F-35 ani F-22 před ním nemají kam utéct, chvástají se Rusové. S-500 Prometheus sestřelí i satelity

Dne 17. prosince 2025 vystoupil ruský ministr obrany Andrej Bělousov s prohlášením, které mělo znít jako varování celému NATO: první pluk vyzbrojený protivzdušným a protiraketovým systémem S-500 Prometheus převzal bojovou pohotovost. Podle ruského narativu jde o zbraň, která dokáže zničit stealth letouny páté generace, balistické střely i satelity na oběžné dráze. Jenže mezi tím, co Moskva tvrdí, a tím, co lze v roce 2026 skutečně doložit, zeje propast. A právě v ní se skrývá skutečný příběh S-500.

Co je S-500 Prometheus na papíře

Systém S-500 (v kódu NATO zatím bez ustáleného označení, ruský index 55R6M „Triumfator-M“) je mobilní komplex protivzdušné a protiraketové obrany dlouhého dosahu, vyvinutý koncernem Almaz-Antěj. Na rozdíl od svého předchůdce S-400 Triumf má plnit současně tři role: klasickou protivzdušnou obranu, obranu proti balistickým střelám a omezenou protidružicovou funkci.

Podle otevřených zdrojů, zejména profilu CSIS Missile Threat, systém disponuje dvěma hlavními typy interceptorů:

• 40N6M, protivzdušná střela s udávaným dosahem kolem 400 km, určená proti aerodynamickým cílům (letadla, střely s plochou dráhou letu).
• 77N6 / 77N6-N1, interceptory pro balistické a kosmické cíle s deklarovaným dosahem 500 až 600 km.

Radarový komplex má podle dostupných údajů detekovat vzdušné cíle na vzdálenost až kolem 800 km. Právě tato kombinace dosahu a vícevrstvé architektury stojí za ruským tvrzením, že F-35 Lightning II ani F-22 Raptor „nemají kam utéct“: vstup do tak rozsáhlé zóny ohrožení by teoreticky znamenal, že letoun je sledován a ohrožen dříve, než se dostane do pozice k útoku.

Pro srovnání: exportní karta předchůdce S-400 od Rosoboronexportu uvádí maximální dosah 380 km proti aerodynamickým cílům a pouhých 60 km proti balistickým střelám, s dostupem do výšky 30 km. Na papíře tedy S-500 představuje generační skok.

Stealth není neviditelnost, ale ani S-500 není všemocný

Ruská rétorika staví S-500 do pozice zabijáka stealth letounů. Realita je složitější na obou stranách.

Americké letectvo ve svých oficiálních materiálech k F-35A zdůrazňuje kombinaci stealth technologie, snížené zranitelnosti, pokročilé senzorové fúze a vysokého situačního povědomí. U F-22 Raptor pak USAF přímo uvádí, že vlastnosti letounu (stealth a schopnost supercruise, tedy nadzvukového letu bez přídavného spalování) zmenšují zóny účinného působení protivzdušné obrany. Jinými slovy, i kdyby S-500 měl dosah 600 km, stealth letoun v této zóně představuje radikálně menší a hůře zachytitelný cíl než konvenční stroj.

K tomu přistupují další vrstvy: zbraně odpalované ze vzdálenosti mimo dosah PVO (stand-off munice), elektronické rušení, klamné cíle a specializované mise na potlačení protivzdušné obrany (SEAD/DEAD). Západní letectva pátou generaci nestavěla proto, aby létala přímo nad bateriemi S-500, ale proto, aby v prostředí moderní PVO přežila a operovala tam, kde starší stroje nemohou.

Současně ale platí, že S-500 jako součást vrstvené ruské obrany (v kombinaci s S-400, S-350 Vitjaz a krátkodosahovými systémy typu Pancir-S1) vytváří hustou síť, která komplikuje jakékoli letecké operace. Podle nás nejde o to, zda S-500 „sestřelí F-35″; jde o to, že každá další vrstva prodražuje a ztěžuje průnik do ruského vzdušného prostoru.

Satelity: co S-500 může a co ne

Nejbombastičtější část ruských tvrzení se týká schopnosti ničit satelity. Tady je nutné rozlišovat, o jakých družicích je řeč.

Navigační systém GPS obíhá Zemi ve výšce přibližně 20 200 km. Evropský Galileo ještě výš, v 23 222 km. Obě konstelace se nacházejí na střední oběžné dráze (MEO), tedy vysoko nad čímkoli, co se s S-500 veřejně spojuje. Tvrzení, že Prometheus „sestřelí satelity“, tedy rozhodně neznamená, že by mohl vyřadit GPS nebo Galileo.

Relevantní jsou spíše cíle na nízké oběžné dráze (LEO). Konstelace Starlink společnosti SpaceX operuje v pásmech 330 až 370 km a 450 až 490 km. Vojenské průzkumné a komunikační družice často létají v podobných výškách. Právě tyto objekty by teoreticky mohly spadat do deklarovaného profilu interceptorů 77N6-N1.

Jenže i zde je třeba opatrnosti. Podle Secure World Foundation, která se zabývá bezpečností kosmického prostoru, jsou veřejné důkazy o operační protidružicové schopnosti S-500 výrazně slabší než u systému Nudol (A-235), který Rusko testovalo v přímém vzestupném režimu proti satelitům, naposledy v listopadu 2021, kdy zničilo vlastní vyřazenou družici Kosmos-1408 a vytvořilo tisíce kusů vesmírných trosek. Právě Nudol, nikoli S-500, je systém s prokázanou protidružicovou historií.

Papírový dosah versus bojová zkouška

Nejtvrdší veřejně doložený fakt o S-500 pochází z července 2021, kdy ruské ministerstvo obrany oznámilo úspěšný ostrý test proti rychlému balistickému cíli na polygonu Kapustin Jar. CSIS k tomu připomíná test cíle na vzdálenost téměř 482 km. To je reálný výsledek, ale zároveň jediný typ veřejně doloženého testu.

Co chybí? Veřejně doložená účinnost proti stealth letounům. Veřejně doložená účinnost proti satelitům. Veřejně doložená účinnost proti hypersonickým zbraním. Dokonce i ruská státní agentura TASS v prosincovém přehledu z roku 2025 výslovně uvádí, že přesné takticko-technické charakteristiky systému nebyly oficiálně zveřejněny.

Pro srovnání: americký systém Patriot PAC-3 má za sebou podle výrobce Raytheon přes 250 bojových nasazení a více než 150 zachycených balistických střel od roku 2015, včetně reálného bojového použití na Ukrajině. Systém THAAD (Terminal High Altitude Area Defense) americké agentury MDA je užší, specializovaný na terminální fázi balistických střel uvnitř i vně atmosféry, a rovněž prošel bojovým zachycením ve Spojených arabských emirátech. Oba systémy dělají méně, než co S-500 slibuje, ale to, co dělají, je ověřené v praxi.

Co to znamená pro NATO a Česko

S-500 zapadá do ruské strategie budování zón odepření přístupu (A2/AD), které mají komplikovat jakýkoli vstup západních sil do ruského vzdušného prostoru. NATO na to reaguje systémově: posilováním východního křídla, integrovanou protivzdušnou a protiraketovou obranou (IAMD), nepřetržitým hlídkováním vzdušného prostoru a od září 2025 i aktivitou Eastern Sentry.

Pro Českou republiku to konkrétně znamená další tlak na interoperabilitu v rámci aliance, sdílení senzorových dat a plánování operací v prostředí, kde protivník disponuje stále hustší protivzdušnou obranou. Navigační systémy GPS a Galileo, na nichž závisí civilní i vojenská infrastruktura, přitom zůstávají mimo deklarovaný dosah S-500; ohrožení se týká spíše některých komunikačních a průzkumných družic na nízké oběžné dráze.

Program S-500 se táhl roky. Sériová výroba byla oznámena v roce 2022, plány hovořily až o deseti praporech, ale na konci roku 2025 stojí v bojové pohotovosti jediný pluk. Tempo dalšího rozvinování zůstává nejasné. Rusko potřebuje, aby svět věřil, že S-500 změní pravidla hry, a právě proto mluví hlasitěji, než kolik toho může doložit.