Co přesně hořelo na břehu Finského zálivu

Petersburg Oil Terminal, zkráceně PNT, patří k největším baltským překladištím kapalných ropných produktů. Podle vlastních firemních stránek disponuje 32 skladovacími nádržemi a roční kapacitou 12,5 milionu tun; ukrajinské zdroje u červencového úderu uváděly přibližně 10 milionů tun, což je stále obrovský objem. Terminál přijímá produkty po železnici a potrubím a expeduje je tankery přes Finský záliv do světa. V praxi jde o jedno z míst, kudy Rusko i po západních sankcích pumpuje ropné deriváty ke kupujícím ve třetích zemích.

Nejde přitom o první zásah. Už 3. června 2026 ukrajinské Síly speciálních operací hlásily požár na stejném terminálu a uváděly 31 nádrží o celkovém objemu 324 tisíc metrů krychlových. Červencový úder tedy přišel v době, kdy terminál pravděpodobně ještě řešil následky předchozího náletu. Opakovaný zásah téhož objektu v rozmezí jednoho měsíce vypovídá o záměrné strategii: nejde o symbolický úder, ale o systematické vyřazování klíčového logistického uzlu.

Kronštadt, víc než ostrovní pevnost z učebnic

Kronštadt leží na ostrově Kotlin uprostřed Finského zálivu a od dob Petra Velikého slouží jako štít Petrohradu od moře. Dnes je hlavním bodem basování Leningradské námořní základny Baltské flotily. Kotví tu bojové lodě, probíhají opravy a technické zabezpečení a základna kontroluje námořní přístupy k městu. Ruská tisková agentura TASS sama dlouhodobě uvádí Kronštadt jako jedno z míst basování sil Baltské flotily.

Ukrajinské 1. samostatné centrum Sil bezpilotních systémů, které operaci koordinovalo společně s SBU, GUR a dalšími složkami, u červencového úderu potvrdilo zásah bodu basování. Konkrétní seznam poškozených objektů zatím nebyl zveřejněn. Jenže o měsíc dříve, při červnovém náletu, generální štáb potvrdil rozsáhlý požár na korvetě Bojkij, válečné lodi přímo v kronštadtském přístavu. SBU tehdy výslovně mluvila o úderech na vojenské lodě. Kronštadt tedy nehořel poprvé a riziko pro samotná plavidla je prokazatelně reálné.

850 kilometrů, a přesto to není rekord

Vzdálenost přes 850 kilometrů od ukrajinské hranice, kterou citoval Reuters, je impozantní. Ale není to nejdál, kam ukrajinské drony v roce 2026 dosáhly. 20. června Zelenskyj potvrdil úder na rafinérské zařízení v Ťumeňské oblasti, více než 2 000 kilometrů od Ukrajiny. Nové ukrajinské bezpilotní platformy mají podle dostupných informací dosah přes 3 000 kilometrů.

Petrohradský úder je mimořádný z jiného důvodu. Nejde o vzdálenost, ale o kombinaci cílů v jednom záběru: ekonomický uzel, který generuje příjmy z exportu ropných produktů, a vojenský uzel, který chrání druhé největší ruské město. Ukrajina tím říká, že si může vybírat, a vybírá si tak, aby každá operace bolela dvakrát.

Systémový tlak, ne jen lokální požár

Izolovaný zásah jednoho terminálu by Rusko ustálo. Jenže petrohradský úder zapadá do série, která už v roce 2026 prokazatelně ochromila ruskou exportní logistiku. Podle Reuters bylo po sérii útoků na baltské a černomořské uzly mimo provoz zhruba 40 % ruské exportní kapacity ropy. Terminály Primorsk a Usť-Luga po dubnových útocích nezvládaly expedici celé dva týdny, náhradní železniční trasy byly dražší a kapacitně nedostatečné, menší přístav Vysock nedokázal převzít ani zlomek objemu.

Přímý dopad na ceny pohonných hmot v Česku je zatím omezený, protože EU zakázala dovoz ruské ropy a ropných produktů po moři. Nepřímý tlak ale existuje: každý výpadek ruské exportní kapacity přeskládává globální toky a mění rovnováhu nabídky a poptávky na světových trzích.

Peněženka i štít v jednom úderu

Rusko, které se prezentuje jako vojenská supervelmoc, nedokáže spolehlivě ubránit ropný terminál ani námořní základnu třicet kilometrů od centra Petrohradu. Opakovaně. Ukrajina přitom nemá letectvo schopné konvenčního bombardování na takovou vzdálenost; vystačí si s drony, koordinací zpravodajských složek a schopností nasytit ruskou obranu desítkami bezpilotních prostředků najednou.

Každý litr ropného produktu, který z PNT neodteče do tankeru, je peníz, který Kreml nedostane na financování války. A každý den, kdy kronštadtský dok opravuje škody místo lodí, je den, kdy Baltská flotila neplní svůj úkol. Ukrajina to ví, a podle všeho s tím počítá i do dalších nocí.

Článek Ukrajinci pronikli až k Petrohradu a napadli klíčový ropný terminál. Jako bonus zapálili hlavní základnu Baltské flotily se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Trhliny, které nikdo nečekal

Studie publikovaná v Journal of Glaciology přinesla zásadní obrat v chápání toho, co se s Thwaitesem děje. Rifty, hluboké trhliny pronikající ledovou deskou, se nešíří jen na okrajích východního šelfu, ale prorážejí i jeho centrální části a oblast takzvané grounding line, tedy místa, kde led přestává spočívat na skalním podloží a začíná plavat.

Právě tyto fraktury mechanicky odpojují šelf od opěrných bodů, které dosud brzdily tok pevninského ledu do oceánu. Starší modely přitom stavěly hlavně na scénáři „teplá voda zespodu“. Nová data ukazují, že i při relativně skromném bazálním tání může destabilizaci řídit samotné strukturální poškození ledu.

K tomu přibývá další faktor. Studie v Nature Communications z roku 2025 popsala, jak v roce 2013 odtekla síť sedmi podledovcových jezer najednou. Výpusť dočasně zdvojnásobila oceánské tání pod Thwaitesem a přispěla k ústupu grounding line. Zda podobné epizody systém dlouhodobě urychlují, nebo část efektu rozkládají v čase, zůstává otevřené.

Proč „nikdo neví proč“ není jen novinářská zkratka

Formulace zní dramaticky, ale má reálný základ. Vědci znají několik mechanismů (rifting, bazální tání, podledovcové záplavy, proměnlivé oceánské proudění), ale neumějí přesně určit jejich vzájemný podíl ani načasování. Studie v Nature z roku 2023 výslovně uvádí, že oceánské podmínky a bazální tání v oblasti grounding zone jsou z velké části neznámé.

Ztráta ponorky Ran to podtrhuje. Podledovcové dutiny jsou špatně zmapované, spojení s autonomními vozidly během misí není průběžné a sběr dat v těchto oblastech je technologicky na hraně možností. Věda umí popsat směr změny (zrychlování, fraktury, ústup opěrné linie), ale „datum kolapsu“ zatím stanovit nedokáže. A právě absence jednoho pevného termínu paradoxně oslabuje veřejnou pozornost.

Co znamená „za 40 let“, a co ne

V mediálním prostoru se „40 let“ váže k roku 2066–2067. Preprintová studie navázaná na edinburský model projektuje do tohoto horizontu ztráty Thwaitesu v rozsahu 180 až 200 gigatun ročně, prudké zrychlení oproti dnešku. To je alarmující číslo. Ale není to totéž jako tvrzení, že v roce 2067 globální hladina stoupne o 3,4 metru.

Thwaites sám při úplném kolapsu přidá asi 65 centimetrů. Destabilizace širšího amundsenovského sektoru západní Antarktidy má potenciál kolem tří metrů, ale primární literatura to váže na staletí až tisíciletí, ne automaticky na čtyři dekády. Ruský mediální rámec, kde zaznívá číslo 3,5 metru za 40 let, je krajní interpretace, nikoliv vědecký konsenzus. Pro srovnání: za celé 20. století stoupla globální hladina oceánů o 17 centimetrů.

Důležité ale je, že i mnohem menší vzestup dokáže způsobit obrovské škody, pokud zasáhne město, které stojí sotva metr nad vodou.

Petrohrad: město, které ztrácí bezpečnostní rezervu

Historické jádro Petrohradu leží pouhé jeden až dva metry nad hladinou moře. Město zažilo za svou existenci přes 300 povodní. V roce 2011 dokončilo 25 kilometrů dlouhou uzavíratelnou bariéru přes Finský záliv, navrženou na bouřkové vzdutí do pěti metrů. Podle NASA Earth Observatory jde o klíčovou ochranu města, které by bez ní čelilo pravidelným záplavám.

Problém není jen „jednoho dne bude celé pod vodou“. Problém je postupný. Každý centimetr trvalého vzestupu hladiny ukrajuje z ochranné rezervy bariéry. Bouřková vzdutí, která dnes systém zvládne, se přibližují jeho návrhové kapacitě. Častější uzavírání bariéry komplikuje lodní dopravu a odvodnění Něvy. A nízko položené ostrovy a nábřeží, na kterých stojí Ermitáž nebo Petropavlovská pevnost, jsou v první linii.

Petrohrad přitom není jediné ohrožené místo. V ruském kontextu se mluví i o Kaliningradské oblasti a dalších pobřežních regionech Baltu. V evropském měřítku Evropská agentura pro životní prostředí upozorňuje, že nízko položená pobřeží s vysokou hustotou osídlení (Nizozemsko, Benátky, části německého a polského pobřeží) patří mezi nejzranitelnější vůči častějším extrémním hladinám a pobřežním záplavám. Česku jako vnitrozemskému státu přímé zaplavení nehrozí, ale ekonomické dopady, narušení logistických řetězců a migrační tlak se zastaví těžko.

Dá se tomu ještě zabránit?

Zvrátit už probíhající mechanické oslabení Thwaitesu rychlým technickým zásahem dnes neumíme. Nápad postavit 80kilometrovou podmořskou „clonu“, která by odklonila teplou vodu od ledovce, zní lákavě. Kritická analýza publikovaná letos ve Frontiers in Science ale ukazuje, že by šlo o stavbu řádově větší než cokoli dosud realizované v Antarktidě, s náklady pravděpodobně přesahujícími dva biliony korun, extrémní logistikou a právními překážkami v rámci Antarktického smluvního systému.

Reálně zbývají dvě cesty: snižování emisí, které zpomalí oceánský ohřev, a adaptace pobřeží. EU má k dispozici adaptační strategii a nástroje jako Climate-ADAPT, ale nejde o jeden centrální „plán pro Thwaites“, spíš o síť povodňových a pobřežních politik, které teprve budou muset reagovat na scénáře, jež se ještě před pár lety zdály vzdálené.

Petrohrad by s přehodnocením své protipovodňové infrastruktury neměl čekat na rok 2067. Bariéra byla navržena pro jiný výchozí stav hladiny. A hladina stoupá už teď.

Článek Ledovec zkázy se rozpadá zevnitř a nikdo neví proč. Už za 40 let budou některá ruská města zaplavena, na kahánku má Petrohrad se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co zasáhlo Moskvu a Petrohrad

Dne 17. května 2026 zamířilo na Moskvu od půlnoci 81 dronů. Podle Reuters šlo o největší útok na ruské hlavní město za více než rok. Ruské úřady hlásily tři mrtvé v Moskevské oblasti, zasažené okolí rafinerie a přetíženou protivzdušnou obranu. Více než 500 km od ukrajinské hranice, přes hustou síť radarů a systémů S-300 a S-400, a přesto drony pronikly.

O necelé tři týdny později, 3. června, přišel Petrohrad. Ukrajinské bezpilotní stroje zasáhly ropný terminál a námořní základnu, letiště Pulkovo muselo omezit provoz. Vzdálenost od fronty přesáhla tisíc kilometrů. Načasování nebylo náhodné: útok přišel v den zahájení prestižního Petrohradského mezinárodního ekonomického fóra, ruského „Davosu“. Už v březnu přitom hořely přístavy Usť-Luga a Primorsk v Leningradské oblasti, tedy klíčový exportní koridor pro ruskou ropu. Padesát dronů nad regionem tehdy vyvolalo i krátké varování lotyšských úřadů před možným narušením vzdušného prostoru u města Alūksne.

Nejde o izolované incidenty. Jde o systém: Ukrajina metodicky ničí ruskou energetickou a logistickou infrastrukturu stále hlouběji v týlu.

Berlín platí, Londýn přidává, Praha dodává munici

Německý balík oznámený den před berlínským Ramsteinem má hodnotu čtyři miliardy eur. Podle zveřejněného materiálu ukrajinského ministerstva obrany zahrnuje několik set střel pro systémy Patriot, odpalovače IRIS-T SLM, tisíce dronů a 300 milionů eur vyčleněných přímo na výrobu zbraní dlouhého dosahu. Právě ta poslední položka je pro Moskvu nejcitlivější: znamená, že Berlín nefinancuje jen obranu ukrajinského nebe, ale i schopnost zasahovat ruský týl.

Británie na dubnovém Ramsteinu oznámila nejméně 120 tisíc dronů v rámci letošní podpory navázané na celkovou vojenskou pomoc tři miliardy liber pro rok 2026. O dva měsíce později, 18. června, přišel ještě větší balík: 752 milionů liber na 150 tisíc ukrajinsky vyráběných dronů, více než 350 střel a radarů protivzdušné obrany. Financování tentokrát nešlo z běžného rozpočtu, ale z půjčky kryté výnosy ze zmrazených ruských státních aktiv; jinými slovy, Moskva nepřímo platí za drony, které ničí její rafinerie.

Česko v Berlíně nemělo tak hlasitou roli jako Londýn nebo Berlín, ale jeho muniční iniciativa zůstává jedním z pilířů dodávek. Mark Rutte ji den po Ramsteinu v Praze výslovně vyzdvihl a český ministr obrany Jaromír Zůna už v únoru na bruselském jednání zdůrazňoval posílení protivzdušné obrany, ochrany proti dronům a akceleraci obranného průmyslu.

Proč se Rusové vztekají

Kombinace dvou věcí zvedla v Moskvě vlnu hněvu. Za prvé: ukrajinské drony prokazatelně nacházejí slabiny ruské protivzdušné obrany a zasahují cíle, které měly být nedotknutelné. Za druhé: Evropa na to nereaguje znepokojením, ale dalšími dodávkami.

Sergej Lavrov po moskevských útocích mluvil o nutnosti „masivních koordinovaných úderů na pravidelné bázi“. Předseda Státní dumy Vjačeslav Volodin požadoval „tvrdší rány silnějšími zbraněmi“. Podle analýzy Reuters z konce června tlačí ruští nacionalisté kolem Konstantina Malofejeva na Kreml, aby opustil diplomatické kanály, přistoupil k širší mobilizaci, ničil kyjevskou vládní čtvrť a útočil na evropské továrny vyrábějící drony pro Ukrajinu.

Fráze „začít válčit vážně“ není oficiální vojenský termín. Je to politická zkratka pro pravidelnější bombardování ukrajinské infrastruktury, tvrdší údery na města a menší ochotu jednat. Zatím není doloženo, že by Kreml přijal nový válečný režim, ale tlak domácích jestřábů po každém zásahu Moskvy nebo Petrohradu roste. Útoky už nejdou vykreslit jako okrajový incident, a to je pro Putina problém.

Co to znamená pro průběh války

Skutečný posun neleží v jednom spektakulárním zásahu. Leží v tom, že Evropa otevřeně financuje kapacity, které mají podobné údery opakovat a dělat je pro Rusko stále dražší. Německé střely pro Patriot chrání ukrajinské zázemí, aby se mohlo soustředit na ofenzivní operace. Britské drony zvyšují tlak na ruskou logistiku, rafinerie a přístavy. Financování z výnosů zmrazených ruských aktiv dává celému systému stabilnější základ než roční rozpočtové cykly.

Na frontě v Doněcku se to neprojeví přes noc. Ale nepřímo ano: dražší zásobování ruských jednotek, častější přerušení dopravních uzlů, nutnost přesouvat protivzdušnou obranu z fronty do týlu. Litevský prezident Gitanas Nausėda v červnu odmítl uspěchané kontakty s Kremlem bez „pozitivních signálů“ z Moskvy, a tím vystihl náladu tvrdého evropského křídla: dokud Rusko neucítí skutečnou cenu války, nemá smysl spěchat k jednacímu stolu.

Evropští jestřábi neslaví symbolicky. Slaví tím, že podepisují další objednávky na drony a střely, a počítají s tím, že válka bude dlouhá.

Článek Evropští jestřábi jsou nadšeni z úderů na Moskvu a Petrohrad. „Musíme konečně začít válčit vážně,“ vztekají se Rusové se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kdo stojí za scénáři

Zprávu „Rusko 2050″ připravil Institut Cargrad. Jeho zakladatelem je právě Malofejev, výkonným ředitelem Alexandr Dugin. Na panelu Malofejev označil za hlavní autory sebe, Dugina a profesora moskevského MGIMO Andreje Bezrukova.

Nejde o akademiky v ústraní. Malofejev figuruje na sankčním seznamu amerického ministerstva financí od prosince 2014 za financování separatistických aktivit na východní Ukrajině. Dugin je na sankčním seznamu EU jako dlouholetý ideolog „ruského světa“ a eurasianismu, který ideologicky ospravedlňoval anexi Krymu i plnohodnotnou invazi. Dohromady tvoří tandem: Malofejev dodává organizační zázemí a konkrétní „režimová“ opatření, Dugin filosofickou nadstavbu o civilizačním střetu se Západem.

Důležitější než jejich osobní profil je institucionální oběh dokumentu. Podle webu RANEPA má dopracovaná zpráva směřovat do prezidentské administrativy, vlády, obou komor parlamentu i do regionů. Podle sekundárních citací byla představena i na Akademii Generálního štábu.

Tři scénáře: dobrý, inerční, špatný

„Dobrý“ scénář slibuje do roku 2036 „jasný obraz vítězství v ideologické válce“, připojení Kyjeva, Oděsy a Charkova a rozpad EU. Do roku 2050 pak „líderství v zajištění světové bezpečnosti a spravedlnosti“. Na slidu byl jaderný úder původně přiřazen k inerčnímu scénáři, ale Malofejev to přímo na pódiu opravil: podle něj patří mezi pozitivní varianty. Přesný cíl ani časování úderu v otevřeném primárním zdroji uvedeny nejsou.

„Špatný“ scénář je zrcadlový obraz: porážka ve válce proti Ukrajině, vstup Ukrajiny do NATO, ztráta vlivu v postsovětském prostoru a do roku 2050 „kolonizace Ruska“.

O „inerčním“ scénáři (pokračování současného kurzu) toho z veřejně dostupných zdrojů víme nejméně. Reportáž Kommersantu zachycuje hlavně spor o zařazení jaderného úderu, který Malofejev přesunul jinam.

Celá triáda přitom není jednorázový výstřel. Už v září 2025 Cargrad zveřejnil strategický dokument „Rusko 2050. Obraz budoucnosti“, kde počítá s autokratickým státem, vůdcem s velmi širokými pravomocemi, ruskou sférou výlučného vlivu na území bývalého SSSR a částí střední a východní Evropy.

Proč to zaznělo právě na SPIEF

SPIEF dávno není jen byznysová konference. Oficiální program letošního ročníku sám rámoval panel jako debatu o dlouhodobých hrozbách v geopolitice, ideologii, demografii, ekonomice i technologiích a explicitně se ptal na scénáře pro roky 2036 a 2050. Fórum tak legitimizovalo bezpečnostně-ideologickou debatu jako součást ekonomického rámce.

Podle analytického hodnocení ISW z téhož dne může Kreml extrémní scénáře využívat jako kontrast: vedle Malofejevových slidů pak oficiální kremelská linka o „bezpečnostních zárukách“ a „demilitarizaci“ působí umírněně a rozumně, aniž by se režim od ultranacionalistů skutečně odstřihl. Jde o klasický posun Overtonova okna: co bylo ještě nedávno nepřijatelné, se stává jednou z diskutovaných variant.

Co to znamená pro Česko a Evropu

Rozpad EU, který „dobrý“ scénář předpokládá do roku 2036, by pro Česko nebyl abstraktní geopolitický otřes. Česká ekonomika je podle analýzy ČNB silně navázána na eurozónu a zejména na Německo. V období 2021–2027 má ČR k dispozici přes 550 miliard korun z evropských fondů. Rozpad jednotného trhu by znamenal obchodní šok, právní nejistotu pro exportéry a výpadek koordinace v energetice i bezpečnosti.

A pak je tu jaderná dimenze. Polský bezpečnostní think-tank OSW v analýze z května 2026 výslovně píše, že rusko-běloruská jaderná cvičení mají politicko-propagační funkci: vyslat evropským členům NATO signál, že další podpora Ukrajiny může vést k eskalaci. NATO na to odpovídá posilováním odstrašení, CBRN připravenosti a obrany východního křídla, ne panikou, ale disciplínou.

Radikální návrhový materiál, ne okrajový mem

Správná reakce na Malofejevovy slidy není hysterie, ale ani mávnutí rukou. Přímý důkaz, že Kreml dokument přijal jako závazný plán, neexistuje. Existuje ale důkaz, že stát jeho autorům opakovaně poskytuje prestižní pódia: SPIEF, RANEPA, podle sekundárních zdrojů i Akademii Generálního štábu. A existuje záměr zprávu po dopracování rozeslat do nejvyšších pater státního aparátu.

Nejde o to, zda Malofejevovy scénáře popisují pravděpodobnou budoucnost. Jde o to, že v Rusku roku 2026 je jaderný úder jako součást „dobré“ varianty něco, co se dá říct z pódia mezinárodního fóra, aniž by řečníka někdo zastavil.

Článek Ruští ultranacionalisté představili tři scénáře: ten „dobrý“ počítá s pádem EU, atomovkami a obsazením Kyjeva do roku 2036 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kdo byl zasažen a v jakém rozsahu

Podle dat portálu stížností tvořila Moskva 48 % hlášení u operátora MTS, Moskevská oblast dalších 14 % a Petrohrad 7 %. Stížnosti přicházely i z Kalužské, Ivanovské, Nižněnovgorodské oblasti či Severní Osetie. Oficiální městské údaje dávají představu o horní hranici zásahu:

• Moskva — 13,3 milionu obyvatel k 1. lednu 2025
• Petrohrad — přibližně 5,6 milionu podle městské prognózy

Řádově tedy až 18,9 milionu lidí žilo v oblastech, kde služby kolabovaly. Výpadky ale nebyly plošně stejné: v některých čtvrtích fungoval mobilní internet s výpadky, jinde nešly ani ověřovací SMS pro přihlášení do banky.

Co přesně přestalo fungovat

Abstraktní „vypnutí internetu“ zní jako problém teenagerů bez TikToku. Realita byla tvrdší. Podle RBK výpadek mobilních dat v Moskvě zasáhl:

• Taxi a carsharing — aplikace nedokázaly lokalizovat řidiče ani cestující
• Bankovní aplikace a platby — SBP (systém rychlých plateb) i QR terminály závislé na mobilním připojení
• Geolokaci — navigace, doručovací služby, sdílení polohy
• Messengery a notifikace — Telegram, WhatsApp i interní firemní komunikace

Město, které za poslední dekádu přesunulo většinu každodenních transakcí do mobilních aplikací, se najednou ocitlo v situaci, kdy člověk nemohl zaplatit v obchodě, přivolat auto ani poslat zprávu blízkým. Operátoři doporučovali přepnout na Wi-Fi pro data a VoLTE pro hlasové hovory, čímž de facto přiznali, že mobilní síť v běžném režimu nefunguje.

Kreml promluvil: nebezpečné sousedství

Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov 7. května situaci komentoval pro Interfax s tím, že dočasná omezení mohou trvat až do 10. května včetně. Důvod? Bezpečnost v době přítomnosti zahraničních hostů a „nebezpečné sousedství“. Formulace, která v kontextu probíhající války na Ukrajině nepotřebuje dekódování.

Časová osa opatření se přitom ve zdrojích liší. Nouzový systém varoval před omezeními od 5. do 9. května, RSČS specifikovala 7.–9. května a Peskov okno rozšířil do desátého. Prakticky to znamená šest dní, kdy se obyvatelé dvou největších ruských měst nemohli spolehnout na základní komunikační infrastrukturu.

Petrohrad: stejné příznaky, méně jasná příčina

Zatímco moskevská omezení Kreml otevřeně přiznal jako bezpečnostní režim kolem zkoušky letecké části přehlídky a svátečních akcí, u Petrohradu je situace méně průhledná. Stížnosti na výpadky se objevily ve stejný den a 5. května přicházely zprávy i o útoku na ropnou rafinérii v Kirišich v Leningradské oblasti. Přímé a veřejně doložené spojení petrohradského výpadku s tímto útokem ale v otevřených zdrojích chybí: může jít o souběh bezpečnostních opatření stejného typu jako v Moskvě, o reakci na konkrétní hrozbu, nebo o kombinaci obojího.

Válečná logika v civilním městě

Rusko tímto krokem ukázalo, jak snadno se bezpečnostní režim válčící země přelije do každodenního provozu metropole. Nejde o výpadek kdesi na frontové linii. Jde o město, kde 13 milionů lidí platí telefonem, volá si taxi přes aplikaci a potvrzuje bankovní převody přes SMS. Když tohle všechno přestane fungovat na příkaz shora, hranice mezi válkou a mírovým zázemím se stírá, a miliony Rusů to tentokrát pocítily na vlastní kůži.

Článek Miliony Rusů jsou v době temna. Kreml v Moskvě i Petrohradu vypnul mobilní internet, a nefungují ani SMS se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.