Problémem mnoha protitankových zbraní je odhalení pozice po odpálení střely. Ukrajinský systém obsluhu chrání, navíc se může i rychle stáhnout z pozice.
Válka na Ukrajině dává vzniknout systémům, které se mohou v budoucnu ukázat jako velmi užitečné. Konstruktéry k nim nutí okolnosti a zkušenosti přímo z bojů, proto mohou být mnohé i narychlo vymyšlené improvizace velmi funkční. Jednou z nich je protitanková robotická zbraň, jejíž záběry kolují po sociálních sítích. Zatím lze jenom spekulovat, co všechno dokáže, ale některé závěry lze z její konstrukce dovodit.
Ukrajinská protitanková střela na kolech
V kostce jde o nějaký druh protitankové střely umístěné na čtyřkolovém robotickém vozidle, které je pravděpodobně poháněno elektřinou z baterií. Celkem veliká kola s výrazným vzorem naznačují, že by mělo zvládnout i obtížnější terén, přičemž za „oko“ robota zvolili konstruktéři kameru podobnou GoPro. Ovládán je tedy na dálku, ale jaký má dosah a schopnosti zatím ukrajinská strana nezveřejnila.
Neobrněná konstrukce naznačuje, že se nebude jednat o bojové vozidlo posílané někam do předních linií, protože by ho nepřítel mohl zničit i střelbou z ručních zbraní. Jde tak spíše o systém, jehož účelem bude zaujmout pozici tam, kde většinou lidská obsluha rozestaví nějaký druh protitankového sytému. Chránit by tak mohl například protitankový raketový komplet Stugna-P umístěný na vozidle.
Po odpalu vozidlo odjede za obsluhou
Problémem podobných zbraní je, že výstřel prozrazuje jejich pozici, a je-li v okolí obsluha, nepřítel ji může zasáhnout. A to i přesto, že Stugna-P umožňuje odpal ze vzdálenosti až 50 metrů od systému, zatímco posádka udržuje laserové zaměření střely za pomoci terminálu s obrazovkou. Nakonec se ale vždy musí vrátit na místo, kde je postaven odpalovač, aby došlo k opětovnému nabití. Dálkově ovládané vozidlo by tuto nutnost odbouralo, neboť by po dopadu střely na cíl odjelo do bezpečí za čekající obsluhou.
Zkušenosti s podobným odpalováním střel Stugna-P ukrajinští konstruktéři již mají. V minulosti spolu s kolegy z Turecka představili odpalovací systém Serdar určený pro různé typy obrněných vozidel a další platformy. Jeho součástí byly 2 nebo 4 střely Stugna-P odpalované a zaměřované z bezpečí vnitřku obrněného vozidla. Podobný princip tak stačilo aplikovat na čtyřkolový robotický podvozek.