Ukrajinská armáda ukořistila několik vzácných 2B16 Nona-K, což je kombinace houfnice a minometu v jednom

Během nepovedených operací ruské armády v okolí Kyjeva a Charkova zůstalo po ruských vojácích a výsadkářích také značné množství techniky včetně těžkých zbraní. Podle záběrů ze sociálních sítí jednou ze zbraní, které tak nakonec Ukrajincům padly do rukou, je systém kombinující houfnici a minomet. Jeho název je 2B16 Nona-K. Ukrajinci by měli mít dva kusy, podle nových informací se ale prý v současnosti počet jimi vlastněných zbraní tohoto typu znásobil.

Rusko má mít přes stovku Nona-K

Podle dostupných údajů totiž mělo v ukrajinských rukách skončit až sedm těchto zbraní. Přitom podle veřejných zdrojů mají mít ruské ozbrojené síly ve výzbroji celkem 124 kusů těchto systémů, a to jak u pozemního vojska, tak námořní pěchoty. Některé zprávy říkají, že Nona-K se již v letech 2014 až 2015 objevila ve výzbroji doněckých separatistů a údajně ji nasadili i nyní v bojích v okolí přístavu Mariupol.

Ukrajina se dle všeho snaží zařadit tyto ukořistěné zbraně do výzbroje, na zveřejněných záběrech je vojáci evidentně testují. Hodí se jí každá zbraň, která by vyrovnávala nepoměr počtů mezi jejím a ruským dělostřelectvem. Nona-K je silná zbraň, která v tom může napomoci. Vystřeluje granáty ráže 120 milimetrů. To je ráže těžších typů dělostřelectva a může se vyznačovat velkou ničivou silou.

Konstrukce zbraně není nová. Samotnou zbraň 2A51 kalibru 120 mm zkonstruovali v CNIITM (Centraľnyj naučno-ispitateľnyj institut točnogo mašinostrojenija) v Podólsku (dnes součást Moskvy) v polovině 70. let minulého století. Kód, pod nímž byla vyvíjena a ze kterého vzniklo i pojmenování zbraně, znamená „NONA“ – Новейшее Орудие Наземной Артилерии (nejnovější zbraň pozemního dělostřelectva).

Zbraň 2A51 je vlastně nízkotlaký kanón s klínovým závěrem a s drážkovanou hlavní. Tento neobvyklý dělostřelecký univerzální systém umožňuje střelbu přímou i nepřímou, kumulativními protitankovými granáty, trhavými granáty stabilizovanými rotací a všemi sovětskými typy min ráže 120 mm.

Systém se intenzivně účastnil války v Afghánistánu

První dělostřelecký systém s novou zbraní 2A51 byl samohybný minomet 2S9 ráže 120 mm, který v sobě spojoval výhody moždíře, respektive minometu a kanónu. Byl vyprojektovaný pro výsadkové vojsko sovětské armády jako lehká a mobilní zbraň. Pod krycím jménem Nona-S vznikl tak, že na lehký pásový podvozek výsadkového obrněného transportéru BTR-D (Objekt 925) (s dieselovým motorem 5D20 s výkonem 1 77,6 kW) byla instalována zbraň 2A51 ve věži s odměrem ± 35° (někdy se uvádí ± 30°) a náměrem -4° až +80°.

Systém byl zaveden do výzbroje sovětských výsadkových vojsk VDV (vozdušno-desantnyje vojska) jako 2S9 v roce 1981. Jeho základními výhodami pro výsadkové jednotky je, že je relativně lehký (1,2 tuny), je obojživelný a je ho možné vysazovat na padácích. Jeho silueta připomíná lehký tank, ale jeho hlavní výzbrojí je právě zbraň 2A51. Nabíjení je ruční jedním ze dvou členů posádky nacházejících se ve věži, druhý plní funkci střelce. Velitel nesedí ve věži, ale v přední levé části trupu, vedle něj je místo řidiče.

Pro 2S9 byla dokonce zkonstruována speciální munice, protipancéřová kumulativní střela o hmotnosti 13,17 kg, která probíjí na vzdálenost 500 m až 600 mm pancíře. 2S9 převáží 60 kusů munice. Vzápětí po zavedení se 2S9 zúčastnil intenzivních bojů v horských oblastech Afghánistánu. Dělostřelecký systém 2S9 se mimořádně osvědčil a získal si u vojáků velkou oblibu. Prokázalo se, že účinek granátů a min ráže 120 mm v cíli se rovná účinku standartního střeliva kanónových houfnic ráže 152 mm.

Jako kanón ničí obrněné cíle

I když šlo o relativně velmi lehký dělostřelecký samohybný výsadkový systém, k místu výsadku ho mohla donést jen velká transportní letadla typu An-12, An-22 a Il-76. Zkoušel se i dvoumotorový letoun An-32. Výsadková sovětská vojska však volala po ještě lehčím dělostřeleckém systému se stejnými parametry, co se týká účinnosti v cíli, dostřelu, atd., přenosnému například v podvěsu pod vrtulníkem apod.

A tak došlo v dějinách vývoje zbraňových systémů k naprosto ojedinělému případu – ze samohybného děla byla jeho speciální zbraň „vypreparována“ a upravena na verzi vlečenou. Neboli ze samohybného děla bylo vyvinuto dělo tažené. Do té doby tomu bylo prakticky vždy přesně naopak. Už roku 1986 ho dostali sovětští výsadkáři do výzbroje pod označením 2B16 Nona-K. Na první pohled se jeho hlaveň liší od hlavně samohybné verze rozměrnou úsťovou brzdou, která tlumí energii zákluzu po výstřelu až o třetinu.

Univerzální hlavňový dělostřelecký systém 2B16 Nona-K běžně tahá střední terénní nákladní automobil GAZ-66, ale zvládne to i lehký UAZ-469. Tažené dělo – minomet 2B16 spolu se samohybnou houfnicí – minometem 2S9 fungují jako systém palebné podpory výsadkových vojsk. V rámci palebné podpory plní dvě základní funkce, jako minomet či houfnice vedou nepřímou palbu, jako kanón přímou střelbou ničí obrněné cíle.

Jde o velmi mobilní systém

K její obsluze je zapotřebí pětice vojáků. Ke střelbě připravená v palebném postavení je uložená na malém kruhovém ložišti pod osou kol v přední části. V transportní poloze je toto ložiště zvednuté a dělo jede na kolech, zapřažené za tažným vozidlem, jak již bylo napsáno, nejčastěji za GAZ-66. Tažné vozidlo také převáží osádku a palebný průměr munice zbraně. Zbraň má tenký čelný štít, který poskytuje základní ochranu obsluze před střepinami zpředu.

Levá strana štítu je trochu vyšší než pravá kvůli nainstalované optice. Náměrové a odměrové ovládací prvky jsou na levé straně u zaměřovačů pro přímou i nepřímou palbu. Klínový závěr je vertikálního posuvného typu, což umožňuje pohodlnější a rychlejší nabíjení při střelbě vrchní skupinou úhlů. V západních armádách zbraň podobných vlastností zavedena není.

iZdroj fotografie: Uživatel One half 3544 / Public Domain

Zbraň může být tažena v podstatě libovolným lehkým nákladním automobilem, který s ní může jet rychlostí až 80 kilometrů v hodině. Konstrukce je navržena tak, aby obsluha mohla po dosažení místa střelby Nonu-K uvést do bojového stavu do 30 vteřin. Do zbraně existuje řada druhů munice. Pro zajímavost – je zkonstruovaná tak, aby mohla střílet třeba i municí pro francouzský minomet TDA 120 RT-61. K nejpoužívanějším druhům střel patří pochopitelně tříštivé granáty kategorie HE.

K dispozici jsou i pro toto tažené dělo kumulativní střely na ničení obrněné techniky o průraznosti až 600 milimetrů RHAe nebo kouřové či zápalné granáty. Údaje o dostřelu se liší, uváděny jsou mezi 8 až 12 kilometry. Nona-K je prý schopna používat i laserově naváděnou munici Kitolov-2. Její dostřel by měl být 9 kilometrů a má mít 90procentní úspěšnost zasažení stacionárního cíle.

Jak unikátní je podle vás kombinace minometu a houfnice a jaké má výhody?

Zdroj: DefenceUa, ArmedConflicts