Trup zadarmo, přestavba za miliardy

Loď, kterou Rusko nabídlo, nebyla žádná perla flotily. V devadesátých letech ji po explozi v kotelně odstavili a nechali rezivět u mola. Indie přesto kývla, a logika dávala smysl. Postavit letadlovou loď od nuly trvá dekádu a víc. Repasovaný trup sliboval rychlejší cestu k druhému nosiči vedle stárnoucí INS Viraat. Sevmaš proměnil původní křižník v plnohodnotnou letadlovou loď typu STOBAR: nová letová paluba se skokanským můstkem, nové radary, navigace, komunikační systémy i řízení letového provozu. Výsledek pojmul přes třicet letounů a vrtulníků. Indie loď pokřtila INS Vikramaditya a prohlásila ji za vlajkovou jednotku svého námořnictva.

Jenže termíny se posouvaly. Původní dodání v roce 2008 se neuskutečnilo. Ani opravený termín v roce 2012 nevydržel; při námořních zkouškách selhala vyzdívka kotlů a loď se musela vrátit do loděnice. Indické ministerstvo obrany v parlamentu přiznalo, že finální cena projektu dosáhla 2,3 miliardy dolarů. Podle sekundárních zdrojů přitom původní odhad nákladů začínal pod jednou miliardou.

Letouny, které většinou nestartovaly

Samotný trup nakonec nebyl tím nejhorším problémem. Tím se stala palubní letecká složka. Indie spolu s lodí nakoupila stíhačky MiG-29K a dvoumístné MiG-29KUB, které měly tvořit úderné jádro nosičových operací. Auditní zpráva indického Nejvyššího kontrolního úřadu z roku 2016 ale odhalila rozsah potíží:

• Defekty motorů, draku i systému fly-by-wire.
• Provozuschopnost MiG-29K se pohybovala mezi 15,93 a 37,63 procenty.
• Simulátor nebyl plně funkční, pozemní infrastruktura nebyla připravena včas.

Jinými slovy: Indie měla letadlovou loď, na které většinu času nemohla létat většina jejích letounů. A každý díl, každá oprava, každý servisní cyklus znamenal cestu zpátky k ruskému dodavateli. Požár na palubě v roce 2019, při kterém zahynul důstojník námořnictva, sice nepoškodil bojeschopnost lodi, ale připomněl, jak náročný je provoz platformy závislé na externím servisním řetězci.

Vikrant jako odpověď, Rafale jako tečka

Indie si z Vikramadityi vzala poučení ve třech vrstvách. První je domácí stavba. INS Vikrant, uvedený do služby v roce 2022, je první indická letadlová loď postavená doma, se 76% podílem indických komponentů. Není to kopie Vikramadityi; je to odpověď na ni. Menší, ale s vlastním know-how, vlastní údržbou a bez nutnosti posílat trup do ruského suchého doku.

Druhá vrstva je palubní letectvo. V dubnu 2025 podepsala Indie s Francií kontrakt na 26 stíhaček Rafale-Marine včetně výcviku, simulátorů, zbraní a (to je klíčové) transferu technologií a údržby přímo v Indii. Dodávky mají být hotové do roku 2030. Rafale poletí z obou nosičů, tedy i z Vikramadityi. Tím Indie de facto ukončuje závislost na ruské palubní letecké linii.

Třetí vrstva je systémová. Indická vláda dnes otevřeně komunikuje rámec „Átmanirbhar“ (soběstačnost v obraně). Z 64 plánovaných válečných lodí se jich 63 staví v indických loděnicích. Vize počítá i s druhou domácí letadlovou lodí.

Česká paralela: jiná technika, stejné poučení

Problém závislosti na ruském servisním řetězci není exotická indická záležitost. Česká armáda při nákupu vrtulníků H-1 v roce 2019 otevřeně argumentovala potřebou zbavit se závislosti na ruské technice. Balík záměrně zahrnoval nejen stroje, ale i munici, náhradní díly, simulátor a přeškolení, tedy celý ekosystém. Typ techniky se liší, strategické poučení je totožné: platforma bez kontrolovaného servisního řetězce je riziko, které roste s každým rokem provozu.

Loď, která stále slouží, ale jinak, než se plánovalo

Vikramaditya není vrak ani muzejní exponát. V červnu 2023 tvořila jednu ze dvou os kombinovaných dvounosičových operací s více než 35 letouny ve vzduchu. V listopadu 2024 ministerstvo obrany podepsalo kontrakt na další refit za zhruba 3,5 miliardy korun s tím, že se loď vrátí do aktivní služby s vylepšenou bojeschopností. O vyřazení se nemluví.

Skutečná chyba tedy nebyla v tom, že Indie chtěla letadlovou loď. Ani v tom, že ji koupila od Ruska. Chyba byla v modelu: strategickou schopnost si pořídila jako draze servisovanou závislost na cizím dodavateli, a trvalo dvacet let, než ji nahradila vlastní cestou.

Článek Rusové svou „letadlovku“ rádi prodali a Indové z ní udělali svou nejmocnější loď. Po 20 letech jim došlo, že udělali chybu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Motory pro fregaty musela koupit Indie

Fregaty třídy Talwar 3. šarže jsou dvě lodě, původně fregaty třídy Admirál Grigorovič stavěné pro ruské námořnictvo. To původně dostalo tři a mělo v plánu další, ale problémem bylo, že jsou vybavené ukrajinskými motory, k nimž po roce 2014 ztratilo přístup. Situace se nakonec vyřešila šalamounsky, jelikož Rusko prodalo rozestavěná lodě Indii, která si koupila motory na Ukrajině a dodala je do Kaliningradu, kde byly namontovány, uvádí Wikipedia. Rusko ale tvrdí, že už má připravenou náhradu produkovanou domácím průmyslem.

iZdroj fotografie: Indické námořnictvo

První lodí dodanou Indii je fregata INS Tushil, druhou pak INS Tamal. Disponují schopností stealth, takže mají menší radarový odraz. NavalNews uvádí, že jsou 125 metrů dlouhé a jejich výtlak činí 4 000 tun, zatímco jim ukrajinské motory umožňují plout rychlostí až 30 uzlů, a při ekonomické plavbě by měly být schopné urazit vzdálenost až 9 000 kilometrů. Na jejich palubě pak slouží posádka složená ze 180 námořníků a důstojníků.

Ruské zbraně a indické protilodní střely

Fregaty třídy Talwar 3. šarže jsou také silně vyzbrojené – většina zbraní je ruských, počínaje dělem ráže 100 mm, přes systém protivzdušné obrany Shtil-1, což je upravená námořní verze systému Buk. Z Ruska je však i systém AK-630 CIWS nebo protiponorkový raketomet RBU-6000. Indické jsou pak protilodní střely BrahMos, i když ty jsou založené na ruských P-800 Oniks, uvádí Wikipedia. Jejich dosah je až 900 kilometrů a rychlost Mach 3.

Brazílie by si mohla coby velmoc zvolit indickou stíhačku Tejas Mk 1A jako náhradu za „starce“ F-5 Tiger. A možná je doplnit i F-16

V podobě těchto lodí získala Indie bezesporu velmi moderní víceúčelová plavidla schopná postavit se téměř jakémukoliv protivníkovi. Jejich výzbroj navíc doplňuje vrtulník, na palubě může být některý z ruských Kamovů, ale také indický HAL Druv. Indické námořnictvo počítá s dalšími dvěma plavidly třídy Talwar 4. šarše, která už ale budou postavena v Indii na základě licence. Mnohé ruské zbraně pak nahradí jiné systémy, nejčastěji indické výroby.

Článek Nejnovější v Rusku postavené fregaty by bez ukrajinských motorů ani nevypluly. Jsou přitom extrémně silné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Indie získá pro „letadlovky“ silné úderné letouny

Ačkoliv má francouzský Dassault Rafale oproti ruskému MiG-29K nějaké nedostatky, zejména, že se vejde na letadlovou loď v menších počtech, jelikož je rozměrnější a nemá sklopná křídla, dalo mu indické námořnictvo přednost. Redakce Armádního Zpravodaje soudí, že tím rozhodně chybu neudělalo, jelikož jde o skvělý letoun 4.5 generace se silnými stránkami.

Opět rána pro ruský zbrojní průmysl: další tradiční odběratel nahrazuje sovětské vrtulníky. Vliv tak ztrácí rychleji, než se může zdát

Sice ztrácí na letoun 5. generace, hlavně v oblasti stealth, které nikdy nedosáhne, ale jinak má výborné komunikační vlastnosti i silnou výzbroj, a je odzkoušený francouzským námořnictvem. Celkem si Indie pořídí 26 stíhacích letounů Rafale M (Rafale Marine), z nichž bude 22 součástí její letadlové lodí Vikrant. Dohoda byla podepsána 28. dubna 2025 a měla by dosahovat 7,5 miliardy dolarů, tedy přibližně 164,3 miliard korun, což je pro ruský průmysl špatná zpráva.

Zbylé 4 jsou ve dvoumístné konfiguraci a budou operovat ze země – poslouží totiž k výcviku a kvalifikaci pilotů. Rafale Marine nahradí současné ruské stíhačky MiG-29K/KUB, které dnes slouží jako páteř indického námořního letectva. Potýkají se totiž s přetrvávajícími problémy, zejména se spolehlivostí a kvalitou z výroby, a navíc není na ruský průmysl do budoucna spolehnutí.

Rusko by mohlo definitivně přijít o největšího odběratele vojenských letadel. Téměř jistě už mu neprodá Su-30, Su-57 ani bájný Su-75

„Rafale Marine poskytne indickým ozbrojeným silám nejmodernější kapacity a indické námořnictvo bude těžit ze zkušeností francouzského námořnictva, které toto letadlo již provozuje. Spolu s 36 Rafale, které jsou již ve službě indického letectva, bude Rafale Marine hrát aktivní roli při zaručování národní suverenity a upevňování role Indie jako významného mezinárodního hráče,“ stojí v prohlášení společnosti Dassault Aviation.

Článek Ruský zbrojní průmysl znovu trpí. Indie oficiálně kupuje pro letadlovou loď Rafale M, který vytlačil problémový Mig-29K se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na indické nosiče se Rafale M nevejdou

Indie v současnosti disponuje dvěma letadlovými loděmi – Vikramaditya, což je zásadně přestavěná sovětská loď třídy Kyjev a v Indii postavenou lodí Vikrant. V obou případech se jedná o plavidla s takzvaným skokanským můstkem a jejich výtlak je 45 tisíc tun, uvádí Wikipedia, čemuž také odpovídá velikost jejich hangárů. Největším problémem je, že se do nich letouny Rafale M nemusí vtěsnat, jelikož nemají skládací křídla, upozorňuje Idrw.

iZdroj fotografie: Uživatel Antarant / Creative Commons / CC BY-SA

Mnohá z letadel pro letadlové lodě přitom skládací křídla mají, protože to pomáhá šetřit místo. Disponuje jimi i MiG-29K, který ačkoliv má na délku 17,3 metrů, zabírá se složenými křídly méně místa než Rafale M měřící 15,27 metrů, uvádí na stránkách francouzské ministerstvo obrany. V praxi to může znamenat, že bude na indických nosičích méně než zhruba 30 letadel, což je dnes jejich uváděná velikost letky, takže by rozhodnutí nemuselo být tím nejlepším.

Rafale M je skvělý a silný letoun

Výtka padla také na cvičné letouny, protože dvoumístné cvičné Rafale M údajně z lodí ani nemohou startovat, zatímco cvičné ruské letouny ano. Na druhou stranu, i když je MiG-29K poměrně nový letoun, NationalInterest uvádí, že byl do služby zaveden v roce 2010, je Rafale M pravděpodobně mnohem vyspělejší – minimálně pozemní verze je hodnocena velmi kladně. Spolehnout se může na sofistikovaný radar AESA, moderní sdílení dat a další.

F-16 a Rafale mohou ve světě svádět tvrdý souboj o zákazníky; ale jaký letoun zvolit? Oba jsou skvělé, rozhodnou nejspíše 3 parametry

Co by mělo být předností Rafale M, je i nosnost výzbroje. SeaForces ji uvádí na 9,5 tun na 11 závěsnících, oproti 4,5 tunám na 9 závěsnících u MiG-29K. Otázkou ale je, zda to bude platit i pro lodě se skokanským můstkem, protože francouzský nosič Charles de Gaulle používá ke startu letadel katapulty, což umožňuje letoun plně naložit, a není jasné, zda tomu bude stejně i při startu bez katapultu. Francie ale může být pro Indii do budoucna spolehlivý partner, navíc již používá pozemní verzi Rafale a má s ní dle všeho dobré zkušenosti.

Článek Indická kritika francouzského letounu Rafale M pro „letadlovky“ dává smysl, ale ve srovnání s ruským MiG-29K nejspíše vychází lépe se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.