Proč právě teď: selhání ruského deštníku

Kořeny arménského obratu sahají do září 2022, kdy Ázerbájdžán zaútočil na arménské území. Jerevan tehdy čekal pomoc od Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti, ruského obranného paktu, jehož byl členem. Pomoc nepřišla. Podle Evropského parlamentu tento moment odhalil nespolehlivost Ruska jako bezpečnostního garanta a zásadně změnil arménský strategický kalkul.

Evropská unie mezitím začala nabízet víc než jen slova. V červenci 2024 Rada EU schválila první vojenskou pomoc arménským ozbrojeným silám přes Evropský mírový nástroj. Na arménsko-ázerbájdžánské hranici už operovala pozorovatelská mise EUMA. A v září 2024 Brusel spustil s Jerevanem dialog o liberalizaci víz. Když tedy arménský parlament v březnu 2025 hlasoval, nevolil mezi abstrakcemi. Volil mezi spojencem, který selhal, a partnerem, který už byl fyzicky přítomen na jeho území.

Co Arménie získává, a co zatím ne

Zákon z března 2025 neznamená, že Arménie stojí ve frontě na členství vedle Ukrajiny nebo Moldavska. Ukrajina má od června 2024 otevřená přístupová jednání, Moldavsko získalo kandidátský status v roce 2022. Arménie na seznamu Evropské komise kandidátských a potenciálně kandidátských zemí nefiguruje.

Co ale má, je konkrétní a rostoucí balík:

• Komplexní a posílená dohoda o partnerství (CEPA) jako právní rámec vztahu.
• Plán odolnosti a růstu na období 2024–2027 v hodnotě 270 milionů eur, s očekávanými mobilizovanými investicemi přes 65 miliard korun.
• Vízový liberalizační dialog spuštěný v září 2024.
• Bezpečnostní přítomnost EU – mise EUMA na hranici a od dubna 2026 nová civilní partnerská mise EUPM zaměřená na hybridní hrozby, kyberútoky a krizové řízení.

Podle nás je právě tato kombinace ekonomické, institucionální a bezpečnostní infrastruktury tím, co dělá arménský obrat nevratným. Nejde o jeden zákon. Jde o přepojení celého systému.

Moskva nemlčí: ekonomický nátlak a hybridní útoky

Ruská odplata není hypotetická, je zdokumentovaná samotnými evropskými institucemi. 4. června 2026 předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová po telefonátu s arménským premiérem Pašinjanem otevřeně mluvila o ruském „ekonomickém nátlaku“ vůči Arménii. Konkrétně šlo o rozšiřování exportních restrikcí na arménské zboží včetně zemědělských produktů a květin. Komise zároveň oznámila okamžitou podporu přesahující 1,3 miliardy korun.

O čtyři dny později, 8. června, EU ve svém prohlášení k arménským parlamentním volbám popsala situaci v zemi jako zatíženou „bezprecedentním tlakem a přetrvávajícími hybridními útoky ze strany Ruska“. Přímé osobní vyjádření Vladimira Putina k arménskému zákonu se v otevřených zdrojích dohledat nepodařilo, ale praktická reakce Moskvy (obchodní restrikce, dezinformační kampaně, vměšování do voleb) mluví sama za sebe.

Arménská společnost: pro EU, ale s opatrností

Mirzojan v lednu 2025 prezentoval zákon jako výraz „evropských aspirací“ arménských občanů. Data to z velké části potvrzují, i když ne jednoznačně. Průzkum Mezinárodního republikánského institutu (IRI) z června 2025 ukázal, že v hypotetickém referendu o vstupu do EU by 49 % Arménů hlasovalo pro a jen 15 % proti. Jenže 31 % respondentů by k hlasování vůbec nepřišlo. Proevropský směr má tedy většinovou podporu, ale značná část společnosti zůstává opatrná nebo lhostejná.

Právě tady se ukazuje, proč je summit EU–Arménie, který se konal 4.–5. května 2026 jako vůbec první v historii, tak důležitý. Není to jen diplomatický rituál. Je to důkaz, že březnový zákon nezůstal na papíře, přerostl do nejvyšší politické úrovně a začal generovat hmatatelné výsledky, které mohou přesvědčit i tu váhavou třetinu.

Signál pro celý postsovětský prostor

Arménský případ stojí v zajímavém kontrastu s ostatními zeměmi východního sousedství. Gruzie sice v roce 2023 získala kandidátský status, ale její přibližování k EU se v roce 2024 fakticky zastavilo. Arménie je formálně o stupeň níž, ale reálně se posouvá rychleji. Pro Moskvu je to možná ještě nepříjemnější zpráva než samotný arménský zákon: ukazuje, že i malý stát bez kandidátského statusu může aktivně přepnout geopolitickou orientaci, a Evropská unie mu k tomu poskytne bezpečnostní, finanční i institucionální krytí.

Tříapůlmilionová země na jižním Kavkaze nepřekreslila mapu Evropy přes noc. Ale krok za krokem staví most, po kterém se nedá jít zpátky, a Kreml to ví.

Článek Osudový krok, který vrazil Putinovi kudlu do zad: malá kavkazská země si vybrala EU namísto diktátorského Ruska se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusko nechce přiznat, že jeho PVO selhala

Koncem minulého roku redakce Armádního Zpravodaje upozorňovala na selhání ruské PVO, v důsledku čehož bylo sestřeleno ázerbajdžánské civilní letadlo s cestujícími na palubě, které se poté pokusilo přistát v Kazachstánu, jelikož mu to samo Rusko nedovolilo, ale bohužel to nezvládlo a spousta lidí zahynula; odpovědnost za to však nikdo nepřevzal.

Rusovo největší selhání: Pokrovsk dobýt nedokáže, nemá na to. Ale opravdu se snaží, vojáků obětuje hodně

Moskva se tradičně zmohla jenom na ubohé mlžení podpořené výhrůžkami a označováním jakýchkoliv jiných tvrzení za nepřátelská a nepravdivá. Není však pochyb o tom, že sestřelení skutečně způsobila ruská protivzdušná obrana, za což žádal ázerbajdžánský prezident spravedlnost i přesto, že dostal od Vladimira Putina „přátelskou omluvu“.

Ázerbájdžán, jeden z posledních ruských kavkazských spojenců, to ale odmítá přehlédnout a připravuje žalobu k mezinárodnímu soudu, informovala tamní agentura Minval. Prezident také v rozhovoru sdělil, že jeho země Rusko nepotřebuje – což by naznačovalo, že má užší vazby s jinými, konkrétně západními státy, a odmítá nadále poklonkovat. Navíc podpořil Ukrajinu slovy, že by se neměla agresorovi vzdávat a měla by hájit svou územní celistvost.

Češi se opět semknuli a díky sbírce koupili Ukrajině 6 houfnic D-30 za skoro 60 milionů korun. Střílí až 12 ran za minutu až na 22 km

Reakce prokremelských přisluhovačů dorazily obratem – ruská agentura Novosti citovala vyjádření několika tamních blogerů, kteří mají dohromady miliony odběratelů, v nichž vyzývají na přípravu války s Ázerbájdžánem, a označili dokonce i konkrétní území.

Například „Archanděl speciálních sil“ (1,1 milionu odběratelů) napsal, že je čas přehodnotit vztahy s touto zemí, zatímco Semjon Pegov (900 tisíc odběratelů) označil konflikt s Ázerbájdžánem za nevyhnutelný: „Ázerbájdžán otevřeně a veřejně zaujal rusofobní postoj. A čím dříve se na tento konflikt začneme připravovat, tím lépe,“ napsal.

Kanál Zapiski Vetherana (321 tisíc odběratelů) zase napsal: „Baku (hlavní město Ázerbájdžánu) se rychle mění v pobočku NATO a vědomě kráčí ve stopách Ukrajiny.“ V přechodu země od ruského k mezinárodnímu souřadnicovému systému (nedávno podepsal prezident dekret o přechodu) pak vidí signál, že se Ázerbájdžán připravuje na válku s Ruskem.

Zajatý ruský mariňák ochotně odhalil Ukrajincům, jak ho armáda podvedla a poslala na smrt do první linie. Odměnu nikdy neviděl

Největší buřič je ovšem proválečný bloger Alexej Živov (113 tisíc odběratelů), který zhodnotil prohlášení prezidenta Ázerbájdžánu jako otevřeně nepřátelské a napsal, že se Kaspické moře může brzy stát dalším dějištěm vojenských operací. Armádní Zpravodaj si nemůže odpustit připomínku, že pokud by měla vypadat podobně jako speciální vojenská operace na Ukrajině, nemusí mít Ázerbájdžán takové obavy (nadsázka, nemá možnosti jako Ukrajina).

Článek Tradiční spojenec od Kavkazu se „nemístně“ postavil proti Rusku. Jeho propagandisté hned hrozí válkou a označuje ho za základnu NATO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.