Rudí a bílí ničí ruku v ruce venkov

K hladomoru se schylovalo už od počátku 1. světové války, do níž nepromyšlená mobilizace carské armády přivedla v roce 1914 miliony mužů. Pro ty ovšem chyběly zbraně, a oni především chyběli na polích, která rázem ležela ladem. Skutečná katastrofa pro ruský venkov však nastala až s vypuknutím občanské války v říjnu 1917. Tehdy bolševici přišli s „válečným komunismem“ a „potravinovou diktaturou“. Rudí komisaři nařizovali rolníkům plnit dodávky stůj co stůj a brali i osivo na příští rok. Rudí ovšem stříleli jen když to bylo nutné.

To ovšem neplatilo o bělogvardějcích. Ti se především po popravě cara Mikuláše II. v červenci 1918 vymkli kontrole a pohánění chtíčem pomsty rozpoutali nesmírné krveprolití. S vesničany neměli žádné smilování, týrali je, mučili a znásilňovali. Traduje se děsivá historka, kdy se bělogvardějský důstojník zeptal prosté vesničanky, zda je bolševička. Ta však ani nevěděla, co to je, a prostě odpověděla: „Jestli je bolševik můj muž, jsem i já!“

iZdroj fotografie: Public Domain

Co se dělo dále, bylo více než strašlivé. Bělogvardějci údajně nebohou ženu znásilnili, uřezali jí prsa a usmýkali za koněm, což už pro ni ale nejspíše bylo vysvobození. Nebylo proto divu, že se rolníci bouřili a bojovali proti oběma stranám. Bolševikům se však díky slibům na zachování půdy malým rolníkům a uvolnění tlaku válečného komunismu podařilo rolníky dostat pod kontrolu. Jenomže když v roce 1921 přišlo sucho a začal se hroutit válkou opotřebený železniční systém, katastrofě už nešlo zabránit. Ruská obilnice byla v troskách a na dně.

Kanibalismus se stal zcela běžným

Doba to byla extrémně zoufalá, v ohrožení života v důsledku nedostatku jídla se brzy ocitlo 30 % obyvatel tehdejšího Ruska, a to od Krymu přes Povolží, Ural a Kazachstán až po západní Sibiř. Postiženo hladem tak bylo na 90 milionů lidí. Nešťastníci zpočátku jedli hospodářská zvířata, po nich následovali do hrnců domácí mazlíčci a pouliční zvěř včetně potkanů a krys. V lesích se dokonce pohybovaly hlady pološílené skupiny lidí, které jedli i mech a kůru.

Krutější než nacisté? Gulagy byly peklem na zemi, Sověti do nich ale posílali lidi pouze na „převýchovu“. Rusko je dnes pochvaluje

Mouka na chléb byla zpočátku doplňována moukou z žaludů a bukvic, a brzy v ní přibyly i kořínky, kůra a piliny. Zoufalství se ovšem stupňovalo a byl přimícháván i hnůj. Mnozí přitom v zimě jedli už jenom ten, jiní dávali přednost hlíně. A tak nakonec došlo k nemyslitelnému, a sice ke kanibalismu. Obětmi se pochopitelně stávali nejslabší. Matky vraždily nejmladší děti, aby nakrmily zbylé. Dodávky potravin do sirotčinců byly zastaveny a zavládl v nich zákon silnějšího. Mnohé děti však byly zabity a jejich maso prodáno na trzích.

iZdroj fotografie: Public Domain

Tato praxe byla běžná především v epicentru hladomoru, tedy v Povolží. A jak na celou situaci reagovala bolševická vláda včele s Leninem? Ten se jí chopil jako politické šance – neváhal přiznat chyby během válečného komunismu a již v březnu 1921 vyhlásil Novou ekonomickou politiku, která otevírala dveře volnému trhu a prodeji přebytků zemědělců na trzích. Ale výsledky byly nulové. Kde nic nebylo, ani najednou objevený kapitalismus nepomohl.

První pomoc přišla z Československa

Úplně první pomoc hladovějícímu Rusku poskytlo mladé Československo, které vypravilo 8 vlaků plných jídla, léků a zemědělských strojů. Přijalo také 498 zbídačených dětí a následně se k pomoci připojila i americká vládní organizace APA, která distribuovala za pomoc 78 milionů dolarů (dnes 1,4 miliardy USD). Mezinárodní výbor pro pomoc Rusku pod vedením polárníka Fridtjofa Nansena pak dodal do Ruska 90,7 tisíc tun potravin. Z bolševické strany koordinoval pomoc Všeruský veřejný výbor pro pomoc hladovějícím.

Vychytralý Vladimir Lenin jej vytvořil ze skupiny moskevských intelektuálů, a v jeho čele stanul Maxim Gorkij. A jakmile splnili úkol, přičemž jejich popularita nepřístojně stoupla, nechal je všechny z Ruska deportovat. Sám Lenin pod záminkou pomoci hladovějícím oslaboval postavení pravoslavné církve a konfiskoval její majetek. Ten ale často sloužil k propagaci režimu v cizině, ne k nákupu jídla. Překonání hladomoru Rusko nakonec oznámilo v říjnu 1922.

Jak nenáviděné Stalinovy varhany „hrály“, trnuli hrůzou i nejodvážnější němečtí vojáci. Sověty milovaný salvový raketomet BM-13 (Kaťuša)

A začalo sčítání. Přesný počet obětí dodnes znám není, odhady ale hovoří o 5 až 10 milionech lidí. Zvláště bolestné byly ztráty mezi dětmi do 3 let, mezi nimiž byla v mnoha oblastech úmrtnost až 90 %. Cyničtí bolševici se ale mohli cítit jako vítězové – podařilo se jim oslabit domácí opozici v podobě intelektuálů, zabavit majetek církvi a prolomit diplomatickou izolaci země. V prosinci 1922 se vyhlásili vítězi občanské války a založili Sovětský svaz. Lenin se však dlouho neradoval, o 14 měsíců později, resp. 21. ledna 1924, zemřel na následky syfilisu. 

Článek Leninův uvítací dárek obyvatelstvu: hladomor a kanibalismus využil ve svůj prospěch, nakonec ho „hasilo“ Československo i Amerika se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.