Zdál se to být docela dobrý nápad

Koncepce manévrovacího, nebo také průlomového tanku, pocházela ze zkušeností z Velké války z Velké Británie, kde vyvinuli i pozdějšímu T-28 velmi podobný Medium Tank Mark III. Jeho idea požadovala stroje dobře pancéřované, rychlé a s obrovskou palebnou silou schopnou palby ve více azimutech, aby udržela nepřítele v uctivé vzdálenosti.

NATO ukazuje laxní přístup. Belgičanům kroužily drony nad taktickou základnou s jadernými pumami, ale nesestřelili je

To by byl úkol těžký i pro dnešní inženýry, natož pro ty sovětské před sto lety. Ale přesto se nevzdali, a tak vzniklo opravdové monstrum o velikosti menšího domu. T-28 měřil na délku 7,44 metrů, na výšku 2,87 metru, a na šířku 2,82 metru. Jeho největším problémem se nakonec ukázala hmotnost, která zprvu dosahovala 25 tun. Jinak velmi moderní a kvalitní podvozek byl ovšem navržen do maximálního zatížení 16 tun.

iZdroj fotografie: Alan Wilson / Creative Commons / CC BY-SA

Pancíř byl potom z homogenní válcované oceli s maximální silou 30 mm v čele, boky měly 20 mm, záď 10 až 20 mm, strop 10 mm, a podvozek 15 až 18 mm. Pohon zajišťoval dvanáctiválec Mikulin M-17 s výkonem 370 kW (500 koní), s nímž mohla na silnici vyvinout rychlost až 40 km/h, a v terénu pak teoreticky 20 až 25 km/h, zatímco dojezd byl až 220 km.

Ruský drak se třemi hlavami

Velice zajímavé bylo rozložení výzbroje T-28. Jelikož jeho koncepce počítala s rychlým postupem bez podpory pěchoty, musela být masivní a schopna palby na více cílů zároveň. Proto byla rozložena do tří věží – v té hlavní, velitelské, byl kanon ráže 76,2 mm KT-28, jehož nevýhodou bylo, že nebyla účinná proti pancíři, ale pouze proti živé síle a opevněním. Ve verzi 1939 byl proto nahrazen vhodnějším kanonem L-10, který si poradil i s obrněnci.

Video: Ukrajinské speciální jednotky nasadily nové těžké drony se 105kg hlavicemi a ničily jednu ruskou základnu po druhé

Ve věžičkách pak byly lafetovány kulomety DT ráže 7,62 mm; dva byly i v hlavní věži. Měly přitom zásobu 8 000 nábojů, zatímco kanon 69 granátů. Posádku pak tvořilo šest mužů, a nutno dodat, že byly v tanku použity na tu dobu i velmi moderní prvky. Všechny měly vysílačku, posádky k dispozici interkom a hasící systém, a většina T-28 měla na věži protiletadlový kulomet.

iZdroj fotografie: Richard Allen / Creative Commons / CC BY-SA

Vývoj a výroba probíhala od roku 1932 v Leningradském Kirovově závodě. Tempo bylo sovětsky zběsilé, neboť prvních 10 z nich mělo být předvedeno na přehlídce k 1. máji 1933. Celkem pak bylo do roku 1941 vyrobeno 503 tanků všech verzí – poslední z nich, 111 kusů T-28C, měly posílené pancéřování po zkušenosti ze ztrát v Zimní válce v letech 1939 až 1940 s Finskem.  Vznikla dokonce i plamenometná verze či prototyp samohybného děla.

Stalinova poštovní schránka

Už ve 30. letech se projevily obrovské problémy s podvozkem. V terénu se po hodině jízdy doslova rozpadal a maximální rychlost byla omezena na 30 km/h. Prvním velkým konfliktem, který T-28 zvládly vcelku dobře, byly pohraniční boje s Japonskem. To totiž nemělo kvalitní protitankové zbraně, tak docházelo k jejich vyřazení jenom v důsledku mechanických poruch.

Rusové mění taktiku. Fotografie a video ukazují, že vytváří 2krát větší „carské tanky“, které nezdolají ani desítky dronů

Opravdový masakr však nastal ve Finsku během Zimní války. Rudá armáda do ní nasadila 482 tanků T-28, z čehož jich bylo poškozeno a muselo být opraveno plných 386. Největším nepřítelem se stal protitankový kanon Bofors ráže 37 mm. Finové přezdívali T-28 dle jeho velikosti „činžák“ nebo „poštovní schránka“. Podle legendy se jim dokonce podařilo ukořistit jeden, v němž byla zrovna dodávka pošty pro celou divizi sovětské armády.

iZdroj fotografie: Balcer~commonswiki / Creative Commons / CC BY-SA

Úplné ztráty byly však překvapivě malé – Rudá armády přišla jenom o 32 tanků (30 jich vyhořelo a 2 byly ukořistěny) – o rok a půl později se však blížil jejich definitivní konec. Během roku 1941 je čekalo vyřazení, a při operaci Barbarossa nebyly připraveny k boji. Několik jich také zajali Němci, a poslední z nich dosloužily v roce 1944 v blokovaném Leningradu. Dodnes je zachováno pouze pět muzeálních kusů – dva v Rusku, a tři ve Finsku.     

Článek Stalinův tříhlavý drak: Průlomový tank T-28 měl dominovat za bojovou linií, ale moc se nepovedl. SSSR to naplno zjistil až ve válce se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

SSSR měl skvělou historii těžkých tanků

Sovětský svaz měl dlouhou tradici výroby těžký tanků – v druhé světové válce se jako velmi užitečné ukázaly ty řady KV, a pozdější IS. Po ní pak zařadil do výzbroje velmi revoluční IS-3 a IS-8 později přejmenovaný na T-10, ale oba začaly pomalu zastarávat. Wikipedia uvádí, že v roce 1955 padlo rozhodnutí o vývoji nových moderních těžkých tanků, z nichž jedním byl Objekt 770. O 5 let později ho však zastavil sovětský vůdce Nikita Chruščov.

iZdroj fotografie: Uživatel Hornet Driver / Creative Commons / CC BY-SA

Jestliže se jiné projekty sovětských těžkých tanků soustředily na zdokonalování dřívějších konstrukcí, tvůrci Objektu 770 zvolili jiný přístup. TankHistoria uvádí, že začali pracovat doslova od začátku, čímž mohli přijít s mnoha inovacemi, ale na druhou stranu existovalo riziko, že jsou nevyzkoušené. Armádní Zpravodaj se však domnívá, že byla koncepce zvolena dobře, díky čemuž tank předchůdce v mnohém převyšoval – v mobilitě, ochraně i palebné síle.

Kanon tanku Objekt 770 byl ničivý

Objekt 770 dostal silný kanon M65 ráže 130 milimetrů se stabilizátorem, automatickým nabíječem a zásobou munice na 37 ran, a osazený byl i denním a nočním zaměřovačem, popisuje Military-History. Takto silná zbraň byla schopna zničit jakýkoliv tehdy existující tank. Hmotnost 55 tun svědčí na svou dobu o velmi silném pancéřovaní, na čelní věži byla vrstva až 300 mm oceli, a vlastně byl těžší než nejmodernější ruský tank současnosti – T-90M.

Video: Rusové ztratili tři nejmodernější tanky, T-90M Proryv-3, v jedné bitvě. Nestává se často, aby jich poslali tolik

Do Objektu 770 byl vsazen experimentální desetiválcový motor, a měl i hydropneumatické odpružení, což mu zajišťovalo i na dnešní poměry solidní rychlost až 55 km/h, i když dojezd byl jenom 200 kilometrů. K obsluze byla zapotřebí čtyřčlenná osádka, a nakonec byl postaven jenom jediný experimentální kus. Sovětská armáda totiž dala přednost mnohem menším, pohyblivým a silně vyzbrojeným hlavním bitevním tankům s nízkou siluetou, jmenovitě T-55, T-62 a výkonný T-64. Stejnou cestou jde Rusko, jakož i jiné země, dodnes.

Článek Objekt 770: Jeden z posledních těžkých tanků SSSR, který byl ve všem lepší než jeho předchůdce, a přesto mu Chruščov zlomil vaz se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Speciální vozidlo na podvozku T-80

Požadavek na speciální velitelské, štábní a průzkumné vozidlo s vysokou ochranou schopné operovat v oblasti zamořené jadernými, chemickými nebo biologickými zbraněmi vznesla sovětská armáda na konci 70. let 20. století. K jeho konstrukci byl nakonec použit podvozek tehdy nejlepšího sovětského tanku, a sice T-80, uvádí ArmyRecognition. Z toho důvodu byla vozidla označována i jako tanky soudného dne a vzniklo jich max. 5 – jedná se tedy o naprostý unikát a v současnosti spíše o rarita vhodnou do muzea.

Do they send Ladoga in Ukraine?

Ladoga – superiorly protected vehicle, created in 80-s on the T-80 chassis, this remarkable vehicle was designed to be used in case of 3world war by officials and specialists. pic.twitter.com/B8AWG6H6U5

— 𝔗𝔥𝔢 𝕯𝔢𝔞𝔡 𝕯𝔦𝔰𝔱𝔯𝔦𝔠𝔱△ 🇬🇪🇺🇦🇺🇲🇬🇷 (@TheDeadDistrict) March 27, 2024

Ladoga se nakonec dočkala nasazení po havárii v jaderné elektrárně Černobyl, uvádí Defence-Ua. Osádka tam s její pomocí prováděla různá měření v kontaminované zóně, přičemž vozidlo prokázalo svou vysokou míru odolnosti. Ovšem i přesto měla být všechna vozidla v 90. letech 20. století stažena z aktivní služby, z nichž mohla alespoň některá skončit ve skladu nebo v muzeu. Každopádně používání vozidla Ladoga třeba v klasické bojové zóně lze označit za nesmysl a jednoznačné plýtvání zdroji, i když jde o starou techniku.

Místo pro 4 důstojníky, kteří by řídili operace

Wikipedia uvádí, že má tank soudného dne stejné pásy, odpružení a plynovou turbínu jako tank T-80U. I proto disponuje poměrně solidní rychlostí 70 km/h, a to při hmotnosti 42 tun. Rozdělen j přitom na dvě části – v té první je prostor pro dvoučlennou osádku, zatímco v druhé prostor pro čtyři cestující. Ve válečné situaci by se pravděpodobně jednalo o nějaké vysoce postavené důstojníky, případně specialisty. Z vozidla by mohli provádět průzkum nebo řídit jednotky v kontaminované oblasti, ale sami zůstat chráněni.

Ruský obrněný vlak je kolosální přežitek, který by na frontě nepřežil ani pár hodin. I tak je pro jeho velikou palebnou sílu využití

Sovětská armáda testovala vozidla v různých prostředích – od pouští až po vysoké hory. Není sice přesně jasné, jak vysokou míru ochrany nástavba na podvozku tanku poskytovala, ale z hmotnosti lze odvodit, že určitě větší než třeba obrněný transportér. Velitelé měli k dispozici i účinný systém podpory života včetně klimatizace, pohodlných sedadel, individuální osvětlení pracovního místa, stožár s pozorovací kamerou a další specializované vybavení.

Článek Unikátní sovětský „tank soudného dne“ byl poprvé použit v Černobylu. Dnes se jedná o raritní muzejní exponát, na bojišti se neukáže se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tank T-35 má 5 věží, 3 děla a kulomety

Na papíře vypadá T-35 jako impozantní systém, který by na bojišti rozséval hrůzu. Jeho autoři na korbu namontovali hned pětici věží, z nichž jedna byla centrální – ta uprostřed – a dvě umístili dopředu a dvě dozadu. V hlavní věži byl kanon ráže 76,2 milimetrů s kulometem, v jedné přední a jedné zadní pak kanon ráže 45 milimetrů a kulomet, a ve zbývajících věžích kulomety, které měly vždy ráži 7,62 milimetrů, uvádí Military-History. Osádka tanku T-35 přitom čítala 10 vojáků a mohla zbraněmi pokrýt celý obvod obrněnce.

iZdroj fotografie: Uživatel Prised / Creative Commons / CC BY-SA

Ovšem i přes tuto impozantní výzbroj, která byla v roce 1934, kdy začala sériová výroba tanku, velice silná, se koncept ukázal jako propadák. Musel být totiž hodně veliký, a tedy i těžký. To ale velice zatěžovalo pohon a převodovku, takže trpěl častými poruchami. Kvůli jeho veliké ploše tak ani nemohl mít příliš silný pancíř. TankHistoria vysvětluje, že v opačném případě by byl T-35 neúměrně těžký. Velitel navíc nezvládal tolika vojákům a zbraním v jeden moment velet.

Hmotnost až 52 tun a nemalé potíže

Aby bylo možné na tank umístit 5 věží a tolik zbraní (a dostatek munice), musel být opravdu veliký. Měřil 9,7 m na délku a 3,2 m na šířku, a jeho výška 3,4 m byla dokonce vyšší než u pozdějšího těžkého německého tanku Tiger II. Ze začátku měl nejsilnější pancíř jen 30 mm, ale později byl ještě zesilován, aby dokázal odolat protitankovým zbraním, takže dosahovala jeho hmotnost až 52 tun. I proto se tank dokázal pohybovat rychlostí max. 30 km/h na silnici.

„Metla nebes varšavského paktu“ 9K33 Osa: i přes 50 let starý sovětský protiletadlový systém je dnes vysoce efektivní

Výroba takového obřího tanku byla navíc náročná a SSSR jich nakonec vyrobil jenom 61, uvádí MilitaryFactory. Armáda je pak velice ráda ukazovala na různých přehlídkách, vypadaly totiž jako valící se obrněné křižníky s naježenými zbraněmi, což působilo úchvatně. V praxi však Rudá armáda nasadila T-35 pouze na začátku německé invaze a v počátečních bojích o Moskvu. Ovšem 90 % z nich se hlavně kvůli problémům s převodovkou rozbilo dříve, než se dostaly na frontu. V současné době je zachován jediný T-35 v muzeu v Kubince.

Článek Jako „5hlavá saň“: T-35 byl jediný sovětský tank s 5 věžemi, při nasazení v boji jich ale 90 % ani nedojelo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.