Jakmile dojde dělostřelecká munice, může být konec: ani Ukrajina, ani Rusko se bez ní neobejdou; vyrábět přitom nestíhá ani jedna strana

Dostatečné množství dělostřelecké munice je stěžejní pro obě strany války na Ukrajině, ale ani jedna strana jí zjevně nemá tolik, kolik by chtěla nebo potřebovala.

Dělostřelci s municí i Zdroj fotografie: 7th Army Training Command / Creative Commons / CC BY
                   

Nejdůležitější zbraní na ukrajinském bojišti je podle všech ukazatelů těžké dělostřelectvo, eventuálně raketomety. V tomto směru mělo Rusko až dosud velikou výhodu, protože mohlo čerpat zdánlivě nekonečné zásoby ze svých skladů, ale vzhledem k obrovské spotřebě se zdá, že ani přes opakované navýšení produkce se dodávky munice tenčí. Její nedostatek bude nicméně do budoucna s velkou pravděpodobností problémem obou stran. A jakmile by jedna z nich měla rázem munice nedostatek, mohla by začít válku dokonce prohrávat.

Kritickou situaci mohou zmírnit kvóty

V tomto směru je situace na ruské a ukrajinské straně odlišná. Federace se opírá o sovětské, případně ruské dělostřelecké systémy (vychází nicméně z těch sovětských), a zásadní je pro ni dělostřelecká munice ráže 152 milimetrů, kterou používá v samohybných houfnicích 2S3 Akatsiya a 2S19 Msta-S, stejně jako v tažených 2A65 Msta-B. Nejlepší z nich mohou dostřelit do vzdálenosti až 36 kilometrů. Ruská armáda má nicméně i lehčí dělostřelectvo ráže 122 milimetrů, například samohybnou houfnici 2S1 Gvozdika a taženou 2A18 D-30.

Ukrajinské dělostřelectvo to má podobně, protože potřebuje stejnou munici jako to ruské, jelikož používá stejné zbraně (i když ne v modernizovaných verzích). Vedle toho ale obdrželo od Západních spojenců mnoho modernějších systémů ráže 155 mm. Jedná se například o německé samohybné houfnice PzH 2000, polské AHS Krab, případně o francouzské CAESAR (ale jsou i dalšá), případně tažené jako M777. Dostřelit mohou i dále než 40 kilometrů a jsou velmi přesné. Také Ukrajina však používá lehčí dělostřelectvo ráže 105 mm, třeba britská děla L118.

Ukrajinská houfnice 2A65 Msta-B iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creative Commons / CC BY
Ukrajinská houfnice 2A65 Msta-B

Ruské dělostřelectvo dokázalo ještě v létě 2022 vypálit i několik desítek tisíc dělostřeleckých projektilů denně (zpočátku kolem 60 000), ale už nějakou dobu je intenzita střelby mírnější (asi trojnásobně). A podle britské tajné služby dokonce dostaly ruské jednotky kvóty, kolik mohou vypálit ran. Objevují se i případy používání staré a zkorodované munice, nejspíše z nevyhovujících skladů, v nichž ležela ještě už v dobách SSSR. Ale údajně se jednalo o granáty ze Severní Koreje.

Zbrojovky neustále navyšují výrobu

Ukrajina má s municí problém od začátku konfliktu, dokonce ji na začátku doslova zachránilo Bulharsko, ale průběžně dostává spoustu munice do sovětských systémů třeba z Pákistánu. Západní zbrojovky postupně navyšují kapacity, ale otázkou je, zda to bude stačit. Kapacitu totiž výrazně navýšilo také Rusko, některé tamní zbrojovky jsou vytíženy i na roky dopředu. Nikdo přitom nedokáže odhadnout, kolik granátů jsou schopny vyprodukovat – ale pravděpodobně to nebude ani tolik, aby to pokrylo potřeby konfliktu.

A i když jenom děla nemohou válku vyhrát, mohou být rozhodující; tedy v případě, že zůstane na většině míst i nadále statická v zákopech, což je vidět hlavně v posledních měsících. Nedostatek munice do děl může znamenat nejenom omezení útočných akcí, ale i oslabení možnosti se bránit. Záležet tedy bude na tom, zda zvládnou Západní zbrojovky vyrábět více munice než ty ruské, a jaké státy komu nějakou munici prodají. Například v případě Ruska by to teoreticky mohla být i Čína, která zatím podporuje federaci „skrytě“ v jiných oblastech.

Výroba dělostřelecké munice

Jaká může být pravda o kapacitách munice?

Zdroj: TechWp
Diskuze Vstoupit do diskuze
97 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články