Co se v Grónsku skutečně dělo

Titulková „mise NATO“ je zkratka. Formálně šlo o dánsky vedenou průzkumnou a plánovací fázi cvičení Arctic Endurance, do které se zapojili spojenci z Aliance. Dne 14. ledna 2026 oznámily grónská vláda a dánské ministerstvo obrany společně zvýšenou vojenskou přítomnost v Grónsku a kolem něj v úzké spolupráci s partnery z NATO. Grónská ministryně zahraničí Vivian Motzfeldtová označila posílení obrany za „jádrovou prioritu“.

Prakticky to vypadalo střízlivě. Malé týmy z několika zemí přijely prozkoumat terén, ubytovací kapacity, dopravní a logistické podmínky pro budoucí cvičení. Německo vyslalo patnáct vojáků na třídenní průzkum v termínu 15.–17. ledna. Podle přepisu tiskové konference německé vlády ale nešlo jen o fotku vojáků na sněhu; mluvčí ministerstva obrany výslovně zmínil přípravu budoucích schopností včetně námořních průzkumných letounů P-8 Poseidon, fregat, námořního dohledu a teoreticky i stíhaček Eurofighter. Dánské ozbrojené síly pak potvrdily, že Arctic Endurance bude pokračovat po celý rok 2026.

Lednová fáze tedy nebyla bojová operace. Ale nebyla ani prázdná, měla připravit půdu pro něco podstatně většího.

Proč se Řím vysmál, ale nepřeběhl

Crosettova ironie snadno svádí k interpretaci, že Itálie stojí na straně Donalda Trumpa, který opakovaně vznesl nároky na Grónsko. Fakta říkají něco jiného.

Dne 6. ledna 2026 podepsala italská premiérka Giorgia Meloniová společné prohlášení evropských lídrů, v němž stojí, že o budoucnosti Grónska rozhodují výhradně Dánsko a Grónsko. Tři dny nato Meloniová řekla, že nevěří v americkou vojenskou akci proti Grónsku a nepodpořila by ji. Současně ale tlačila na silnější přítomnost NATO v Arktidě, ne jednotlivých evropských států, ale Aliance jako celku.

Rozchod mezi Římem a zbytkem Evropy tedy nebyl v principu, ale v metodě. Crosetto neříkal „nechte Grónsko být“. Říkal „neposílejte tam patnáct lidí pod vlastní vlajkou, když můžete poslat stovky pod vlajkou NATO“. Itálie chtěla podle jeho slov „sjednocovat, ne štěpit“. Zní to diplomaticky, ale v praxi to znamenalo jednu věc: Řím odmítl přidat se k dánsky vedené průzkumné fázi a místo toho předložil vlastní arktickou strategii.

Italská arktická strategie: věda místo pěchoty

Dokument představený ve vile Madama překvapivě nepřipomíná vojenský plán. Itálie se v něm definuje jako nearktický stát, který neusiluje o autonomní ani trvalou vojenskou přítomnost v regionu. Chce přispívat k multilaterálnímu odstrašení, obraně a prevenci krizí, ale vedle toho klade důraz na vědu, technologie a ekonomiku.

Nejde přitom o prázdnou ambici. Italská observatoř THAAO funguje v prostoru Thule/Pituffik v Grónsku od roku 1990, tedy déle, než většina evropských zemí vůbec přemýšlela o Arktidě jako o bezpečnostním prostoru. Řím tak mohl argumentovat, že jeho stopa v Grónsku je starší a hlubší než třídenní průzkum patnácti vojáků.

Oproti bezprostřednímu kroku části evropských spojenců kladla italská strategie větší důraz na dlouhodobý, integrovaný a aliančně koordinovaný rámec. Méně improvizace, více architektury. Méně vlajek, více velení.

Trhlina, nebo taktický spor?

Na úrovni principu žádná trhlina v NATO kolem Grónska nevznikla. Itálie podepsala totéž prohlášení o svrchovanosti Dánska jako Francie nebo Německo. Dne 18. ledna pak osm evropských států (Dánsko, Finsko, Francie, Německo, Nizozemsko, Norsko, Švédsko a Spojené království) vydalo společné prohlášení o solidaritě s Dánskem a Grónskem a o pokračující koordinované reakci. Itálie mezi signatáři nebyla, ale ani proti nim nevystoupila.

Grónsko samo přitom spojeneckou přítomnost vítalo. Ministryně Motzfeldtová dne 22. ledna zdůraznila, že NATO nejednalo o Grónsku bez účasti grónské vlády, a o den později veřejně poděkovala Arktickému velitelství za respektující spolupráci. Červené linie Nuuku byly jasné: suverenita, územní integrita a právo Gróňanů na sebeurčení.

Česká republika v celé epizodě veřejně výrazně nevystupovala. Grónsko nefiguruje mezi aktuálními místy nasazení české armády a samostatné stanovisko Prahy ke grónské krizi se v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat. Obecná linie českého ministerstva zahraničí z dubna 2026 zdůrazňuje sílu, jednotu a věrohodnost NATO, což je formulace dostatečně široká na to, aby pokryla obě strany sporu.

Co z toho plyne pro Alianci

Crosettův výrok nebyl jen bonmot pro novináře. Byl to veřejný signál, že velká evropská země považuje fragmentované minikontingenty za nedostatečné a potenciálně kontraproduktivní. Když ministr obrany čtvrté největší ekonomiky EU zesměšní spojeneckou misi, oslabuje to demonstrativní sílu společného gesta, i když s jeho cílem souhlasí.

Smíšené signály z Evropy mohou Washingtonu naznačovat, že prostor pro tlak na Dánsko existuje. Proti tomu ale stojí fakt, že lednová průzkumná fáze nebyla konec, nýbrž začátek. Arctic Endurance má pokračovat celý rok 2026 a německé plány zahrnují fregaty, průzkumné letouny i stíhačky. Patnáct vojáků na tři dny skutečně zní jako vtip. Otázka je, jestli Crosetto slyšel jen první větu, nebo celou pointu.

Článek „15 Italů, 15 Francouzů, 15 Němců: zní to jako začátek vtipu.“ Italský ministr se vysmál misi NATO v Grónsku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ostrá munice místo cvičných nábojů

Navenek se operace jmenovala Arctic Endurance a vypadala jako standardní posílení arktické přítomnosti. Dánské ministerstvo obrany i grónská autonomní vláda Naalakkersuisut společně oznámily zvýšenou vojenskou aktivitu 14. a 15. ledna. Nic neobvyklého, v arktické oblasti probíhají cvičení pravidelně.

Jenže pod povrchem se dělo něco zásadně jiného. Podle zjištění DR, která svá odhalení zveřejnila 19. března 2026, s jednotkami letěly krevní konzervy pro polní transfúze a výbušniny určené k případnému zničení ranvejí v Nuuku a Kangerlussuaqu. Vojáci z ženijního pluku a Jutského dragounského pluku měli ostrou munici a byli v režimu bojové pohotovosti. Přesný počet nasazených vojáků nebyl oficiálně zveřejněn; veřejně doložené minimum tvořilo asi 90 stálých příslušníků Arktického velení (Joint Arctic Command), k nimž dorazily neupřesněné posily a několik desítek spojeneckých průzkumných vojáků z evropských zemí.

Klíčový detail: připravenost zničit přistávací dráhy znamenala jediné, zabránit přistání amerických transportních letounů s případným výsadkem.

Proč Dánsko věřilo, že hrozba je reálná

Trumpovy výroky o Grónsku nebyly nové. Už v roce 2019 nabízel Dánsku koupi ostrova a po odmítnutí zrušil plánovanou návštěvu Kodaně. Po svém návratu do Bílého domu v lednu 2025 ale eskaloval. Opakovaně nevylučoval použití vojenské síly a mluvil o Grónsku jako o „strategické nutnosti“ pro Spojené státy.

Zlomem se stala americká operace ve Venezuele ze 3. ledna 2026. Dánské zdroje, jak je shrnula švédská SVT, začaly po ní mluvit o nutnosti brát „všechny scénáře“ vážně. Washington ukázal ochotu jednat vojensky i mimo tradiční spojenecký rámec. Pro malou severskou zemi to byl signál, který nešlo ignorovat.

Důležité je, že veřejně doložený americký invazní plán na Grónsko neexistuje. Dánsko ale nereagovalo na konkrétní plán, reagovalo na kombinaci rétoriky, precedentu a nejistoty. Kolem 21. ledna pak Trumpovi poradci podle Reuters prosadili ústup od vojenské varianty, čímž akutní fáze krize začala polevovat.

Tripwire: zbraň, která nemusí střílet

Nikdo v Kodani neměl iluzi, že by dánská armáda dokázala vojensky porazit Spojené státy. Dánsko disponuje asi 20 000 aktivních vojáků, jeho rozpočet na obranu je zlomkem amerického. V čistě silovém srovnání by šlo o extrémně asymetrický střet.

Smysl nasazení byl jiný a opíral se o logiku takzvaného tripwire, doslova „nástražného drátu“. Přítomnost dánských vojáků s ostrou municí měla přinutit Washington k jednoduchému kalkulu: jakýkoli pokus o převzetí Grónska silou by znamenal ozbrojený útok na území členského státu NATO. První výstřel by padl na dánské vojáky, případně na vojáky dalších evropských spojenců, kteří se na operaci podíleli. Politická cena takového kroku by byla astronomická.

Právní základ obranné reakce přitom nebyl nový. Dánská obranná směrnice známá jako „Forholdsordre“ pochází z roku 1952 a ukládá napadeným jednotkám okamžitě vstoupit do boje bez čekání na další povely z velitelství. V lednu 2026 byla tato obecná norma aplikována na konkrétní scénář, a tím scénářem byla obrana proti nejsilnějšímu členovi vlastní aliance.

Podle analýzy dánského Institutu pro mezinárodní studia (DIIS) skutečnou „zbraní“ Dánska nebyla palebná síla kontingentu, ale politická cena prvního výstřelu. Útok na spojenecké území by fakticky rozbil NATO zevnitř, a to je scénář, který si ani Washington nemohl dovolit.

Grónsko nebylo obejito

Grónská autonomní vláda nebyla pouhým divákem. Předseda Naalakkersuisut 13. ledna 2026 veřejně prohlásil, že „Grónsko není na prodej“ a že v tehdejší krizi volí Dánsko, NATO a Evropskou unii. Následující den grónská vláda spolupodepsala oznámení o zvýšené vojenské přítomnosti a zdůraznila úzkou koordinaci s dánským ministerstvem obrany.

Pro Grónsko, které dlouhodobě usiluje o větší autonomii a případně i nezávislost na Kodani, šlo o paradoxní situaci. Krize posílila jeho politickou pozici, ukázala, že bez souhlasu Grónska se o Grónsku jednat nemá. Zároveň ale zvýraznila bezpečnostní závislost na dánském a aliančním deštníku. Politické posílení neznamená vojenskou soběstačnost.

Co to znamená pro NATO a Česko

Ve veřejně dohledatelných zdrojích se nám nepodařilo najít srovnatelný případ, kdy by členský stát NATO aktivoval obranná opatření s jiným členem aliance jako možným útočníkem. Samotná směrnice z roku 1952 není namířena proti nikomu konkrétnímu; bezprecedentní je kontext, v němž byla použita.

Pro Českou republiku by případný americký útok na Grónsko neznamenal arktickou hrozbu, ale alianční zemětřesení. Článek 5 Severoatlantické smlouvy se vztahuje i na Grónsko jakožto součást dánského území. Oslabení důvěry uvnitř NATO by odvedlo pozornost a zdroje od odstrašení Ruska na východním křídle, tedy přesně tam, kde je bezpečnostní architektura střední Evropy nejzranitelnější. Česká vláda, ministerstvo zahraničí ani Armáda ČR k dánskému rozkazu veřejné stanovisko nevydaly.

Dánsko v lednu 2026 nestavělo armádu proti Americe. Stavělo překážku, jejíž překročení by stálo víc, než kolik by Grónsko kdy mohlo přinést.

Článek Dánsko poslalo vojáky s ostrou municí bránit Grónsko. Rozkaz zněl jasně: Zastavit případný útok USA se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nepříznivé počasí a minimální infrastruktura

Grónsko má přibližně 56 tisíc obyvatel, což je asi jako celá Jihlava nebo Opava, a prakticky nemá armádu. Oficiálně ovšem spadá pod Dánské království, které se ho zavázalo chránit, a jelikož je samo členem NATO, znamenal by útok na Grónsko útok na Dánsko, a tedy uvnitř aliance. Ta je ovšem smluvně stavěna na společný boj proti nepříteli zvenčí.

Jestliže nastanou spory uvnitř NATO, má je řešit diplomaticky. V podstatě by tak nedošlo k aktivaci článku 5, jako kdyby kupříkladu Rusko zaútočilo na evropské členy, ale na jejich sólo akci. Ačkoliv se jednotlivě nemohou s Amerikou rovnat, dohromady představují značnou sílu. Což je nejspíše to jediné, že ještě drží Donalda Trumpa na uzdě, ačkoliv rád rozhazuje rukama.

Odborníci vyhodnotili, proč Rusko na Ukrajinu odpálilo Orešnik

Nutno vzpomenout také drsné počasí, které v Grónsku panuje. Od června do září jsou sice teploty relativně dobré, dosahují až +7 °C, ačkoliv v některých oblastech i více. Klima je nicméně polární až subpolární, takže mohou v zimě teploty klesnout až k -20 °C a převládá tma a mráz. To ale platí třeba pro hlavní město Nuuk, zatímco centrální části země hlásí teploty až -35 °C, přičemž pocitová teplota dokonce klesá kvůli větru až k -47 °C.

Už to by mohlo boje komplikovat, ačkoliv by to nebylo jako za 2. světové války, kdy velká zima, na níž nebyli připraveni němečtí vojáci ani jejich technika, nepřítele oslabila. Vojáci armád, a ta americká není výjimkou, jsou dnes na takové podmínky připraveni, což platí i o jejich technice, ale ne o každé. Třeba tank M1 Abrams je stavěn na provoz od -30 do +60 stupňů Celsia.

Ruská pýcha padla, Ukrajinci poprvé zasáhli radar detekující stealth letadla včetně F-35 na stovky kilometrů

Pokud ovšem klesne teplota pod -18 °C, vyžaduje třeba systém řízení palby před ostrým bojem zahřívání, a klesne-li teplota pod −30 °C, je doporučeno nechat motor běžet nepřetržitě, aby nedošlo k zamrznutí provozních kapalin, uvádí ArmoredWarfare. V určitém počasí by tak Američané nemohli mnohou techniku používat, což platí i pro BVP, transportéry a další.

Na invazi by tak měli jenom některé měsíce, ale je také třeba zohlednit extrémně omezené přístupy na Grónsko, díky čemuž by bylo možné kontrolovat příval útočících sil. Samotný terén pak funguje v jisté míře jako přírodní pevnost, jelikož je v zemi jenom úzký pobřežní pás obydlených míst, zatímco zbytek tvoří kilometry ledovce a horského terénu.

Velká Británie provokuje Rusko, chce ho ochromit v týlu. Zajistí Ukrajině balistické rakety s doletem 500 km

To by útočníkovi silně ztěžovalo manévry a přesuny, a pochopitelně by hrálo do karet obráncům, kteří terén znají, mají v něm zřízené základny a jsou všeobecně připravení. Armádní Zpravodaj je názoru, že je třeba zohlednit též minimum strategických cílů, kdy se v Grónsku nachází jenom pár objektů, které mají vojenský a logistický význam.

Jde třeba o armádní letiště Thule, ale také o civilní letiště Nuuk nebo Kangerlussuaq, což jsou jediná letiště, která zvládnou větší letadla, uvádí Wikipedia, takže by byly logistické i invazní možnosti americké armády značně omezené. Vedle toho má Grónsko také několik přístavů, ale jenom málo míst je vhodných k vylodění, zejména z velkých plavidel.

Satelitní snímky: ruské pohřebiště 670 km od Ukrajiny se plní, více než 70 vrtulníků už není schopných boje

Vedle toho má Grónsko minimální infrastrukturu, takže by přesuny vyžadovaly specializovanou techniku, což by opět hrálo do karet obráncům, kteří by dle redakce Armádního Zpravodaje v podstatě vedli partyzánskou válku. Nějaký přímý střet je nemyslitelný, a navíc by to způsobilo rozvrat Severoatlantické aliance, resp. by přišla o svého nejsilnějšího člena.

Evropské země už nasadily v Grónsku první vojáky a budou tam vojenskou přítomnost posilovat, ale redakce Armádního Zpravodaje se domnívá, že k žádnému vojenskému střetu nakonec nedojde – tedy pakliže Donald Trump uvidí odhodlání Evropanů bránit Grónsko i proti armádě s největší silou na světě. Ta má navíc rozehráno i na jiných frontách. Ani síla v podobě vyspělých systémů by tak v podstatě nemusela Američanům tolik pomoci.

Video: Rusové chtějí prorazit ukrajinské pozice v záchodových stanech. Doufají, že tak nebudou vidět

S největší pravděpodobností nelze domýšlet scénář, v němž by Evropa skutečně Grónsko ubránila, ale spíše takový, kdy by to mohlo být pro Ameriku natolik náročné, že by se jí to nevyplatilo. Hlavně by se tím vojensky oslabila, což by mohlo postrčit Čínu k invazi na Tchaj-wan, a Rusko zase k tvrdšímu úderu na Ukrajinu.

Článek Grónsko nemá armádu, a přesto Amerika s útokem váhá. Je to přírodní pevnost, výhody jsou na jeho straně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Grónsko patří k Dánsku, není v tom samo

Situace je extrémně složitá a diplomaticky citlivá, protože Donald Trump vystupuje v pozici nejsilnější vojenské mocnosti světa, potvrzuje GlobalFirePower, což mu dává vyjednávací páky a pocit, že si může dovolit cokoliv – a to i ke svým nejbližším spojencům – Evropanům. Armádní Zpravodaj hodnotí jeho politiku od počátku jako agresivní a „neslušnou“.

Odborníci vyhodnotili, proč Rusko na Ukrajinu odpálilo Orešnik

Jestliže si totiž Amerika naruší vztahy s Evropou, jaký jiný spojenec jí zbyde? Rázem by se ocitla úplně sama, což by hrálo do karet jak Rusku, jelikož by došlo k roztříštění NATO, o což se snaží už dlouhou dobu, ale hlavně Číně, která by měla volné pole působnosti ve vztahu k ostrovu Tchaj-wan, o nějž usiluje, i když by to i tak bylo náročné, uvádí Bloomberg.

Armádní Zpravodaj se již dříve shodoval s řadou odborníků, že jde Američanům hlavně o nerostné bohatství Grónska, které je jako ráj pro těžební společnosti. Otázka bezpečnosti, byť asi v nějaké míře také hraje roli, je spíše druhořadá. Ostatně by tomu odpovídala i vojenská akce proti venezuelskému prezidentovi Nicolási Madurovi, kterou maskoval jako boj proti pašování drog, což sice nelze přehlížet, ale hlavním důvodem to pravděpodobně nebude.

Video: Ukrajinci zahájili raketový útok na důležitou továrnu 250 km od fronty. Ruská PVO minula a trefila panelák

Vojenský analytik Jiří Vojáček sdělil redakci Armádního Zpravodaje, že považuje za významný důvod právě surovinové bohatství Venezuely, a nelze si myslet, že by tomu v případě Grónska bylo jinak, jelikož má Amerika nemalé ekonomické problémy a ztrácí vliv.

„Dovolím si tvrdit, že jde o kombinaci několika vlivů. Za hlavní vidím kovbojskou povahu prezidenta Trumpa, který se chce mermomocí zapsat do dějin, na jednu stranu jako mírotvůrce, ale na stranu druhou jako vojevůdce. S Íránem nebo Venezuelou si neodpouští ani velmi agresivní kroky. V případě obou zemí jsou velkým tématem jistě energie, tedy ropa a zemní plyn.“

V dubnu 2025, když nevyšlo Trumpovi „dobrovolné“ připojení Grónska k Americe, započal jeho tichou anexi přesvědčováním tamních obyvatel o výhodách, pokud tak učiní. Ti to však odmítli, a znovu to udělali pod zastoupením svého premiéra v polovině ledna 2026, uvádí BBC s tím, že pokud si mají zvolit mezi Amerikou a Dánskem, volí si jednoznačně Dánsko.

Ruská pýcha padla, Ukrajinci poprvé zasáhli radar detekující stealth letadla včetně F-35 na stovky kilometrů

Jenomže nevyzpytatelného Donalda Trumpa nelze brát na lehkou váhu. Obzvláště poté, co předvedl ve Venezuele, a jak často mění názory na Rusko. Některé evropské země se rozhodly, že neponechají nic náhodě a vyšlou do Grónska vojenské jednotky, z nichž první dorazily už sedm hodni po nejednoznačném konci grónského summitu ve Washingtonu, uvádí Bild.

Byli mezi nimi dánští a francouzští vojáci, po nichž mají následovat němečtí, a posléze i švédští, norští, nizozemští, britští a kanadští. Zatím jde pouze o členy tzv. průzkumného týmu, ale není vyloučeno, že země NATO neposílí vojenskou přítomnost více. Vyvstává tu však dilema, jak by probíhal boj, resp. kdo by proti komu stál, pokud by Amerika zaútočila.

Malá evropská země na pokraji války s Ruskem i Amerikou

Jakožto člen Severoatlantické aliance je smluvně zavázána to nedělat, ale Donald Trump zřejmě, stejně jako Vladimir Putin, nerozumí ničemu jinému než síle. Armádní Zpravodaj se domnívá, že by v takovém případě Grónsku, které oficiálně patří pod Dánsko, přišel na pomoc zbytek NATO, což by nicméně způsobilo rozvrat největší vojenské obranné aliance světa.

Nelze si ani domýšlet, jak velká katastrofa by to byla, ale na druhou stranu je redakce Armádního Zpravodaje přesvědčena, že si to musí uvědomovat i Donald Trump. A ten například zásahy ve Venezuele a Íránu ukázal, že je ochoten jít pouze do konfliktů, v nichž má Amerika jednoznačnou převahu, aniž by ohrozila svou pozici, a také prospěch. V případě rozvrácení NATO by však o vše jmenované přišla a zůstala de facto na všechno sama.

Článek NATO nasadilo v Grónsku první vojáky. Donald Trump vůbec nedomýšlí následky, Evropa je jeho největší spojenec se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Žádná armáda, ale změna veřejného mínění

Armádní Zpravodaj hodnotil už začátkem února 2025, že by Amerika udělala obrovskou chybu, pokud by vystoupila z NATO, což D. Trump hodně naznačoval právě v souvislosti se získáním Grónska, i když nejenom proto. A chvíli to možná vypadalo, že je odhodlaný vyvíjet na evropské spojence i celou Severoatlantickou alianci nátlak, dokud mu nepodlehnou.

ČR si ještě na drahé F-35 počká, jedná proto o dalším pronájmu Gripenů. Později by ale chtěla provozovat oba letouny současně

Jak se ale zdá, svou taktiku změnil a snaží se Grónsko získat do svého vlivu ovlivňováním mínění tamních obyvatel, uvádí theNewYorkTimes s odvoláním na své zdroje v americké vládě. Nový plán má zahrnovat využití reklamy a kampaní na sociálních sítích s cílem formovat náladu a názory lidí, kterých žije v Grónsku pouhých 57 000 a patří s celou zemí pod Dánsko, uvádí Wikipedia.

Součástí „poselství“ je apel na společné dědictví Gróňanů a Inuitů, stejně jako na domorodé obyvatelstvo Aljašky. Někteří členové Trumpova týmu údajně také prohlásili, že se Dánsko stará o lidi na ostrově špatně, a že pouze Amerika ho může ochránit před ruskou nebo čínskou invazí.

Ukrajina jede! 8násobně zvýšila výrobu střel s plochou dráhou letu a v roce 2025 jich chce 3 000. Ani Rusko se tomu neubrání

Armádní Zpravodaj zdůrazňuje, že jeden z anonymních zdrojů sdělil, že Národní bezpečnostní rada Spojených států amerických nikdy seriózně nezvažovala použití vojenské síly pro získání Grónska, ale rozhodla se proměnit Trumpova slova v činy „mírumilovně“. Vládní organizace už proto mají pokyny, jak mají při „anexi“ postupovat, a údajně už je v procesu.

Článek Amerika potichu začala s anexí Grónska, ale ne vojensky. Jenom ona ho prý může ochránit před invazí Ruska a Číny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Donald Trump chce Grónsko a chce ho hodně

Jestli stojí za tak vysokým zájmem amerického prezidenta o Grónsko pouze oficiální důvod, tedy ochrana národní bezpečností, není jasné. Redakce ArmádníhoZpravodaje totiž našla, že ačkoliv jde kvůli klimatickým podmínkám o velmi řídce obydlenou zemi (asi 55 000 lidí), má poměrně rozsáhlé přírodní zdroje, včetně minerálů, vzácných zemin, uranu a železa.

Šéfdiplomat EU: Ukrajina musí být nejvyšší prioritou, EU ji musí finančně podpořit více, jinak nebude moci jednat s Ruskem

To potvrzuje BBC s připomínkou, že i když je Grónsko autonomním územím, zůstává součástí Dánského království. Co si o tom myslí jeho představitelé, vystihuje video níže, na němž vystupuje Anders Vistisen, dánský politik a poslanec Evropského parlamentu. Jeho sdělení je sice poměrně krátké, ale zato jasné a adresované samotnému Donaldu Trumpovi:

„Vážený prezident Trumpe. Velmi pozorně mě poslouchejte – Grónsko je součástí Dánského království po 800 let. Je to integrovaná součást naší země a není na prodej. Dovolte mi, abych to řekl slovy, kterým rozumíte – pane Trumpe, nase*te si,“ cituje ArmádníZpravodaj sdělení.

Jasný vzkaz pro Putina i Zelenského, který nepotěší: jedině Amerika může válku ukončit, ale ani jeden nedosáhnou svých cílů

NATO by mělo aktuálně vést s Amerikou neoficiální debaty o vyřešení situace, v nichž podle Handelsblatt, který cituje německou agenturu Deutsche Presse-Agentur (DPA), navrhuje třeba zvýšení přítomnosti spojeneckých vojáků poblíž Ameriky, stejně jako spolupráci při expanzi do Arktidy, v níž mají své zájmy také Rusko a Čína a mohou představovat hrozbu.

Vystoupení Ameriky z NATO by byla katastrofa

V tuto chvíli podle mě nelze další kroky Donald Trumpa predikovat, ale Amerika je pro NATO pochopitelně klíčovým členem jak konvenčně, tak velikostí jaderného arzenálu. Aliance nicméně nesmí dopustit, aby její největší člen vyhrožoval anexí území jiného státu, i když na druhou stranu nelze riskovat, že by z ní vystoupil – to by byl ten nejhorší možný scénář.

Článek Amerika může vystoupit z NATO, aby získala Grónsko, které je plné surovin k těžbě. Mohlo by ale také expandovat do Arktidy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.