Dvacet tun na háku: co znamená „odnést dopravní letadlo“

Vnější závěs pod trupem Mi-26 má certifikovaný limit dvacet tun. To stačí na odstrojený trup středně velkého dopravního letounu; UTair konkrétně uvádí podvěsnou přepravu trupů An-74 i Tu-134. Rostec zase popisuje převoz čtrnáctitunového trupu jiného Mi-26. Plně naložený dopravák samozřejmě neodletí, ale v mezích hmotnosti a rozměrů zvládne Mi-26 přesunout věci, které by bez něj vyžadovaly demontáž, těžkou techniku a kilometry provizorní cesty.

Modernizovaná verze Mi-26T2 má navíc palubní kameru, která posádce v reálném čase ukazuje náklad na závěsu; při pomalém, přesně plánovaném přeletu s obřím břemenem pod břichem je to víc než komfort, je to podmínka bezpečnosti.

Jak se z experimentu stal létající jeřáb

Mi-26 nevznikl z ničeho. Jeho předchůdce, experimentální obr Mil V-12 (často uváděný jako Mi-12), drží podle Guinness World Records titul největšího vrtulníku vůbec. Jenže V-12 byl příliš drahý, příliš složitý a vojenské požadavky se mezitím posunuly. Program skončil u prototypu.

Konstrukční kancelář Mil proto zvolila opačný přístup: klasická jednorotorová koncepce, provoz na stejných letištích jako starší Mi-6 a maximální praktičnost. Klíčové technické prvky, které to umožnily:

• Dva motory D-136 se souhrnným vzletovým výkonem 22 800 koní (přibližně 17 000 kW), dodnes nejvýkonnější pohonná jednotka sériového vrtulníku.
• Převodovka VR-26 schopná přenést obrovský krouticí moment na hlavní rotor.
• Osmilistý rotor o průměru 32 metrů, který podle Rostecu při menším průměru než rotor Mi-6 generoval o třicet procent vyšší tah.

Výsledek? Stroj s maximální vzletovou hmotností 56 tun, který 3. února 1982 vynesl do výšky 2 000 metrů rekordních 56 768,8 kilogramu, rekord FAI platný dodnes.

Americká konkurence: jiná filozofie, menší nosnost

Nejbližší západní protějšek je americký CH-53K King Stallion od Sikorského. Jeho maximální externí zvednutí činí 16 329 kilogramů, solidní číslo, ale stále pod dvacetitunovou hranicí Mi-26. Starší CH-53E Super Stallion, páteř těžké přepravy americké námořní pěchoty, zvládá z lodi odstartovat se šestnácti tunami nákladu.

Srovnání ale kulhá, pokud se omezí na čistá čísla. Americké stroje jsou od počátku optimalizované pro námořní a expediční provoz: startují z lodních palub, operují v integrovaném systému s elektronickým bojem a výsadkovými silami. Mi-26 je naproti tomu suchozemský silák, obrovská kabina, obrovský závěs, minimum kompromisů ve prospěch čehokoli jiného než hrubé nosnosti a objemu. Jsou to dva různé nástroje pro dva různé problémy.

Od ropných polí po válečnou zónu

Civilní život Mi-26 je překvapivě pestrý. UTair nasazuje svých třicet kusů v ropném a plynárenském průmyslu, při montážích těžkých konstrukcí, hašení požárů i geologickém průzkumu. Ruské ministerstvo pro mimořádné situace převzalo na konci roku 2022 modernizovaný Mi-26T2 pro evakuace a záchranné operace. A v srpnu 2023 potvrdil Světový potravinový program OSN, že charterovaný Mi-26 zásoboval odříznuté oblasti v Burkině Faso.

Vojenská role zůstává rovněž živá, a bolestně aktuální. V prosinci 2025 ukrajinská Bezpečnostní služba potvrdila zničení jednoho Mi-26 na Krymu. Přesný rozsah jeho nasazení ve válce na Ukrajině veřejné zdroje neumožňují spolehlivě zmapovat, ale typ zůstává pro ruskou armádu nenahraditelným logistickým prostředkem pro dvacetitunové náklady a nadrozměrnou techniku.

Temnou kapitolou je katastrofa z 19. srpna 2002 v Čečensku, kdy přetížený Mi-26 s odhadem 147 lidmi na palubě byl pravděpodobně zasažen přenosnou protiletadlovou střelou a zřítil se u Chankaly. Nehoda, nejčastěji uváděná se 127 oběťmi, odhalila systémové porušování pravidel; přeprava osob na tomto typu byla přitom dříve omezena.

Čtyřicet let a pořád bez náhrady

Modernizace posunula Mi-26 z analogového kokpitu pěti pilotů do éry digitálních displejů a dvoučlenné posádky. Vojenský Mi-26T2V přidal ochranný komplex Vitěbsk, varování před terénem a úpravy vycházející ze zkušeností v Sýrii. Ale základní recept zůstává stejný: dva monstrózní motory, převodovka, na kterou nikdo jiný na světě neměl odvahu, a rotor, pod nímž se vejde skoro cokoli.

Čtyři dekády po prvním letu nemá Mi-26 v absolutní nosnosti sériových vrtulníků přemožitele. Není to elegantní stroj. Je to nástroj, a v tom je jeho síla.

Článek Ruský těžký transportní vrtulník Mi-26 Halo: obří Otesánek, který dokáže v podvěsu odnést dopravní letadlo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mi-26 plný vojáků zasáhla střela

Tragická událost sestřelení vrtulníku Mi-26 je součástí takzvané druhé čečenské války. Wikipedia uvádí, že si vyžádal ztrátu životů 127 ruských vojáků, což představuje největší lidské ztráty v historii vrtulníků, a dokonce největší denní ruské ztráty během celého konfliktu. Vrtulník měl přepravovat kolem 140 vojáků ze základny v Severní Osetii do Čečenska, ale poblíž základny Chankala nedaleko Grozného ho zasáhla protiletadlová střela vypálená povstalci.

Blesková smrtící síla: ruský vrtulník Ka-52 Alligator dokáže zlikvidovat 2 tanky za 24 sekund, „sundá“ jak nehybné, tak jedoucí

Čečenští bojovníci použili k jeho sestřelení systém MANPADS 9K38 Igla, což je zbraň vyvinutá v 80. letech 20. století v Sovětském svazu a odpalovaná z ramene. ArmyRecognition uvádí, že je jeho střela tepelně naváděná a zasahuje cíle do vzdálenosti 5 kilometrů a výšky 3,5 kilometrů. Obsahuje přitom hlavici o hmotnosti 1,17 kilogramu. Redakce Armádního Zpravodaje je přesvědčena, že proti transportnímu vrtulníku jde doslova o vražedný systém, a že ruští velitelé hrubě chybovali, když Mi-26 do oblasti vůbec poslali, navíc s tolika vojáky.

Vrtulník přepravoval více lidí, než smí

Mi-26 je největší existující vrtulník světa v činné službě, a Wikipedia uvádí, že je ve výzbroji od roku 1983. Na délku má 40 m a prázdnou hmotnost 28,2 tun, přičemž je navržen k přepravě těžkých nákladů včetně vojenské techniky – uveze až 20 tun, případně až 90 osob, a dále má pětičlennou obsluhu. Již z počtu mrtvých je jasné, že ruští velitelé na tyto hodnoty nedbali a vrtulník evidentně přetížili, i když to samozřejmě nebylo důvodem jeho zřícení.

iZdroj fotografie: ArmyInform / Creative Commons / CC BY

Sestřelený Mi-26 měl navíc smůlu, že se zřítil do minového pole obklopujícího vojenskou základnu. Po dopadu se jeho kabina zaplavila pohonnými látkami a vzplála, uvádí Military-History, a většině lidí se ani nepodařilo dostat ven. Některým sice ano, ale svědectví naznačují, že byli mnozí z nich zraněni nebo zabiti během explozí protipěchotních min, zatímco další utrpěli těžké popáleniny a zemřeli v nemocnici – počet obětí se oficiálně udává na 127.

Článek Nejtragičtější havárie v historii vrtulníků: V obrovi Mi-26 zahynulo 127 vojáků, Rusové ignorovali pravidla a podcenili nepřítele se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mi-26 je tu 45 let, ale vyráběn je stále

Vznik vrtulníku Mi-26 se datuje do 70. let 20. století poté, co v Sovětském svazu postavili dva prototypy dosud velikostně nepřekonaného vrtulníku světa, tedy Mil Mi-12 Homer, který se však úspěchu nedočkal. Wikipedia uvádí, že jeho první let proběhl v roce 1977 a do výroby vstoupil o 3 roky později. Jeho produkce přitom pokračuje dodnes, ale nikoliv v původní verzi – byl opakovaně inovován a existují různé verze pro vojenské i civilní použití.

iZdroj fotografie: Uživatel Panter / Creative Commons / CC BY-SA

Co je na Mi-26 impozantní, není jenom jeho velikost, ale především jeho nosnost. Byl navržen, aby unesl velký výsadek vojáků i obrněný transportér nebo podobné vozidlo o hmotnosti až 13 tun, přičemž jeho celková nosnost je 20 tun. Armádní Zpravodaj pro srovnání uvádí jeho americkou obdobou Sikorsky CH-53E Super Stallion, která dle NationalInterest unese „jenom“ 13,6 tun. Na druhou stranu má americký vrtulník vyšší rychlost a dolet (je optimalizovaný pro mořské prostředí, ale Mi-26 zase do extrémních klimatických podmínek Sibiře).

Uletí až 500 km při zatížení 7,7 tun

Aby mohl Mi-26 nést tak těžký náklad, je vybavený dvěma motory a má osmilistý hlavní rotor, uvádí Airforce-Technology. Na délku měří 40 metrů a na výšku 8,15 metrů, a dokáže se vznést, i když má spolu s palivem a nákladem až 56 tun. Pohybuje se přitom max. rychlostí 295 km/h, kdežto dolet má až 500 km s nákladem o hmotnosti 7,7 tun. Kromě obrněného vozidla unese ve vnitřním prostoru 90 vojáků nebo 60 nosítek s raněnými.

České letectvo se ho sice zbavilo, ale Mi-8 Hip je vrtulník s prověřenou spolehlivostí a tvrdý dříč, který tu může být klidně ještě 50 let

Rusko ale do vrtulníku dle všeho někdy umísťuje mnohem více vojáků, než je stanovená kapacita. Svědčí o tom sestřelení Mi-26 čečenskými povstalci v roce 2002. Wikipedia uvádí, že dopadl do minového pole, a nehoda nebo výbuchy na minách si vyžádaly 127 mrtvých vojáků, dalších 20 pak bylo zraněno. V roce 2006 také sestřelen Mil Mi-26 patřící moldavskému letectvu v Afghánistánu, kde najatý civilní stroj vykonával humanitární misi.

Článek Mi-26: skutečný obr mezi vrtulníky, jemuž na celém světě nemá kdo konkurovat. Jeho nosnost v desítkách tun je impozantní se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.