Cvičení, které mělo prověřit obranu poloostrova

Ulči Freedom Shield patří k největším pravidelným aliančním cvičením na světě. Podle oficiálních materiálů USFK slouží k zaplňování mezer v bojové připravenosti, od společného velení a řízení přes koordinaci palby až po logistiku v podmínkách reálného konfliktu. Letošní ročník měl zahrnovat scénáře proti dronům, rušení signálu GPS, kyberútoky i přesuny přes vodní překážky s distribucí předem uloženého materiálu. Šlo o simulaci toho, jak by aliance reagovala na severokorejský útok a jak by přešla do protiofenzívy.

Po Trumpově zásahu z toho zůstalo pětidenní torzo. Americká armáda sama přitom opakovaně zdůrazňuje, že připravenost je „kazivá“, nedá se zapnout na povel, buduje se opakováním. Právě proto mají tato cvičení smysl. A právě proto jejich omezení není jen diplomatické gesto, ale praktický úbytek schopnosti spojenců jednat společně pod tlakem.

Írán jako skrytý motor ústupku

Trump svůj krok nerámoval jen přes vztah s Kimem. V témže postu si postěžoval, že jihokorejský prezident I Če-mjong odmítl pomáhat s americkou kampaní proti Íránu. Formulace „Ne, děkujeme“ pochází výhradně z Trumpovy verze, Soul ji veřejně nepotvrdil. I Če-mjong později uvedl, že jeho vláda je připravena přispívat k volné plavbě v Hormuzském průlivu, ale jen v mezích jihokorejských zákonů.

Kontext íránské války je přitom klíčový. Konflikt trvá od konce února 2026, tedy přes půl roku, a podle analýzy Reuters nemá jasné východisko. Je doma hluboce nepopulární, cíle zůstávají nesplněné a americké kapacity se natahují do prasknutí. Letadlová loď USS George Washington byla přesunuta z Pacifiku na Blízký východ. A důsledky se projevily okamžitě: jen o týden později Pentagon zrušil i zářijový obojživelný výcvik Ssangyong, tentokrát už bez diplomatického zdůvodnění, prostě kvůli nedostatku dostupných amerických sil.

Trump si zkrátka nemůže dovolit riskovat eskalaci na Korejském poloostrově, když jeho armáda už jednu drahou a nepopulární válku vede. Omezení cvičení tak není jen gestem ke Kimovi. Je to přiznání, že americký manévrovací prostor se zúžil.

Kim nebral, Pchjongjang střílel

Ironie celého kroku spočívá v tom, že severokorejská strana Trumpovo gesto prakticky odmítla. Kim Jo-čong, vlivná sestra severokorejského vůdce, veřejně prohlásila, že zmenšení rozsahu cvičení nic podstatného nemění na jejich „provokativní a agresivní povaze“. Pchjongjang více zajímá, že cvičení vůbec pokračují, než to, kolik dnů trvají.

A jako by chtěla tuto pozici podtrhnout, Severní Korea krátce po skončení zkráceného Ulči Freedom Shield odpálila balistické střely krátkého doletu. Trumpovo gesto nepřineslo uklidnění. Nepřineslo diplomatický průlom. Přineslo jen oslabení spojeneckého výcviku bez jakékoli protihodnoty.

Srovnání s rokem 2018 je poučné. Tehdy Trump po singapurském summitu také mluvil o zastavení „válečných her“ jako o provokaci, ale dělal to v kontextu čerstvě otevřené diplomacie, s příslibem „kompletní denuklearizace“. V roce 2026 používá totožný jazyk, jenže diplomacie dávno zkolabovala, Kim má silnější pozici a Washington řeší válku jinde.

Co to znamená pro spojence, a pro Česko

Trumpův krok vyvolal vlnu nejistoty daleko za hranicemi Korejského poloostrova. Pokud může být klíčové alianční cvičení jednostranně omezeno kvůli osobní vazbě na diktátora a kvůli jiné válce, může se stejná logika zítra vztáhnout na Japonsko, Tchaj-wan, nebo na evropské spojence.

V Tokiu roste obava, že Trump bude cvičení a bezpečnostní závazky používat jako vyjednávací páku. U Tchaj-wanu se řeší opatrnější přístup Washingtonu ke zbrojním dodávkám v kontextu chystaného summitu Trump–Si. A v Evropě? Generální tajemník NATO Mark Rutte na červnovém jednání ministrů obrany výslovně zmínil Českou republiku jako zemi, která musí doložit věrohodnou trajektorii výdajů. Na ankarském summitu v červenci pak potvrdil článek 5, ale zároveň opakovaně zdůraznil, že Evropa musí převzít větší díl konvenční obrany, protože „USA řeší více bojišť“.

Formálně se na amerických jaderných a smluvních garancích nic nemění. Prakticky ale roste tlak na to, aby evropské země včetně Česka zvládly více samy. Trumpova nepředvídatelnost není anomálie, je to nová konstanta, se kterou musí spojenci počítat.

Hegseth říkal něco jiného

Zvláštní je i rozpor uvnitř samotné americké administrativy. Ještě v květnu 2026 ministr obrany Pete Hegseth veřejně chválil Soul za zvyšování výdajů a převzetí primární odpovědnosti za bezpečnost poloostrova. Na asijském obranném summitu koncem května mluvil o stabilitě, společné připravenosti a větší odpovědnosti spojenců, tedy přesně o tom, co velké alianční cvičení naplňuje. Americká Národní obranná strategie 2026 počítá s tím, že Jižní Korea ponese hlavní břemeno s „kritickou, ale omezenější americkou podporou“.

Srpnový Trumpův post tohle všechno přepsal. Ne proto, že by se změnila bezpečnostní situace. Ale proto, že prezident chtěl poslat signál Kimovi a zároveň potrestat Soul za to, že mu nechtěl pomáhat s Íránem. Transakční logika, „pomozte nám jinde, jinak přehodnotíme závazky“, nahradila strategické plánování. Trump dokonce mluvil o „39 000″ amerických vojácích v Jižní Koreji, zatímco skutečný počet příslušníků USFK činí přibližně 28 500.

Cvičení Ulči Freedom Shield skončilo o šest dnů dřív, Severní Korea odpověděla raketami a trilaterální cvičení Freedom Edge s Japonskem přesto pokračovalo, jako by region sám cítil, že Trumpovo gesto neznamená bezpečí, ale prázdno, které je třeba zaplnit.

Článek Trump se regulérně bojí Kim Čong-una. Zrušil vojenská cvičení s Jižní Koreou, aby ho neprovokoval se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Orešnik by doletěl do Ameriky během chvíle

Napětí mezi Venezuelou a Spojenými státy americkými roste od minulého roku, kdy už v červnu předeslaly, že by přispěchaly na pomoc Guyaně, jíž sousední země ohrožuje. Tato krize se ještě prohloubila v momentě, kdy se dostal k moci Donald Trump, který zahájil tažení proti narkobaronům, jejichž patronem je venezuelský prezident Nicolás Maduro.

NATO: „Rusko zvyšuje výrobu vybavení dostatečné kvality pro boj.“ Putin opakuje Stalina, na životech mu nezáleží

Chybělo málo, aby tam americká armáda vtrhla a odstranila ho od moci, ale nejspíše si i ona uvědomuje, že by to nemusela být tak hladká akce. Venezuela navíc začala zbrojit a požádala o pomoc také Rusko, Čínu a Írán, uvedl 31. října 2025 theWashingtonPost, zatímco Američané útočí na pašeráky drog ve vzduchu i na moři mimo Venezuelu, například na ponorku.

Všechny tři zmíněné země, které Venezuela požádala o pomoc, mají v čele diktátory, potažmo v Rusku a Číně jde o tzv. diktátorský komunismus. A z Ruska se už ozvala myšlenka žádost vyslyšet, i když asi v jiném měřítku – mělo jít totiž hlavně o modernizaci radarů, systémů PVO a dalších zbraní – na což může rovněž dojít – ale hlavním aktérem bude těžký kalibr.

„Program F-35 je extrémně neuspokojivý,“ rozčilují se Britové. Nasazení je schopných pouze 40 % letounů

První místopředseda výboru ruské Státní dumy pro obranu totiž uvedl, že by mohla jeho země nechat převézt do Venezuely balistické rakety Orešnik. Ta je velkou novinkou, teprve v září byla rozmístěna na hranicích s NATO, což ale nedává moc smysl. Má totiž dosah 5 500 km, takže by pokryla celou Evropu i při odpalu z většího bezpečí v ruském týlu.

Sice by v takovém případě letěla k cíli déle, ale má rychlost přes Mach 10, uvádí Wikipedia, takže by nemusel být rozdíl tak velký. Jde přitom o odvozeninu RS-26 Rubež, a nese 6 hlavic, díky nimž dokáže zasáhnout více míst najednou. Rusko ji otestovalo na Ukrajině, takže má být zcela funkční, a výzvu by z hlediska obrany představovala i pro Američany.

Putin není spokojený, Britové dodali Ukrajincům střely Storm Shadow. Právem se jich bojí, doletí až do Moskvy

Účinné jsou proti ní americké systémy THAAD a Aegis (pozemní i námořní), ale není jich dostatek a nemusí zachytit vše. Armádní Zpravodaj je nicméně názoru, že i kdyby se Orešnik ve Venezuele objevil, půjde pouze o způsob odstrašení a k jeho vypuštění nedojde – ani Venezuela, ani Rusko si nemohou dovolit válku s Amerikou. Ta by zase nejspíše nechtěla riskovat konflikt kvůli rivalitě s Čínou, s níž už teď v některých směrech prohrává zbrojní závody.

Článek Amerika netuší, jestli Rusko jenom vtipkuje. Předeslalo, že nasadí rakety Orešnik do Venezuely a ohrozí ji se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Američané bojují proti drogám dlouhodobě

Zaplavování ulic drogami trápí Ameriku již dlouhá desetiletí. Asi nejznámějším případem, resp. pašerákem všech dob, je Pablo Escobar, svého času kolumbijský narkobaron, který dokonce patřil mezi nejbohatší lidi světa. Jeho sílící vliv i stále větší množství omamných látek se Američanům pochopitelně nelíbilo, a zahájili proti němu ve spolupráci s Kolumbií tažení.

Rusové překvapili. Vzali 65letou zbraň a „vytunili“ ji proti dronům. Sestřeluje je automaticky, levně, i v baterii

Trvalo dlouhé roky a vyžádalo si tisíce obětí. Britannica jich uvádí kolem 4 000, ElPais o tisíc více, a jiné zdroje jsou ještě dramatičtější. Mnohé z nich měli být policisté, údajně kolem 500, doplňuje Wikipedia, a vojáci, zbytek pak převážně příslušníci jiných kartelů. To byl nicméně problém jeho země, Kolumbie, zatímco Američané chtěli zastavit Escobara samotného.

Jejich tažení nicméně pokračovali i po jeho smrti, protože chtěli rozbít další velké drogové kartely a zastavit tak dovoz drog do Spojených států. Obdobnou situaci řeší teď znovu, tentokrát ovšem s Venezuelou, jejíhož prezidenta označili za „patrona“ drogových kartelů, jelikož má napomáhat a krýt výrobu i vývoz. Armádní Zpravodaj už začátkem září 2025 upozorňoval, že kvůli tomu hrozí vojenská eskalace, a na hlavu prezidenta byla dokonce vypsána odměna.

Sestřelit, aby Rusko dostalo lekci. Jakmile naruší vzdušný prostor NATO, je třeba jednat, aby to Putin pochopil. Turecko je inspirací

Zatím se ale americké ozbrojené síly snaží působit výhradně v mezinárodních vodách, kde jdou po plavidlech hladinových i ponorných. Jedním ze zničených měla být i neznámá ponorka, na níž zaútočili již dříve, ale video zveřejnil americký prezident Donald Trump až 18. října 2025. Je na něm vidět ponorka sledovaná dronem, a následná exploze a černý kouř.

Ponorka musela být relativně malá, protože stačila k její obsluze 4členná posádka, z níž dva zemřeli, zatímco zbylé dva se podařilo zachránit, načež byli deportováni do zemí svého původu, a sice do Kolumbie a Ekvádoru. Určit pak nelze ani zbraň použit k útoku, ale Armádní Zpravodaj soudí, že se mohlo jednat o Hellfire nebo laserem naváděnou bombu.

Nejsilnější nejaderná raketa na světě s 9tunovou hlavicí napáchá škody jako atomovky. Do výzbroje vstoupí do konce roku 2025

Zařazena byla v roce 1984, tehdy proti pancéřovaným cílům, a později se dočkala úpravy pro bezpilotní letouny, které ji využívají proti cílům s vysokou hodnotnou, za což lze ponorku plnou drog považovat. Wikipedia uvádí, že váží 45 až 49 kg, a ačkoliv ponorku zjevně nepotopila, poškodila ji natolik, že musela přerušit plavbu a vydat se do rukou Američanů.

It was my great honor to destroy a very large DRUG-CARRYING SUBMARINE that was navigating towards the United States on a well known narcotrafficking transit route. U.S. Intelligence confirmed this vessel was loaded up with mostly Fentanyl, and other illegal narcotics. There were… pic.twitter.com/Do3yoqbYdr

— Trump Truth Social Posts On X (@TrumpTruthOnX) October 18, 2025

Útok amerického dronu na ponorku, která měla převážet drogy v množství pro až 25 000 lidí (zveřejněno 18. října 2025)

Článek Video: Američané neměli slitování. Zaútočili na ponorku s drogami, jakmile vyplula na hladinu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.