheinmetall a OTO Melara), jež si rozdělily výrobu tak, že každá vyráběla různé součásti zbraně. Přímo pod jménem FH-70 užívala houfnici italská armáda, v Británii se ale nazývala L121 a v německém Bundeswehru FH 155-1.

Houfnice má vlastní motor od Volkswagenu

Výsledkem byl dělostřelecký systém, jehož hmotnost dosahuje až 9,6 tuny. Běžně je tažen za pětitunovým nákladním vozem, ale díky unikátní pomocné jednotce má i vlastní možnost pohybu. Jednotkou je motor Volkswagen o objemu 1 800 kubických centimetrů a výkonu 55kW. Ten nejen vyrábí energii, ale dokáže pohánět i kola děla. To se tak může pohybovat rychlostí až 16 kilometrů v hodině, a aniž by bylo tažené dojet do vzdálenosti 20 kilometrů, zdolat 34% stoupání a brodit se do 75 centimetrů.

Proto má FH-70 kromě dvou hlavních kol i dvojici menších na koncích ramen lafety. Motor také usnadňuje manipulaci s dělem a jeho přípravu k nasazení. Houfnice má ráži 155 milimetrů a její hlaveň délku 39 ráží. Může využívat všechny standardní granáty NATO v této ráži. Ty Ukrajina v poslední době dostává ve značných počtech, proto by neměla mít s použitím děla velký problém. S běžným nábojem dokáže dostřelit do vzdálenosti 24 kilometrů.

Střely s prodlouženým dostřelem pak mohou zasáhnout cíl až na 30 kilometrů. Standardní tříštivá střela má hmotnost 43,5 kilogramu a je v ní 11,3 kilogramu trhaviny. Součástí zbraně je též jednoduchý balistický počítač pro nastavování odměru a náměru, na houfnicích v armádách Německa a Itálie byl vybavený digitální zobrazovací jednotkou. Houfnice má i panoramatický dalekohled a menší zaměřovací dalekohled pro přímou palbu.

iZdroj fotografie: Italian army / Creative Commons / CC BY
Střelba z FH70

Dělo standardně obsluhuje osm vojáků, ale zvládnout to mohou i čtyři, i když se pak sníží rychlost palby. Ta je vysoká i díky speciálnímu zásobníku, kam se připravuje zásoba devíti pohonných náplní. U FH-70 se proto někdy mluví o tom, že funguje na principu poloautomatického nabíjení s lidskou obsluhou. Systém zahrnuje zásobník pro devět kusů pohonných náplní a mechanický nabiják.

Nabíječ a jeho dva pomocníci zasouvají samostatné projektily – granáty do nabíjecího zařízení a pohonné náplně do zásobníku, zatímco automatický mechanismus se pak stará o vlastní zasouvání projektilů i náplní do komory, a po výstřelu o vyhazování použitých náplní ven. Houfnice tak dokáže za prvních 15 sekund vypálit tři rány a za první minutu šest. Při nepřetržité palbě je rychlost střelby 2 rány za minutu. Životnost hlavně je 2 500 ran, poté je nutné ji vyměnit.

Který dělostřelecký systém, jež obdržela Ukrajina, je nejužitečnější?

Zdroj: ArmyRecognition, MilitaryToday

Diskuze Vstoupit do diskuze
57 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články
Události247.cz
Události247.cz
Lidem teprv teď začne téct do bot. Operátoři se rozhodli, že jim zdraží volání
VědaŽivě.cz
VědaŽivě.cz
Vědci zjišťovali, která psí rasa je nejchytřejší. Jako vzorek posloužilo 1 002 psů 13 plemen
JakZdravě.cz
JakZdravě.cz
Co je potřeba vědět o Crohnově chorobě: Zdraví může poškodit víc než srdeční infarkt, kouření zhoršuje příznaky
adbz.cz
adbz.cz
Chemikálie jsou zbytečné. Ucpaný záchod se dá uvolnit pomocí obyčejného pytle na odpadky