Proč S-400 nestačí jako jediná nejvyšší vrstva

Označit S-400 za nedostatečný by bylo zavádějící. Indická vláda ho opakovaně popisuje jako klíčový prvek své obrany a během operace Sindoor mu připsala zásah cíle typu letadla včasné výstrahy na vzdálenost 350 kilometrů. Podle analytického projektu CSIS Missile Threat dosahuje S-400 proti aerodynamickým cílům (letounům, střelám s plochou dráhou letu, dronům) na 250 až 400 kilometrů v závislosti na typu použité střely.

Problém je jinde. Protibalistická obálka S-400 je výrazně skromnější, odhadovaná na zhruba 60 kilometrů. Proti rychlým balistickým raketám středního a vyššího doletu, natož proti mezikontinentálním nosičům v terminální fázi letu, S-400 jednoduše nenabízí dostatečnou ochranu. A právě tady vstupuje do hry S-500.

Co S-500 Prometheus reálně slibuje

Podle CSIS je S-500 mobilní pozemní systém strategické úrovně s uváděným dosahem 500 až 600 kilometrů. Klíčový rozdíl oproti S-400 nespočívá v délce dosahu, ale v typu cílů a interceptorů:

• Střely 40N6M – určené proti letounům a střelám s plochou dráhou letu na extrémní vzdálenosti.
• Střely 77N6 a 77N6-N1 – konstruované pro zachycení balistických raket, včetně mezikontinentálních nosičů v terminální a podle některých ruských zdrojů i ve střední fázi letu.
• Uváděná schopnost zasahovat nízkoorbitální satelity, což by ze S-500 dělalo i protisatelitní zbraň.

Ruská státní agentura TASS v prosinci 2025 oznámila, že první pluk S-500 vstoupil do bojové služby ruské armády. Ve stejném materiálu ale výslovně uvedla, že přesné výkonové charakteristiky nebyly oficiálně zveřejněny. Všechna čísla o maximálních schopnostech je proto třeba brát jako deklarované parametry, nikoli jako nezávisle ověřená data.

Ruská strana S-500 popisuje jako doplněk S-400, ne jako jeho náhradu. V praxi to znamená vrstvenou obranu: S-400 pokrývá široké spektrum vzdušných hrozeb v nižších a středních výškách, S-500 přebírá horní patro proti balistickým a exoatmosférickým cílům.

Jediný mobilní systém svého druhu? Téměř

Tvrzení o unikátnosti S-500 drží, ale s výhradou. Americký THAAD je sice mobilní protiraketový systém, ale jeho oficiální popis ho omezuje na krátké, střední a vybrané střednědobé balistické rakety v terminální fázi. Proti mezikontinentálním nosičům slouží jiné americké systémy. Aegis poskytuje protibalistickou obranu z námořních platforem, nikoli z kolového pozemního komplexu.

Západní svět tedy disponuje srovnatelnými dílčími schopnostmi, ale rozdělenými mezi více systémů a platforem. Žádný z nich nenabízí to, co S-500 deklaruje v jednom kolovém balíku.

Ovšem pozor: Čína 3. září 2025 na vojenské přehlídce v Pekingu veřejně představila systém HQ-29. Čínská státní média mu připsala mobilní protiraketovou roli ve střední fázi letu, tedy schopnost, která exkluzivitu S-500 oslabuje. Kolem HQ-29 je ale zatím mnohem víc čínského státního marketingu než ověřitelných dat, jak upozornila i agentura AP ve svém reportu z přehlídky.

Indie zvažuje, ale kontrakt chybí

Tady je nutné oddělit tři vrstvy reality. První vrstva je pevná: Indie S-400 aktivně rozšiřuje, v březnu 2026 schválila další nákupy a systém považuje za páteř své dlouhodosahové protivzdušné obrany.

Druhá vrstva je mediální: Bloomberg před Putinovou návštěvou Indie v prosinci 2025 napsal, že Nové Dillí chtělo otevřít diskusi o S-500 i stíhačce Su-57. Reuters to nedokázal okamžitě ověřit. A co je podstatné, oficiální seznam výsledků prosincového summitu, zveřejněný indickým tiskovým úřadem, S-500 vůbec neobsahuje.

Třetí vrstva je ruská prezentační rovina. Ještě v září 2026 zástupce ruské ambasády v Indii hovořil o tom, že S-500 je v Indii „ve fázi zvažování“. Rusko přitom dlouhodobě říká, že export přichází v úvahu až po nasycení vlastní armády. Reuters v srpnu 2026 navíc citoval dva indické představitele, kteří uvedli, že Indie momentálně nevidí potřebu nových nákupů z Moskvy.

Geopolitický kontext: sankce, Čína a regionální závody

Případný nákup S-500 by znovu otevřel otázku amerických sankcí podle zákona CAATSA. Zpráva Kongresové výzkumné služby z března 2026 uvádí, že Washington dosud nerozhodl, zda na Indii kvůli S-400 sankce uplatní, přestože Čína i Turecko za totéž potrestány byly. Nový kontrakt na S-500 by byl čerstvá velká transakce s ruským obranným sektorem a diplomaticky mnohem citlivější než doběh staršího kontraktu.

Pro Indii je ale kalkulace jiná. Její bezpečnostní plánovači uvažují primárně v kategoriích hrozeb ze strany Číny a sekundárně Pákistánu. Čína mezitím ukázala vlastní vyšší vrstvu HQ-29, čímž se roztáčí další kolo regionální soutěže ve vrstvené raketové obraně. Indie nechce zůstat pozadu, a S-500 by jí dal horní patro, které zatím nemá.

Pokud Indie S-500 nakonec získá, svěří mu ochranu proti hrozbám, na které žádný jiný systém v jejím arzenálu nedosáhne. Zatím ale jde o ambici zakotvenou v diplomatických sondážích, ne o podepsanou smlouvu. A mezi těmito dvěma body leží roky vyjednávání, miliardy korun a geopolitická rovnováha, kterou každý takový nákup přepisuje.

Článek S-400 nestačí, Indie chce S-500 Prometheus. Jediný mobilní systém na světě, kterému hodlá svěřit ochranu země se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je S-500 Prometheus na papíře

Systém S-500 (v kódu NATO zatím bez ustáleného označení, ruský index 55R6M „Triumfator-M“) je mobilní komplex protivzdušné a protiraketové obrany dlouhého dosahu, vyvinutý koncernem Almaz-Antěj. Na rozdíl od svého předchůdce S-400 Triumf má plnit současně tři role: klasickou protivzdušnou obranu, obranu proti balistickým střelám a omezenou protidružicovou funkci.

Podle otevřených zdrojů, zejména profilu CSIS Missile Threat, systém disponuje dvěma hlavními typy interceptorů:

• 40N6M, protivzdušná střela s udávaným dosahem kolem 400 km, určená proti aerodynamickým cílům (letadla, střely s plochou dráhou letu).
• 77N6 / 77N6-N1, interceptory pro balistické a kosmické cíle s deklarovaným dosahem 500 až 600 km.

Radarový komplex má podle dostupných údajů detekovat vzdušné cíle na vzdálenost až kolem 800 km. Právě tato kombinace dosahu a vícevrstvé architektury stojí za ruským tvrzením, že F-35 Lightning II ani F-22 Raptor „nemají kam utéct“: vstup do tak rozsáhlé zóny ohrožení by teoreticky znamenal, že letoun je sledován a ohrožen dříve, než se dostane do pozice k útoku.

Pro srovnání: exportní karta předchůdce S-400 od Rosoboronexportu uvádí maximální dosah 380 km proti aerodynamickým cílům a pouhých 60 km proti balistickým střelám, s dostupem do výšky 30 km. Na papíře tedy S-500 představuje generační skok.

Stealth není neviditelnost, ale ani S-500 není všemocný

Ruská rétorika staví S-500 do pozice zabijáka stealth letounů. Realita je složitější na obou stranách.

Americké letectvo ve svých oficiálních materiálech k F-35A zdůrazňuje kombinaci stealth technologie, snížené zranitelnosti, pokročilé senzorové fúze a vysokého situačního povědomí. U F-22 Raptor pak USAF přímo uvádí, že vlastnosti letounu (stealth a schopnost supercruise, tedy nadzvukového letu bez přídavného spalování) zmenšují zóny účinného působení protivzdušné obrany. Jinými slovy, i kdyby S-500 měl dosah 600 km, stealth letoun v této zóně představuje radikálně menší a hůře zachytitelný cíl než konvenční stroj.

K tomu přistupují další vrstvy: zbraně odpalované ze vzdálenosti mimo dosah PVO (stand-off munice), elektronické rušení, klamné cíle a specializované mise na potlačení protivzdušné obrany (SEAD/DEAD). Západní letectva pátou generaci nestavěla proto, aby létala přímo nad bateriemi S-500, ale proto, aby v prostředí moderní PVO přežila a operovala tam, kde starší stroje nemohou.

Současně ale platí, že S-500 jako součást vrstvené ruské obrany (v kombinaci s S-400, S-350 Vitjaz a krátkodosahovými systémy typu Pancir-S1) vytváří hustou síť, která komplikuje jakékoli letecké operace. Podle nás nejde o to, zda S-500 „sestřelí F-35″; jde o to, že každá další vrstva prodražuje a ztěžuje průnik do ruského vzdušného prostoru.

Satelity: co S-500 může a co ne

Nejbombastičtější část ruských tvrzení se týká schopnosti ničit satelity. Tady je nutné rozlišovat, o jakých družicích je řeč.

Navigační systém GPS obíhá Zemi ve výšce přibližně 20 200 km. Evropský Galileo ještě výš, v 23 222 km. Obě konstelace se nacházejí na střední oběžné dráze (MEO), tedy vysoko nad čímkoli, co se s S-500 veřejně spojuje. Tvrzení, že Prometheus „sestřelí satelity“, tedy rozhodně neznamená, že by mohl vyřadit GPS nebo Galileo.

Relevantní jsou spíše cíle na nízké oběžné dráze (LEO). Konstelace Starlink společnosti SpaceX operuje v pásmech 330 až 370 km a 450 až 490 km. Vojenské průzkumné a komunikační družice často létají v podobných výškách. Právě tyto objekty by teoreticky mohly spadat do deklarovaného profilu interceptorů 77N6-N1.

Jenže i zde je třeba opatrnosti. Podle Secure World Foundation, která se zabývá bezpečností kosmického prostoru, jsou veřejné důkazy o operační protidružicové schopnosti S-500 výrazně slabší než u systému Nudol (A-235), který Rusko testovalo v přímém vzestupném režimu proti satelitům, naposledy v listopadu 2021, kdy zničilo vlastní vyřazenou družici Kosmos-1408 a vytvořilo tisíce kusů vesmírných trosek. Právě Nudol, nikoli S-500, je systém s prokázanou protidružicovou historií.

Papírový dosah versus bojová zkouška

Nejtvrdší veřejně doložený fakt o S-500 pochází z července 2021, kdy ruské ministerstvo obrany oznámilo úspěšný ostrý test proti rychlému balistickému cíli na polygonu Kapustin Jar. CSIS k tomu připomíná test cíle na vzdálenost téměř 482 km. To je reálný výsledek, ale zároveň jediný typ veřejně doloženého testu.

Co chybí? Veřejně doložená účinnost proti stealth letounům. Veřejně doložená účinnost proti satelitům. Veřejně doložená účinnost proti hypersonickým zbraním. Dokonce i ruská státní agentura TASS v prosincovém přehledu z roku 2025 výslovně uvádí, že přesné takticko-technické charakteristiky systému nebyly oficiálně zveřejněny.

Pro srovnání: americký systém Patriot PAC-3 má za sebou podle výrobce Raytheon přes 250 bojových nasazení a více než 150 zachycených balistických střel od roku 2015, včetně reálného bojového použití na Ukrajině. Systém THAAD (Terminal High Altitude Area Defense) americké agentury MDA je užší, specializovaný na terminální fázi balistických střel uvnitř i vně atmosféry, a rovněž prošel bojovým zachycením ve Spojených arabských emirátech. Oba systémy dělají méně, než co S-500 slibuje, ale to, co dělají, je ověřené v praxi.

Co to znamená pro NATO a Česko

S-500 zapadá do ruské strategie budování zón odepření přístupu (A2/AD), které mají komplikovat jakýkoli vstup západních sil do ruského vzdušného prostoru. NATO na to reaguje systémově: posilováním východního křídla, integrovanou protivzdušnou a protiraketovou obranou (IAMD), nepřetržitým hlídkováním vzdušného prostoru a od září 2025 i aktivitou Eastern Sentry.

Pro Českou republiku to konkrétně znamená další tlak na interoperabilitu v rámci aliance, sdílení senzorových dat a plánování operací v prostředí, kde protivník disponuje stále hustší protivzdušnou obranou. Navigační systémy GPS a Galileo, na nichž závisí civilní i vojenská infrastruktura, přitom zůstávají mimo deklarovaný dosah S-500; ohrožení se týká spíše některých komunikačních a průzkumných družic na nízké oběžné dráze.

Program S-500 se táhl roky. Sériová výroba byla oznámena v roce 2022, plány hovořily až o deseti praporech, ale na konci roku 2025 stojí v bojové pohotovosti jediný pluk. Tempo dalšího rozvinování zůstává nejasné. Rusko potřebuje, aby svět věřil, že S-500 změní pravidla hry, a právě proto mluví hlasitěji, než kolik toho může doložit.

Článek F-35 ani F-22 před ním nemají kam utéct, chvástají se Rusové. S-500 Prometheus sestřelí i satelity se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co S-500 slibuje, a co z toho je doložené

Almaz-Antěj, ruský zbrojní gigant, vyvíjí S-500 jako vyšší vrstvu nad zavedeným S-400 Triumf. Zatímco S-400 oficiálně pokrývá aerodynamické cíle do 380 kilometrů a balistické do 60 kilometrů, Prometheus má dosáhnout na 500 až 600 kilometrů a zvládnout úplně jinou kategorii hrozeb: hypersonické střely, stíhačky páté generace a satelity v takzvaném „near space“.

Klíčem mají být nové střely řady 77N6 a 77N6-N1, navržené pro kinetický zásah mimo atmosféru. Ruské zdroje tvrdí, že sériová výroba těchto střel běží od roku 2021. Přesné takticko-technické parametry ale Moskva nikdy oficiálně nezveřejnila. A termíny se posouvaly s železnou pravidelností: 2014, pak 2017, pak 2021, nakonec 2025. Každý odklad přinesl nový slib.

Podle CSIS Missile Threat mohly odklady částečně sloužit i k udržení výrobních kapacit pro S-400, který Rusko aktivně exportuje. Britský think-tank RUSI k tomu přidává tvrdší argument: S-400 a S-500 sdílejí kritické radarové komponenty a ruský obranný průmysl zůstává zranitelný vůči sankcím a závislosti na zahraničních vstupech.

Sestřelit F-35? Spíš souboj sítí než jeden výstřel

Narativ „S-500 zničí F-35″ je marketingově silný, ale technicky zjednodušující. Princip je následující: nízkofrekvenční radary dokážou stealth letoun hrubě detekovat, zachytí odraz, ale s nízkou přesností. Pro navedení střely je potřeba přesnější sledování na vyšších frekvencích, které stealth technologie účinně potlačuje. RUSI výslovně upozorňuje, že detekce a spolehlivé navedení ke střele jsou dvě odlišné věci.

Na druhé straně F-35 není jen „neviditelný“. Studie RAND zdůrazňuje, že jeho hodnota stojí na senzorové fúzi, zabezpečených datalincích a schopnosti operovat v prostředí, kde jiná letadla přežijí jen těžko. Případný střet by nebyl duel jednoho radaru proti jednomu letounu, ale souboj celé integrované sítě protivzdušné obrany proti celému balíku aliančních schopností: rušení, klamání, standoff munice, elektronický boj.

Kde by S-500 mohl reálně bolet, jsou podpůrná letadla NATO. Tankery, letouny včasné výstrahy AWACS a průzkumné stroje operují ve větších vzdálenostech od fronty, ale s dosahem přes 500 kilometrů by se jejich bezpečné koridory dramaticky zúžily. To je podle analytiků RUSI podstatnější hrozba než hypotetické sestřelení stealth stíhačky.

Fronta zájemců, která zatím nemá smlouvu

Turecký prezident Erdoğan v roce 2019 veřejně hovořil o možné koupi i společné výrobě S-500 s Ruskem. Nebyl to náhlý impulz, Ankara už tehdy čelila americkým sankcím kvůli nákupu S-400 a vyloučení z programu F-35. Motivace Turecka přitom nikdy nebyla čistě vojenská: CSIS ji popisuje jako směs potřeby pokročilé protivzdušné obrany, politického sbližování s Moskvou a vnitropolitického signálu autonomie.

Čína bývá v odborných zdrojích uváděna jako pravděpodobný budoucí zákazník, ale bez veřejně potvrzeného kontraktu. Indie se objevuje v ruských médiích s dovětkem „až po nasycení vlastních sil“. K červnu 2026 neexistuje jediná doložená exportní smlouva na S-500. Fronta zájemců je zatím spíš frontou politických signálů.

Český rozměr: F-35 v Čáslavi a satelity, na kterých závisíme

Česká republika má první letouny F-35A přijmout na základně v Čáslavi na začátku podzimu 2031. Do té doby, a i potom, je součástí integrovaného systému protivzdušné obrany NATO. Odpovědí na hrozbu typu S-500 není český „Prometheus“, ale vrstvení aliančních schopností.

Armáda přechází ze zastaralého systému KUB na izraelský SPYDER, buduje vojenskou satelitní komunikační síť MILSATCOM za téměř tři miliardy korun a investuje do odolného spojení kompatibilního s aliančními standardy. Právě satelitní služby (průzkum, navigace, datové přenosy) by byly při případném nasazení protisatelitních schopností S-500 nejzranitelnějším článkem. Ne česká pozemní infrastruktura, ale vazby na alianční kosmické sítě, bez kterých moderní armáda nefunguje.

Odstrašení funguje, i když zbraň nefunguje naplno

Dokud Rusko nedokáže ukázat víc než jeden pluk a nulové exportní dodávky, je S-500 silnější jako nástroj odstrašení a zbrojního marketingu než jako masová vrstva protivzdušné obrany. To ale neznamená, že je bezpečné ho ignorovat. Tři tvrdé indikátory, které stojí za sledování: počet skutečně vybavených pluků, ověřitelné tempo výroby a první exportní kontrakt. Dokud žádný z nich nepřijde, zůstává Prometheus spíš příslibem než zbraní, která mění rovnováhu.

Článek Rusko slibuje zbraň, která zničí F-35 i satelity na orbitě, a zájemci už stojí ve frontě. Jenomže S-500 Prometheus nikde se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odchylka do 5 metrů a dosah až 500 km

Balistická raketa se pohybuje po tzv. balistické křivce, kdy nejdříve vystoupá hodně vysoko, a potom zamíří k cíli, na nějž dopadá pod ostrým úhlem. Poháněna je zpravidla v počáteční fázi letu, potažmo než dosáhne potřebné výšky, ale na zem dopadá bez pohonu. Největším plusem je, že tak nabírá vysokou rychlost, pročež ji mnohá PVO nedokáže zachytit.

Satelitní snímky: ruské pohřebiště 670 km od Ukrajiny se plní, více než 70 vrtulníků už není schopných boje

Wikipedia doplňuje, že se tak zásadně liší od řízené střely, která je poháněna po celou dobu letu. V případě balistické rakety, kterou chce Velká Británie vyvinout pro Ukrajinu, se bude jednat o tzv. taktickou, jelikož má mít dosah pouze 500 km. Umožní to zasahovat cíle v ruském týlu, i když ne v celém, ale i tak se bude jednat o velmi slušnou posilu.

Vláda Velké Británie uvádí, že má nést 200kg hlavici a má být navržena pro operace s vysokým rizikem velkého elektromagnetického rušení, díky čemuž ji bude těžké zmást, aby i tak zasáhla zamýšlený cíl s odchylkou max. 5 m. Zamýšleno je odpalování z různých vozidel v těsném časovém rozestupu, aby dopadlo více raket na stejné místo po několika minutách.

Ukrajinští výsadkáři vynalezli nový způsob, jak zachytit drony pomocí rybářského prutu. V praxi ho natočili

Projekt nazvaný Nightfall má zajistit efektivní balistickou raketu s cenou 800 tisíc liber za kus, tedy v přepočtu asi 22,36 milionů korun, zatímco jich má měsíčně vznikat 10. Britský ministr obrany John Healey řekl, že jeho země odmítá tolerovat Putinovu nelegální válku, v níž schválně zasahuje civilní oblasti a odmítá dosáhnout míru diplomatickou cestou.

Armádní Zpravodaj je názoru, že britská vláda s vývojem spěchá, jelikož podepsala dohodu na návrh balistické rakety se třemi firmami, které ho mají podat do 09. února 2026, zatímco smlouva na postavení prototypu má být zadána o měsíc později. Půjde nicméně pouze o jeden z prostředků dlouhého dosahu, nikoliv o nějaký dominantní.

Video: Rusové chtějí prorazit ukrajinské pozice v záchodových stanech. Doufají, že tak nebudou vidět

Rusko má přitom k zachytávání balistických raket řadu systémů, zejména S-500, který byl také nedávno nasazen do bojové pohotovosti, ale nejspíše stráží hlavně Moskvu. Zvládat je pak mají rovněž S-400 a S-300, jehož verze VM (S-300VM) se stala prvním systémem na světě, který dokázal současně zasahovat řízené střely, letadla i balistické cíle, uvádí Wikipedia. Zvládat by to však měl také S-350, který je hlavně určen k doplňování S-400.

Článek Velká Británie provokuje Rusko, chce ho ochromit v týlu. Zajistí Ukrajině balistické rakety s doletem 500 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

PVO evidentně drony vůbec neviděla

S-350 je systém protivzdušné obrany středního dosahu. Nejčastěji využívá střely 9M96, které má také S-400, a dostřelí s nimi od 1,5 do 120 km, uvádí Wikipedia. Vedle toho má ještě 9M100 s dosahem 10 až 15 km, ale nebezpečný je pochopitelně hlavně s prvními. Slouží v podstatě jako doplněk S-400 a S-500, přičemž nahrazuje 9K37 Buk a Tor.

Video: Ukrajinský důstojník měl jenom chvíli. Ale přesto se chopil staré Igly a sestřelil ruskou střelou s plochou dráhou letu

Alespoň to byl tedy záměr, ale soudě dle jeho složitosti k tomu nejspíše hned tak nedojde. A to i z důvodu, že se skládá z několika vozidel, min. z velitelského, radarového a odpalovacího, což znamená, že potřebuje relativně hodně prostoru. Oproti systémům TELAR, které kombinují vše zmíněné na jednom vozidle, to pro ně představuje značný handicap.

Součástí systému může nicméně být radarů několik, přičemž každý sleduje jiný typ cílů a na jinou vzdálenost. Zničit každý jeden z nich může ukrajinské armádě poskytnout výhodu, jelikož jí to otevře nebe k útokům jak klasickými pilotovanými letouny, tak velkými drony, stejně jako řízenými střelami. S-350 si přitom poradí i s těmi ve velmi nízké výšce.

Ukrajinci provedli hluboký úder v ruském týlu. Bezradná PVO propustila jejich útoky na vojenské letiště 500 km od fronty

Ukrajinci zasáhli radar sebevražedným dronem, podle typu letu měl klasickou letadlovou konstrukci. Armádní Zpravodaj to odhaduje na FP-2, který nese 105kg hlavici až na 200 km, uvádí Militarnyi. I když není jasné, kde k zásahu došlo, postarala se o něj dronová jednotka známá jako Maďarovi ptáci, která působí poblíž Chersonu, uvádí Wikipedia.

Zasáhnout se podařilo také Tor-M2, který umí udeřit na vzdálenost až 10 km ve výšce až 10 km, a jeho velkou výhodou je, že dokáže vypálit během 2 až 3 vteřin od zastavení, uvádí Wikipedia. Ovšem jak vidno, v tomto případě stál na místě, díky čemuž se stal mnohem snazším cílem. Ani u něj není potvrzen žádný dron, ale Armádní Zpravodaj to opět odhaduje na FP-2.

Článek Video: Ukrajinci zasadili tvrdou ránu ruské PVO. Vyřadili jí dokonce vzácný radar S-350 Vitaz se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

S-500 má být konečně připravený

O bojovém nasazení pluku vyzbrojeného S-500 informoval ruský ministr obrany na zasedání s kolegy a ministerstva, uvádí Mk. Otázkou samozřejmě je, co jeho oznámení znamená ve skutečnosti. S největší pravděpodobností jde o to, že je pluk již připravený a vybavený podílet se na ochraně vzdušného prostoru Ruska. Kde je nasazen, není známo, ale Armádní Zpravodaj předpokládá, že bude chránit Moskvu, tedy nejdůležitější centrum celého státu s vyspělým průmyslem a sídly vládních orgánů včetně prezidenta Vladimíra Putina.

Video: Ukrajinci způsobili Rusům těžké ztráty. Celou mechanizovanou jednotku 30 km od Pokrovsku jim odrazili

Systém S-500 má být ve světě unikátní. ArmyRecognition uvádí, že má spojovat schopnost protiraketové i protivzdušné obrany dlouhého dosahu, čehož úzce specializované západní systémy schopné nejsou. Dokáže si tak na dlouhé vzdálenosti poradit s letouny, řízenými střelami a podobnými cíli, ale zároveň zvládá i ničení balistických raket ve vesmíru, tedy i těch dalšího doletu, a má být dokonce schopen sestřelovat družice na nízké oběžné dráze.

Zařazení do výzbroje již v roce 2021

Ruské ozbrojené síly mají oficiálně S-500 ve výzbroji již od roku 2021, uvádí Wikipedia. Armádní Zpravodaj se nicméně domnívá, že to pravděpodobně nebylo jeho ostré nasazení. Spíše sloužil k výcviku a testování, a zároveň jsou u ruské propagandy předčasná prohlášení oblíbená, ať značí cokoliv. Objevily se také zprávy, že minimálně část systému byla nasazena k ochraně Kerčského mostu směrem na Krym, ale tyto informace Rusko nikdy nepotvrdilo.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creactive Commons / CC BY

Systém S-500 má být složen z celé řady radarů schopných detekovat různé cíle na různé vzdálenosti, a používá pravděpodobně i několik typů střel. Jeho odhadovaný dosah je 500 až 600 kilometrů do dálky a okolo 100 kilometrů do výšky. Vzhledem k embargu na vyspělé technologie má ovšem Rusko pravděpodobně problémy s výrobou některých částí, takže je tedy poměrně vzácný. Nakolik jsou jeho schopnosti reálné, nelze posoudit, věřit lze pouze tomu, co tvrdí Rusko. To ale například o předchozím S-400 výrazně přehánělo.

Článek Nikdo neví, co se děje. Rusko oznámilo bojové nasazení prvního pluku protivzdušných systémů S-500 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Moc na výběr není, ruské systémy PVO jsou ale dobré

Indická protivzdušná obrana není vůbec slabá, ale vzhledem k rozsáhlému území a rostoucí technické vyspělosti největšího rivala, tedy Pákistánu, ale stejně tak Číny, která mu dodává zbraně, potřebuje posílit. Už dnes se opírá o ruské S-400, kterých má 3 pluky, tj. 48 odpalovacích vozidel, plus odpovídající počet radarů a velitelských vozidel pochopitelně.

Nejmocnější zbraň Ukrajinců proti ruským ropným rafineriím vznikla z nutnosti. Dnes vyvolává zoufalství

Vedle toho má i řadu dalších systémů, ale na mnohem kratší vzdálenost. Proti letadlům, střelám a podobným cílům to je třeba indicko-izraelský Barak-8 nebo izraelský SPYDER, zatímco proti balistickým raketám zase Prithvi nebo AAD s dosahem do 150 km, potvrzuje Wikipedia. Dává tedy smysl, že chce možnosti své obrany posílit, hlavně pak na dlouhou vzdálenost.

S-400 je aktuálně páteří ruské protivzdušné obrany, a patří všeobecně mezi nejlepší na světě, byť má své nedostatky, resp. schopnosti horší, než Rusko prezentovalo. V provozu je od roku 2007 a dosah jeho raket vychází až na 400 km, ale má i řadu dalších v rozmezí 40 až 240 km. Sestává rovněž z několika radarů, které mají opět dosah až 400 km, potvrzuje Wikipedia. Zachytit umí jak letadla a vrtulníky, tak střely s plochou dráhou letu nebo velké drony.

S-500 potom zajišťuje obranu proti balistickým raketám a hypersonickým střelám, ale zvládne i letadla a střely s plochou dráhou letu, ačkoliv proti těm je určen hlavně S-400, event. starší S-300, na kratší vzdálenost pak jiné systémy. Zasahovat dokáže až 600 km do dálky a 200 km do výšky, uvádí Wikipedia, takže zničí hlavně rakety tak, že ani po sestřelu nezpůsobí škody.

Video: Ukrajinci zapálili jednu z největších ropných rafinerií v Rusku, která zpracuje až 5 % celé produkce v zemi

O záměru nakoupit více systémů PVO informoval thePrint s odvoláním na své zdroje na indickém ministerstvu obrany s tím, že v roce 2018 podepsalo opci na pět systémů, což mu je umožňuje v budoucnu nakoupit za dohodnutou cenu jako kdysi. Armádní Zpravodaj připomíná, že Indie zvažuje rovněž koupit letounů Su-57, jelikož Pákistán dostává čínské J-35A.

Článek Světlé časy pro ruský zbrojní průmysl. Jeden z tradičních odběratelů zbraní se od něj odvracel, ale teď zvažuje koupi S-400 a S-500 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rychlejší, přesnější a hůře sestřelitelná M51

M51 je balistická raketa odpalovaná z ponorek, v tuto chvíli hlavně na třídě Triomphant, jejíž první plavidlo je ovšem v provozu od roku 1997, potvrzuje Wikipedia, takže na dnešní poměry zastarává. Francie nicméně staví jejího nástupce, a sice třídu SNLE 3G. Rovněž se má jednat o čtyři kusy, ale zařazení první z nich je plánováno až po roce 2035, uvádí Wikipedia.

Video: Ruský tank T-80BV v palebném postavení odpálil dron jedinou perfektní ranou. Dílo zkázy dokonal výbuch munice

Tedy zhruba v době, do níž má plánovanou životnost třída Triomphant. Vydržet přitom mají až do roku 2090 s tím, že bude vždy – stejně jako teď – nejméně jedna ponorka na vodě, zatímco další dvě v pohotovosti, a jedna procházet údržbou. A opět ponesou balistické rakety M51, které mají aktuálně dolet 8 až 10 tisíc km, max. rychlost Mach 25 a od 6 do 10 jaderných hlavic.

Jelikož se jedná o tzv. MIRV (návratová vozidla), jedná se o šest až deset nezávisle změřitelných termonukleárních hlavic, konkrétně TN 75, každá o výtěžnosti 150 kt. Co však není známo, je její přesnost, nejspíše ale půjde o jednotky, max. nižší desítky metrů. Nová generace balistických raket označená M41.4 má přitom nabídnout vylepšené vlastnosti, ať jde o zvýšený dolet, vyšší přesnost nebo schopnost překonat moderní systémy protiraketové obrany.

Rusko vytvořilo úderné zbraně až na 400 km, které ovládá přes Starlink. Určené jsou k úderům na Ukrajině, doma fungují hůře

ArmyRecognition doplňuje, že Francie posílí možnost odstrašit agresi tím, že bude mít možnost účinného odvetného úderu, a to i za těch nejnepříznivějších podmínek. Ponorka Triomphant, stejně jako nastoupivší SNLE 3G, se totiž pohybuje tiše a skrytě, a vzhledem k dosahu raket, který už teď vychází na až 10 000 km, může udeřit téměř odkudkoliv a kdekoliv.

V případě Ruska, jakkoliv je velké, by stačilo odpálit balistické rakety M51 tak, aby letěly od severu, kde je obrana nejslabší (nejsilnější je směrem k osídleným oblastem), a ačkoliv má země proti nim zejména systém S-500, stejně jako některé další, přičemž nejlépe je chráněna Moskva, není 100% jisté, že by ji dokázal zachytit, případně že by si poradil se všemi.

Satelitní snímky predikují černý scénář pro Ukrajinu. Rusko vytvoří více houfnic Msta-B, které Krasnopolem zničí PVO i tank

Ostatně i kdyby pronikla jediná, znamenalo by to obrovskou katastrofu, protože jaderná hlavice působí nejenom okamžité škody svým výbuchem a tlakovou vlnou, ale též radioaktivním spadem a celkovým zamořením. Oblast se tak stává neobyvatelnou, což z ní vyžene jak lidi, tak přeruší výrobu v podnicích, z nichž mohou být mnohé strategické pro armádu i stát.

Jde to zajisté ruku v ruce s myšlenkami německé vlády, která by ráda zainvestovala rozšíření francouzského jaderného arzenálu. Evropa by totiž podle ní měla převzít roli odstrašení vůči Rusku, eventuálně i dalším možným nepřátelům, namísto Spojených států amerických. Balistická raketa M51.4 nové generace by s tím pochopitelně pomohla, i když jde i o navýšení hlavic.

Článek Odstrašení, jaké se Rusku líbit nebude, a nemusí ho zastavit ani S-500. Francie vyvíjí novou balistickou raketu M51.4 pro ponorky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Velmi schopný radar byl zničen jediným dronem

S-500 je vlastnostmi vskutku ohromující, a je nutné zdůraznit, že nemá přímo nahrazovat „předchůdce“ S-400 nebo S-300, ale doplňovat je. Stejně jako oni sice zvládá ničit letadla nebo rakety, ale určen je hlavně proti těm balistickým, stejně jako proti hypersonickým střelám s plochou dráhou letu, potvrzuje Wikipedia. Měl by přitom dokázat detekovat a zaútočit až na 10 balistických hypersonických cílů letících rychlostí až 7 km/s současně.

Právem vysmívané Su-57 začaly bombardovat Ukrajinu. Je to poslední snaha ukázat, že za něco stojí

Systém se přitom skládá z nosné rakety 77P6, velitelských stanovišť 55K6MA a 85Zh6-2, radaru pro akvizici a řízení bitvy 91N6A(M), akvizičního radar 96L6-TSP, vícerežimového radaru 76T6, a nakonec zaměřovacího radaru 77T6 ABM. Zejména radary mají různé verze, přičemž na videu má být zničení akvizičního 96L6E, který slouží k prvotní detekci, sledování a identifikaci cílů na extrémně velké vzdálenosti dříve, než jsou předány k přesnému navedení střel.

RadarTutorial doplňuje, že má za úkol prohledávat vzdušný prostor a odhalit široké spektrum hrozeb – od balistických raket a hypersonických střel až po satelity na nízké oběžné dráze nebo letouny s technologií stealth – zaznamenat by měl dokonce F-35 nebo F-22, stejně jako další. Jeho dosah by měl být až 2 000 km (jiné zdroje tvrdí 600 km), ale není jasné, zda lze tvrzení věřit, jelikož Rusko často o schopnostech svých zbraní mlží a záměrně je nadsazuje.

Polsko posílilo vojsko u hranic s Ruskem tanky K2 Black Panther. Jeho T-90M převyšuje až hanebně v ochraně i palebné síle

Zajímavé je nicméně zničení radaru, jelikož k němu byl použit námořní dron, který dopravil vzdušný dron k pobřeží poloostrova Krym, kde se nacházel. Není upřesněno, o jaký šlo, ovšem redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že Ukrajina vyvinula přesně za tímto účelem námořní dron Magura W6P. Na videu je vidět zničení ještě několika dalších radarů, 96L6E je až předposlední, a upřesnilo ho až vyšetřování OSINT analytiků CyberBoroshno.

Ačkoliv není vidět samotné poškození nebo zničení, jelikož záběry končí těsně před tím, než do radaru sebevražedný dron narazil, lze to považovat za úspěch i pouhé poškození. Takový radar je totiž extrémně citlivé a nákladné zařízení, jehož oprava může trvat týdny, spíše měsíce, ale není vyloučeno, že dron způsobil požár, který se nepodařilo uhasit.

Článek Video: radar ruského S-500, který vidí F-35 až na 2 000 km, vyřazen jednou ranou. Systém je chloubou ruské armády se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.