Těžká technika potřebuje pro svoje operace tvrdý terén, v bahně jí nepomohou ani pásy nebo výkonný motor. A jakmile zapadne, může se stát poměrně snadným cílem.
Během posledních měsíců, tedy možná s výjimkou Vuhledaru, se ruská ani ukrajinská armáda nepokusila o operace při nasazení těžké techniky. V zimě to sice bylo u zmíněného města možné díky zamrzlé půdě, ale jakmile povolila, ukrajinská krajina se změnila téměř v močál. Takový terén nesvědčí tankům ani jiným obrněným vozidlům, a nepomůže ani to, že mají pohon na pásech, protože ani ty na bahno nestačí. Operace obrněných jednotek to na území bránící se Ukrajiny a útočícího Ruska omezuje jen na několik měsíců v roce.
Rasputica se opakuje dvakrát do roka
Počasí proslulé hlubokým bahnem je v ruskojazyčných zemích běžně označováno pojmem „rasputica“, a na její vliv musí být připraven každý vojevůdce, které chce v místě vést bitvy. Vyskytuje se na podzim v období silných dešťů, kdy ještě teploty neklesají pod bod mrazu (nebo jen na krátkou chvíli v noci). Podruhé pak na jaře, kdy roztaje sníh a zamrzlá země povolí. V převážně rovinaté krajině je následně pohyb možný jen po zpevněných komunikacích, jinde nemá technika šanci – buď zapadne, anebo přívaly bláta ucpou nějaké důležité části.
Třeba videa z jara letošního roku ukazují, co takové bláto dokáže, a že v podstatě neexistuje jediné vozidlo, které by si s bahnem poradilo. Zapadnout mohou například tanky T-64, což jsou hlavní bitevní tanky používané ukrajinskou armádou, těžké jen 38 tun. A to přesto, že jde o sovětskou konstrukci, při níž byl bahnitý terén zohledňován. Ani důraz na co nejnižší hmotnost tak není vždy výhrou, tank dokáže zapadnout do poloviny své výšky a beznadějně uvíznout. Ale podobně na tom musí být asi všechny typy sovětských tanků.
Bahno vypadá jako hustá kaše
S problémem bahnitého terénu se potýkají i staré sovětské transportéry MT-LB zavedené do výzbroje na začátku 70. let 20. století. Ruská i ukrajinská armáda jich mají ve výzbroji vysoké počty, přičemž slouží nejenom jako transportéry, ale i jako tahače nebo nosiče zbraní. I transportér s protiletadlovým dělem ZU-23-2 se do ukrajinské půdy bořil tak, že téměř vypadal, jako když plave v husté kaši. Schopnost plavby sice vozidlo těžké zhruba 12 tun má, ale v blátivém terénu mu asi příliš platná není. Bez boje se ale nevzdalo a možná pár desítek metrů „doplavalo“.
Podobný problém má pak také technika Západních zemí (a třeba v případě tanků by byl větší). Jedno z videí ukazuje kromě tanku T-64 i dvojici zapadlých pásových obrněných transportérů M113. Původem americké stroje těžké přes 12 tun dostala Ukrajina jako součást Západní pomoci, a jak vidno, rozbahněný terén jim nesvědčí; Američané je přitom používali třeba při bojích ve vietnamské džungli. Všechny tyto zkušenosti jasně ukazují, že do doby, než bahno na Ukrajině vyschne, nelze čekat žádné zásadní operace mechanizovaných jednotek.