Trump se regulérně bojí Kim Čong-una. Zrušil vojenská cvičení s Jižní Koreou, aby ho neprovokoval

Dne 16. srpna 2026 se na Trumpově sociální síti Truth Social objevil post, který přepsal bezpečnostní rovnici v celém Indo-Pacifiku. Prezident v něm označil společná americko-jihokorejská cvičení za „nákladná“ a vysílající „zcela nevhodný a nepřátelský signál“ vůči Severní Koreji, zemi, která je podle něj po dobu jeho prezidentství „neohrožující a respektující“. Odvolal se na svůj „velmi dobrý vztah“ s Kim Čong-unem. A Pentagon poslechl. Letní cvičení Ulči Freedom Shield, které mělo běžet jedenáct dnů a zapojit osmnáct tisíc jihokorejských vojáků, bylo zkráceno na pět dnů. Druhá fáze s protiútočnými operacemi byla zrušena, část živých a polních aktivit převedena do počítačových simulací. Nebyl to symbolický ústupek. Byl to reálný zásah do páteře spojeneckého odstrašení.

Cvičení, které mělo prověřit obranu poloostrova

Ulči Freedom Shield patří k největším pravidelným aliančním cvičením na světě. Podle oficiálních materiálů USFK slouží k zaplňování mezer v bojové připravenosti, od společného velení a řízení přes koordinaci palby až po logistiku v podmínkách reálného konfliktu. Letošní ročník měl zahrnovat scénáře proti dronům, rušení signálu GPS, kyberútoky i přesuny přes vodní překážky s distribucí předem uloženého materiálu. Šlo o simulaci toho, jak by aliance reagovala na severokorejský útok a jak by přešla do protiofenzívy.

Po Trumpově zásahu z toho zůstalo pětidenní torzo. Americká armáda sama přitom opakovaně zdůrazňuje, že připravenost je „kazivá“, nedá se zapnout na povel, buduje se opakováním. Právě proto mají tato cvičení smysl. A právě proto jejich omezení není jen diplomatické gesto, ale praktický úbytek schopnosti spojenců jednat společně pod tlakem.

Írán jako skrytý motor ústupku

Trump svůj krok nerámoval jen přes vztah s Kimem. V témže postu si postěžoval, že jihokorejský prezident I Če-mjong odmítl pomáhat s americkou kampaní proti Íránu. Formulace „Ne, děkujeme“ pochází výhradně z Trumpovy verze, Soul ji veřejně nepotvrdil. I Če-mjong později uvedl, že jeho vláda je připravena přispívat k volné plavbě v Hormuzském průlivu, ale jen v mezích jihokorejských zákonů.

Kontext íránské války je přitom klíčový. Konflikt trvá od konce února 2026, tedy přes půl roku, a podle analýzy Reuters nemá jasné východisko. Je doma hluboce nepopulární, cíle zůstávají nesplněné a americké kapacity se natahují do prasknutí. Letadlová loď USS George Washington byla přesunuta z Pacifiku na Blízký východ. A důsledky se projevily okamžitě: jen o týden později Pentagon zrušil i zářijový obojživelný výcvik Ssangyong, tentokrát už bez diplomatického zdůvodnění, prostě kvůli nedostatku dostupných amerických sil.

Trump si zkrátka nemůže dovolit riskovat eskalaci na Korejském poloostrově, když jeho armáda už jednu drahou a nepopulární válku vede. Omezení cvičení tak není jen gestem ke Kimovi. Je to přiznání, že americký manévrovací prostor se zúžil.

Kim nebral, Pchjongjang střílel

Ironie celého kroku spočívá v tom, že severokorejská strana Trumpovo gesto prakticky odmítla. Kim Jo-čong, vlivná sestra severokorejského vůdce, veřejně prohlásila, že zmenšení rozsahu cvičení nic podstatného nemění na jejich „provokativní a agresivní povaze“. Pchjongjang více zajímá, že cvičení vůbec pokračují, než to, kolik dnů trvají.

A jako by chtěla tuto pozici podtrhnout, Severní Korea krátce po skončení zkráceného Ulči Freedom Shield odpálila balistické střely krátkého doletu. Trumpovo gesto nepřineslo uklidnění. Nepřineslo diplomatický průlom. Přineslo jen oslabení spojeneckého výcviku bez jakékoli protihodnoty.

Srovnání s rokem 2018 je poučné. Tehdy Trump po singapurském summitu také mluvil o zastavení „válečných her“ jako o provokaci, ale dělal to v kontextu čerstvě otevřené diplomacie, s příslibem „kompletní denuklearizace“. V roce 2026 používá totožný jazyk, jenže diplomacie dávno zkolabovala, Kim má silnější pozici a Washington řeší válku jinde.

Co to znamená pro spojence, a pro Česko

Trumpův krok vyvolal vlnu nejistoty daleko za hranicemi Korejského poloostrova. Pokud může být klíčové alianční cvičení jednostranně omezeno kvůli osobní vazbě na diktátora a kvůli jiné válce, může se stejná logika zítra vztáhnout na Japonsko, Tchaj-wan, nebo na evropské spojence.

V Tokiu roste obava, že Trump bude cvičení a bezpečnostní závazky používat jako vyjednávací páku. U Tchaj-wanu se řeší opatrnější přístup Washingtonu ke zbrojním dodávkám v kontextu chystaného summitu Trump–Si. A v Evropě? Generální tajemník NATO Mark Rutte na červnovém jednání ministrů obrany výslovně zmínil Českou republiku jako zemi, která musí doložit věrohodnou trajektorii výdajů. Na ankarském summitu v červenci pak potvrdil článek 5, ale zároveň opakovaně zdůraznil, že Evropa musí převzít větší díl konvenční obrany, protože „USA řeší více bojišť“.

Formálně se na amerických jaderných a smluvních garancích nic nemění. Prakticky ale roste tlak na to, aby evropské země včetně Česka zvládly více samy. Trumpova nepředvídatelnost není anomálie, je to nová konstanta, se kterou musí spojenci počítat.

Hegseth říkal něco jiného

Zvláštní je i rozpor uvnitř samotné americké administrativy. Ještě v květnu 2026 ministr obrany Pete Hegseth veřejně chválil Soul za zvyšování výdajů a převzetí primární odpovědnosti za bezpečnost poloostrova. Na asijském obranném summitu koncem května mluvil o stabilitě, společné připravenosti a větší odpovědnosti spojenců, tedy přesně o tom, co velké alianční cvičení naplňuje. Americká Národní obranná strategie 2026 počítá s tím, že Jižní Korea ponese hlavní břemeno s „kritickou, ale omezenější americkou podporou“.

Srpnový Trumpův post tohle všechno přepsal. Ne proto, že by se změnila bezpečnostní situace. Ale proto, že prezident chtěl poslat signál Kimovi a zároveň potrestat Soul za to, že mu nechtěl pomáhat s Íránem. Transakční logika, „pomozte nám jinde, jinak přehodnotíme závazky“, nahradila strategické plánování. Trump dokonce mluvil o „39 000″ amerických vojácích v Jižní Koreji, zatímco skutečný počet příslušníků USFK činí přibližně 28 500.

Cvičení Ulči Freedom Shield skončilo o šest dnů dřív, Severní Korea odpověděla raketami a trilaterální cvičení Freedom Edge s Japonskem přesto pokračovalo, jako by region sám cítil, že Trumpovo gesto neznamená bezpečí, ale prázdno, které je třeba zaplnit.