Osudový krok, který vrazil Putinovi kudlu do zad: malá kavkazská země si vybrala EU namísto diktátorského Ruska

Dne 10. ledna 2025 stál arménský ministr zahraničí Ararat Mirzojan před kamerami a oznamoval, že vláda dala kladné stanovisko k občanské legislativní iniciativě, která měla přepsat geopolitickou orientaci celé země. O dva měsíce později, v březnu, arménský parlament zákon skutečně schválil. Nešlo o vstup do EU ani o udělení kandidátského statusu, šlo o něco v jistém smyslu zásadnějšího: Jerevan poprvé v dějinách převedl proevropskou rétoriku do závazné státní politiky. A tím poslal Moskvě signál, který se nedá vzít zpět.

Proč právě teď: selhání ruského deštníku

Kořeny arménského obratu sahají do září 2022, kdy Ázerbájdžán zaútočil na arménské území. Jerevan tehdy čekal pomoc od Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti, ruského obranného paktu, jehož byl členem. Pomoc nepřišla. Podle Evropského parlamentu tento moment odhalil nespolehlivost Ruska jako bezpečnostního garanta a zásadně změnil arménský strategický kalkul.

Evropská unie mezitím začala nabízet víc než jen slova. V červenci 2024 Rada EU schválila první vojenskou pomoc arménským ozbrojeným silám přes Evropský mírový nástroj. Na arménsko-ázerbájdžánské hranici už operovala pozorovatelská mise EUMA. A v září 2024 Brusel spustil s Jerevanem dialog o liberalizaci víz. Když tedy arménský parlament v březnu 2025 hlasoval, nevolil mezi abstrakcemi. Volil mezi spojencem, který selhal, a partnerem, který už byl fyzicky přítomen na jeho území.

Co Arménie získává, a co zatím ne

Zákon z března 2025 neznamená, že Arménie stojí ve frontě na členství vedle Ukrajiny nebo Moldavska. Ukrajina má od června 2024 otevřená přístupová jednání, Moldavsko získalo kandidátský status v roce 2022. Arménie na seznamu Evropské komise kandidátských a potenciálně kandidátských zemí nefiguruje.

Co ale má, je konkrétní a rostoucí balík:

• Komplexní a posílená dohoda o partnerství (CEPA) jako právní rámec vztahu.
• Plán odolnosti a růstu na období 2024–2027 v hodnotě 270 milionů eur, s očekávanými mobilizovanými investicemi přes 65 miliard korun.
• Vízový liberalizační dialog spuštěný v září 2024.
• Bezpečnostní přítomnost EU – mise EUMA na hranici a od dubna 2026 nová civilní partnerská mise EUPM zaměřená na hybridní hrozby, kyberútoky a krizové řízení.

Podle nás je právě tato kombinace ekonomické, institucionální a bezpečnostní infrastruktury tím, co dělá arménský obrat nevratným. Nejde o jeden zákon. Jde o přepojení celého systému.

Moskva nemlčí: ekonomický nátlak a hybridní útoky

Ruská odplata není hypotetická, je zdokumentovaná samotnými evropskými institucemi. 4. června 2026 předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová po telefonátu s arménským premiérem Pašinjanem otevřeně mluvila o ruském „ekonomickém nátlaku“ vůči Arménii. Konkrétně šlo o rozšiřování exportních restrikcí na arménské zboží včetně zemědělských produktů a květin. Komise zároveň oznámila okamžitou podporu přesahující 1,3 miliardy korun.

O čtyři dny později, 8. června, EU ve svém prohlášení k arménským parlamentním volbám popsala situaci v zemi jako zatíženou „bezprecedentním tlakem a přetrvávajícími hybridními útoky ze strany Ruska“. Přímé osobní vyjádření Vladimira Putina k arménskému zákonu se v otevřených zdrojích dohledat nepodařilo, ale praktická reakce Moskvy (obchodní restrikce, dezinformační kampaně, vměšování do voleb) mluví sama za sebe.

Arménská společnost: pro EU, ale s opatrností

Mirzojan v lednu 2025 prezentoval zákon jako výraz „evropských aspirací“ arménských občanů. Data to z velké části potvrzují, i když ne jednoznačně. Průzkum Mezinárodního republikánského institutu (IRI) z června 2025 ukázal, že v hypotetickém referendu o vstupu do EU by 49 % Arménů hlasovalo pro a jen 15 % proti. Jenže 31 % respondentů by k hlasování vůbec nepřišlo. Proevropský směr má tedy většinovou podporu, ale značná část společnosti zůstává opatrná nebo lhostejná.

Právě tady se ukazuje, proč je summit EU–Arménie, který se konal 4.–5. května 2026 jako vůbec první v historii, tak důležitý. Není to jen diplomatický rituál. Je to důkaz, že březnový zákon nezůstal na papíře, přerostl do nejvyšší politické úrovně a začal generovat hmatatelné výsledky, které mohou přesvědčit i tu váhavou třetinu.

Signál pro celý postsovětský prostor

Arménský případ stojí v zajímavém kontrastu s ostatními zeměmi východního sousedství. Gruzie sice v roce 2023 získala kandidátský status, ale její přibližování k EU se v roce 2024 fakticky zastavilo. Arménie je formálně o stupeň níž, ale reálně se posouvá rychleji. Pro Moskvu je to možná ještě nepříjemnější zpráva než samotný arménský zákon: ukazuje, že i malý stát bez kandidátského statusu může aktivně přepnout geopolitickou orientaci, a Evropská unie mu k tomu poskytne bezpečnostní, finanční i institucionální krytí.

Tříapůlmilionová země na jižním Kavkaze nepřekreslila mapu Evropy přes noc. Ale krok za krokem staví most, po kterém se nedá jít zpátky, a Kreml to ví.