Ruští ultranacionalisté představili tři scénáře: ten „dobrý“ počítá s pádem EU, atomovkami a obsazením Kyjeva do roku 2036

Dne 3. června 2026, v klimatizovaném sále Petrohradského mezinárodního ekonomického fóra, vystoupil oligarcha Konstantin Malofejev a na plátně za sebou promítl tři scénáře pro Rusko do let 2036 a 2050. Ten označený jako „dobrý“ počítal s připojením Kyjeva, Oděsy a Charkova, rozpadem Evropské unie a (po opravě přímo na pódiu) i s použitím jaderné zbraně. Nebyla to improvizace telegramového komentátora. Byl to panel zařazený do oficiálního programu SPIEF pod názvem „Hlavní hrozby Ruska ve druhé čtvrtině 21. století“ a materiál, z něhož scénáře vycházejí, už dříve prošel akademickou prezentací na RANEPA, ruské prezidentské akademii.

Kdo stojí za scénáři

Zprávu „Rusko 2050″ připravil Institut Cargrad. Jeho zakladatelem je právě Malofejev, výkonným ředitelem Alexandr Dugin. Na panelu Malofejev označil za hlavní autory sebe, Dugina a profesora moskevského MGIMO Andreje Bezrukova.

Nejde o akademiky v ústraní. Malofejev figuruje na sankčním seznamu amerického ministerstva financí od prosince 2014 za financování separatistických aktivit na východní Ukrajině. Dugin je na sankčním seznamu EU jako dlouholetý ideolog „ruského světa“ a eurasianismu, který ideologicky ospravedlňoval anexi Krymu i plnohodnotnou invazi. Dohromady tvoří tandem: Malofejev dodává organizační zázemí a konkrétní „režimová“ opatření, Dugin filosofickou nadstavbu o civilizačním střetu se Západem.

Důležitější než jejich osobní profil je institucionální oběh dokumentu. Podle webu RANEPA má dopracovaná zpráva směřovat do prezidentské administrativy, vlády, obou komor parlamentu i do regionů. Podle sekundárních citací byla představena i na Akademii Generálního štábu.

Tři scénáře: dobrý, inerční, špatný

„Dobrý“ scénář slibuje do roku 2036 „jasný obraz vítězství v ideologické válce“, připojení Kyjeva, Oděsy a Charkova a rozpad EU. Do roku 2050 pak „líderství v zajištění světové bezpečnosti a spravedlnosti“. Na slidu byl jaderný úder původně přiřazen k inerčnímu scénáři, ale Malofejev to přímo na pódiu opravil: podle něj patří mezi pozitivní varianty. Přesný cíl ani časování úderu v otevřeném primárním zdroji uvedeny nejsou.

„Špatný“ scénář je zrcadlový obraz: porážka ve válce proti Ukrajině, vstup Ukrajiny do NATO, ztráta vlivu v postsovětském prostoru a do roku 2050 „kolonizace Ruska“.

O „inerčním“ scénáři (pokračování současného kurzu) toho z veřejně dostupných zdrojů víme nejméně. Reportáž Kommersantu zachycuje hlavně spor o zařazení jaderného úderu, který Malofejev přesunul jinam.

Celá triáda přitom není jednorázový výstřel. Už v září 2025 Cargrad zveřejnil strategický dokument „Rusko 2050. Obraz budoucnosti“, kde počítá s autokratickým státem, vůdcem s velmi širokými pravomocemi, ruskou sférou výlučného vlivu na území bývalého SSSR a částí střední a východní Evropy.

Proč to zaznělo právě na SPIEF

SPIEF dávno není jen byznysová konference. Oficiální program letošního ročníku sám rámoval panel jako debatu o dlouhodobých hrozbách v geopolitice, ideologii, demografii, ekonomice i technologiích a explicitně se ptal na scénáře pro roky 2036 a 2050. Fórum tak legitimizovalo bezpečnostně-ideologickou debatu jako součást ekonomického rámce.

Podle analytického hodnocení ISW z téhož dne může Kreml extrémní scénáře využívat jako kontrast: vedle Malofejevových slidů pak oficiální kremelská linka o „bezpečnostních zárukách“ a „demilitarizaci“ působí umírněně a rozumně, aniž by se režim od ultranacionalistů skutečně odstřihl. Jde o klasický posun Overtonova okna: co bylo ještě nedávno nepřijatelné, se stává jednou z diskutovaných variant.

Co to znamená pro Česko a Evropu

Rozpad EU, který „dobrý“ scénář předpokládá do roku 2036, by pro Česko nebyl abstraktní geopolitický otřes. Česká ekonomika je podle analýzy ČNB silně navázána na eurozónu a zejména na Německo. V období 2021–2027 má ČR k dispozici přes 550 miliard korun z evropských fondů. Rozpad jednotného trhu by znamenal obchodní šok, právní nejistotu pro exportéry a výpadek koordinace v energetice i bezpečnosti.

A pak je tu jaderná dimenze. Polský bezpečnostní think-tank OSW v analýze z května 2026 výslovně píše, že rusko-běloruská jaderná cvičení mají politicko-propagační funkci: vyslat evropským členům NATO signál, že další podpora Ukrajiny může vést k eskalaci. NATO na to odpovídá posilováním odstrašení, CBRN připravenosti a obrany východního křídla, ne panikou, ale disciplínou.

Radikální návrhový materiál, ne okrajový mem

Správná reakce na Malofejevovy slidy není hysterie, ale ani mávnutí rukou. Přímý důkaz, že Kreml dokument přijal jako závazný plán, neexistuje. Existuje ale důkaz, že stát jeho autorům opakovaně poskytuje prestižní pódia: SPIEF, RANEPA, podle sekundárních zdrojů i Akademii Generálního štábu. A existuje záměr zprávu po dopracování rozeslat do nejvyšších pater státního aparátu.

Nejde o to, zda Malofejevovy scénáře popisují pravděpodobnou budoucnost. Jde o to, že v Rusku roku 2026 je jaderný úder jako součást „dobré“ varianty něco, co se dá říct z pódia mezinárodního fóra, aniž by řečníka někdo zastavil.