Chlubení, které není metafora

Když říkáme, že se Rusko chlubí útoky na civilní lodě, není to nadsázka. Ruské ministerstvo obrany samo zveřejňuje hlášení o zásazích plavidel u ukrajinského pobřeží. Proválečné telegramové kanály, například kanál „Geraň: Černá skříňka“ nebo kanál propagandisty Vladimira Romanova, kterého ukrajinská vojenská rozvědka GUR eviduje jako identifikovaného ruského propagandistu, pak tyto zásahy přeposílají s komentáři typu „další plavidlo zlikvidováno“.

Rusko přitom téměř vždy přidává krycí formuli: lodě prý vezly vojenský náklad nebo palivo pro ukrajinskou armádu. Jenže nezávislý důkaz o vojenském využití těchto plavidel nikdy nepředloží. V otevřených zdrojích jde o standardní obchodní typy lodí, hromadné přepravce, tankery, trajekty. Rozdíl mezi přiznaným útokem a neprokázaným odůvodněním je propastný. A přesně v té propasti leží onen „sklep pod dnem“: nejde jen o to, že Rusko útočí na civilní lodní dopravu, ale že z toho dělá vlastní PR nástroj.

Nejde o výjimku, jde o vzorec

Slovo „znovu“ v kontextu ruských útoků na obchodní lodě v Černém moři není prázdná fráze. Má za sebou seznam konkrétních případů.

• 11. března 2025 – v oděském přístavu byl zasažen civilní hromadný přepravce MJ PINAR při nakládce pšenice pro Alžírsko. Zahynuli čtyři syrští členové posádky. Případ zdokumentoval oficiální dokument OSN.
• 3. července 2025 – při ostřelování Oděsy bylo poškozeno plavidlo AJ ROSE.
• Léto 2026 – série útoků na cizí obchodní lodě v oděské oblasti a Čornomorsku, poškození dalších plavidel, částečné zastavení exportu obilí.

K tomu je třeba připočítat starší případy lodí SUPER SARKAS nebo MSC LEVANTE F. Mezinárodní námořní organizace IMO už v prosinci 2023 přijala rezoluci A.1183(33), která výslovně zdůrazňuje kritickou důležitost svobody plavby civilních lodí a bezpečnosti námořníků v souvislosti s ruskou invazí. V srpnu 2026 IMO znovu veřejně odsoudila útoky na civilní lodní dopravu v Černém a Azovském moři. Vzorec je jasný a opakuje se, mění se jen intenzita a míra cynismu, s jakou ho Moskva prezentuje.

Co říká mezinárodní právo

Mezinárodní humanitární právo zakazuje útočit na civilní objekty. Tečka. Pravidlo 7 obyčejového mezinárodního humanitárního práva stanoví, že útoky smějí směřovat výhradně na vojenské cíle. U neutrálních obchodních lodí je situace upravena Sanremským manuálem k ozbrojeným konfliktům na moři, který připouští zásah jen za velmi úzce vymezených podmínek, a i tehdy platí pravidla varování, rozlišování a zajištění bezpečí posádky.

Pokud Rusko neprokáže, že konkrétní plavidlo bylo legitimním vojenským cílem, pohybuje se v prostoru, kde útoky na civilní objekty mohou naplňovat znaky válečného zločinu. A zatím neprokazuje nic. Jen tvrdí.

Strategický kalkul: zdražit každou tunu

Proč se Rusko chlubí něčím, co většina světa považuje za porušení mezinárodního práva? Protože to funguje, ne vojensky, ale ekonomicky.

Každý zveřejněný zásah obchodní lodi je signál rejdařům, pojišťovnám a obchodníkům: ani vaše loď není v bezpečí. Praktický efekt se dá změřit. Kernel Holding, jeden z největších ukrajinských exportérů zemědělských komodit, po červencových útocích 2026 na Čornomorsk hlásil ztrátu přibližně 45 tisíc tun pšenice a 9 tisíc tun slunečnicového oleje a úplné pozastavení překládky. Dánský Maersk, největší kontejnerový přepravce světa, zastavil službu přes rybářský přístav v Čornomorsku. Lodní linky se omezují, pojistné roste, dopravní náklady stoupají.

Pro Ukrajinu to znamená nižší exportní kapacitu, slabší devizové příjmy a dražší logistiku. Pro evropské trhy, včetně toho českého, to znamená tlak na ceny obilí, krmiv a rostlinných olejů. Ne zítra, ne skokově, ale postupně a vytrvale. Přesně tak, jak si to Moskva přeje.

Koridor žije, ale krvácí

Ukrajinský námořní koridor funguje. To je fakt, který nelze přehlédnout; za dva roky existence jím prošly miliony tun nákladu, od zemědělských komodit po průmyslové zboží. Samotná existence koridoru je důkazem, že Ukrajina dokáže ruské útoky do značné míry absorbovat.

Jenže „do značné míry“ není totéž co „úplně“. Rusko koridor nezastavilo, ale systematicky ho poškozuje. Každý zásah terminálu, každá poškozená loď, každý den výpadku překládky ukrajinský export zpomaluje a prodražuje. A každé triumfální video na Telegramu odrazuje další rejdaře od toho, aby do oděských přístavů vůbec vpluli.

Podle nás je právě tohle ten „sklep pod dnem“. Ne samotné bombardování, to je brutální, ale ve válce bohužel očekávatelné. Tím sklepem je kalkul, s jakým Moskva z útoků na obchodní lodě dělá propagandistický produkt. Vědomě, opakovaně a s rostoucí intenzitou ničí mezinárodní lodní dopravu a pak se tím chlubí jako úspěchem. Čtyři syrští námořníci z MJ PINAR, kteří nakládali pšenici pro Alžírsko, by o tom mohli vyprávět. Kdyby ještě žili.

Článek Rusáci se chlubí, že útočí na civilní lodě u Oděsy. Znovu dokazují, že dno může mít ještě sklep se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

BTR-60 je stará a nevyhovující konstrukce

Konstrukce transportéru BTR-60 vznikla v Sovětském svazu na konci 50. let 20. století a v roce 1959 byl zařazen do výzbroje, uvádí Wikipedia. Ve své době se jednalo o velice obávanou zbraň, která se dostala do výzbroje vícero armád, a to i přes některé nedostatky – například slabé ochraně proti minám. Tím nejzásadnějším je však vystupování výsadku z vozidla bokem a ne zezadu, jak je tomu u moderních obrněných transportérů. Chorunžij ale tento problém nemá a je tak mnohem lepší – spíše se podobá současným obrněným vozidlům.

Vojenský obrněnec, který pustošil bojiště, předělali umělci v Česku na kolotoč „radosti“. Válečné monstrum teď slouží nejen dětem

Konstrukčním problémem BTR-60 je, že má motory vzadu a nelze tam tedy instalovat rampu pro vystupování. Ukrajinské ministerstvo obrany ale v tiskové zprávě uvádí, že Chorunžij dostal místo dvou benzínových motorů vzadu jeden dieselový vpředu, přičemž má i vyšší výkon a umožňuje dosahovat rychlosti až 80 km/h. Díky tomu bylo možné zařídit výstup výsadku zadem, ale vnitřek vozidla byl změněn i v dalších směrech, takže v něm má osádka i vezený výsadek mnohem větší pohodlí, o jakém si mohli kdysi nechat zdát.

Chorunžij je odolnější a silně vyzbrojený

Konstruktéři použili při výrobě vozidla velmi kvalitní finskou ocel, takže ačkoliv se podařilo zesílit ochranu osádky, vozidlo tím na hmotnosti nenabralo – je něco přes 10 tun. Kolem celého trupu je Chorunžij odolný proti střelám ráže 7,62 mm s ocelovým jádrem, v přední části pak proti těžkému kulometu. Výrazně byla zvýšena i ochrana proti minám a nástražným náložím, zesílené dno vozidla by mělo vydržet detonaci o síle 6 kg TNT, uvádí MilIn.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny

Spíše než za výraznou modernizaci lze ukrajinský BTR-60 Chorunžij označit za nový transportér. Jiné než u BTR-60 jsou totiž také mnohé tvary a linie, i když je umístěn na stejném podvozku 8×8. Navíc může být i vyzbrojený, většinou velkorážným kulometem nebo kanonem ráže 30 milimetrů. Existuje přitom ve více verzích, například i jako sanitární, evakuační, opravárensko-evakuační nebo velitelsko-štábní vozidlo, případně jako nosič minometu.

Článek Ukrajina ukázala Rusku, jak se to dělá: hluboce modernizovaný obrněný transportér BTR-60 Chorunžij je lepší v každém směru se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bojové vozidlo pěchoty staré více než 50 let

BMP-1 je první bojové vozidlo pěchoty sovětského bloku, do výzbroje bylo zavedeno v roce 1966. Ve své době patřilo mezi světovou špičku, protože dokázalo držet krok s tankovými jednotkami, uvnitř přepravit družstvo vojáků, a dokonce bylo možné střílet z vnitřku vozidla. Vedle toho pak dokázalo plout po vodní hladině. BMP-1 přitom neslo velmi impozantní výzbroj v podobě nízkotlakého děla ráže 73 milimetrů, koaxiálního kulometu a protitankových střel 9M14 Maljutka.

Vzhledem k tomu, že se jedná již o více než půl století starou konstrukci, tak v mnoha ohledech dnešním požadavkům zkrátka nevyhovuje; přesto v mnoha armádách světa stále slouží. Zejména v současné válce na Ukrajině se ale ukazuje, jak zastaralá technika je, což platí hlavně o používaném dělu a protitankových střelách. Třeba střela Maljutka zvládne prorazit pancíř o síle jenom 400 milimetrů RHAe, a její ovládání je navíc složité a ani není příliš přesná.

Ukrajinští technici Žitomyrských závodů obrněné techniky však přišli kolem roku 2015 s modernizací, která tento problém vyřešila. Na vozidlo namontovali novou věž BP-5 Spisa používanou například na obrněných transportérech BTR-4. Nejedná se ovšem o dálkově, ale spíše o alternativně ovládanou ubraň, protože ji střelec obsluhuje z dobře chráněné věžičky. Hmotnost nové věže dosahuje 1,5 tuny, což po odstranění staré věže nepředstavuje pro BM-1 problém.

Novému BMP-1TS neodolají ani mnohé tanky

Modernizované vozidlo disponuje i rychlopalným kanonem ráže 30 milimetrů, kulometem a granátometem ráže 40 milimetrů. Po jeho stranách je pak možné umístit dva odpalovače s protitankovými řízenými střelami Barrier. Jde o modernizovaný sovětský protitankový komplet 9K114 Šturm a střely z něj odpalované mají dosah až 7,5 kilometru, přičemž dokáží proniknout pancířem o síle 800 milimetrů RHAe. Zbraň má laserový značkovač a systém denního i nočního vidění, díky svým schopnostem tak může zničit (nebo alespoň poškodit) jakýkoli ruský tank.

Na začátku ruské invaze měla ukrajinská armáda ve výzbroji minimálně 12 těchto vozidel a je prokázáno zničení jednoho z nich v boji. Kolik jich je nyní ve službě, ale není jisté. Ačkoliv modernizace BMP-1 jistě přinesla zvýšení jeho schopností, neodstranila jeden ze zásadních problémů, a tím je malá ochrana osádky i výsadku. Vozidlo BMP-1TS je zepředu chrání jen proti granátům ráže 20 milimetrů, a ze strany pouze proti ručním zbraním, ale nikoliv třeba těžkému kulometu.

Článek 50letý šrot přeměnili Ukrajinci v účinnou zbraň: BMP-1TS tak dokáže „pocuchat“ i nejsilnější ruské tanky, ale hlavní problém mu zůstal se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.