Proč sovětský vrtulník, a ne Black Hawk

Volba Mi-17 pro první tajný vstup do Afghánistánu nebyla nostalgická, ale čistě pragmatická. Vrtulníky rodiny Mi-8/17 létaly v afghánském vzdušném prostoru od sovětské invaze v roce 1979. Používala je Severní aliance, používal je Tálibán, používali je místní dopravci. Americký Sikorsky UH-60 Black Hawk by nad údolím Pandžšíru působil jako neonová reklama na přítomnost USA. Sovětský stroj splýval s krajinou.

Druhý důvod byl ryze technický. Trasa vedla přes průsmyk Anjuman v nadmořské výšce kolem 4 420 metrů. Podle ředitele muzea CIA Roba Byera patřil Mi-17 k málokterým vrtulníkům, které takový přelet zvládly s plným nákladem. Výrobce udává praktický dostup rodiny Mi-8/17 na 6 000 metrů a maximální nosnost přes 4 000 kilogramů. Pro srovnání: Black Hawk UH-60M pojme 11 až 12 vojáků a nabízí výrazně modernější avioniku i ochranné systémy, ale jeho silnou stránkou nikdy nebyla kapacita ani nenápadnost v prostředí Střední Asie.

Stroj navíc neměl transpondér. Posádka proto na horní plochy stabilizátorů namalovala nápis „USA“ a americkou vlajku, viditelné shora pro spojenecké letouny, ale skryté před pozorovateli na zemi. V kokpitu zůstaly původní azbukové popisky přístrojů, nad nimi anglické překlady psané mastnou tužkou.

Operace JAWBREAKER: tři miliony dolarů a lov na al-Káidu

Tým nesl krycí označení JAWBREAKER a vedl ho Gary Schroen, zkušený důstojník CIA se znalostí regionu. Phil Reilly, jeho zástupce, později veřejně popsal, jak na poslední chvíli hrozilo zhroucení celé mise, protože Tádžikistán váhal s povolením mezipřistání pro doplnění paliva. Let vedl nad územím s tálibánskými hlídkami, jediným vrtulníkem, bez zálohy.

Po přistání v Pandžšíru tým okamžitě převzali představitelé Severní aliance. Agenti plnili tři klíčové úkoly: upevnit spojenectví s aliancí, připravit příchod amerických speciálních sil a zahájit lov na al-Káidu. Tři miliony dolarů v hotovosti sloužily k získávání a vybavování místních spojenců. V následujících týdnech týmy CIA vybíraly cíle pro bombardování, zajišťovaly komunikační linky mezi Mazár-e Šarífem a Kábulem a pomáhaly vytlačovat Tálibán.

Samotný vrtulník s označením „607″ pak v Afghánistánu zůstal roky. Podle oficiálních materiálů CIA odlétal celkem 310 misí: noční zásobovací lety k izolovaným týmům s jídlem, municí, výstrojí i operační hotovostí. Posádka mu časem přidala volací znak „9-11-01″ jako poctu obětem útoků. Poslední operační let absolvoval v roce 2012.

Obnova pro 25. výročí

Do ústředí CIA v Langley dorazil stroj v roce 2018 a o rok později se stal trvalým exponátem. Jenže venkovní expozice si vybrala svou daň, nátěr silně vyšisoval a do trupu se začala dostávat zvířata. Před blížícím se 25. výročím prvního letu, které připadá na 26. září 2026, se CIA rozhodla vrtulník vrátit do podoby z roku 2001.

Jak popsal Byer pro CBS News, obnova zahrnovala utěsnění otvorů v trupu, kompletní přelakování a návrat původního označení „607″. Zelený odstín byl záměrně zvolen o něco sytější, protože restaurátoři počítali s tím, že slunce ho postupně vyšisuje směrem k autentickému tónu z mise. Nejde o generální opravu do letového stavu, jde o konzervaci muzejního exponátu, který má vypadat přesně tak, jako když před čtvrtstoletím startoval k průsmyku Anjuman.

Veřejnost si ho nicméně prohlédnout nemůže. Muzeum CIA ani areál v Langley nejsou přístupné civilním návštěvníkům; k dispozici je pouze virtuální prohlídka online.

Český kontext: stejné vrtulníky, pozdější vstup

Česká armáda provozuje vrtulníky ze stejné rodiny, konkrétně typ Mi-171Š s motory TV3-117VM, schopný přepravit až 24 vojáků s výstrojí. Před afghánským nasazením v roce 2014 prošlo sedm kusů modernizací na verzi Mi-171ŠM. České „mičky“ tak sdílejí s americkým exponátem základní konstrukci i filozofii: robustní, prostorný stroj stavěný pro drsné podmínky.

Samotné české zapojení v Afghánistánu ale přišlo výrazně později než operace JAWBREAKER. Ministerstvo obrany uvádí, že působení ČR v koaličních silách začalo až v květnu 2002. První bojovou misi pak 601. skupina speciálních sil absolvovala v rámci operace Trvalá svoboda až v roce 2004, armáda ji označuje za první bojové nasazení českých vojáků od druhé světové války.

Síla restaurovaného Mi-17 jako exponátu spočívá v tom, že CIA nevystavila abstraktní symbol, ale skutečný pracovní nástroj. Vrtulník, který měl v kokpitu azbuku přeloženou mastnou tužkou, tři bedny dolarů v nákladovém prostoru a na stabilizátoru ručně namalovanou vlajku, a který přesto změnil průběh války dřív, než do Afghánistánu dorazil jediný americký voják.

Článek CIA zrestaurovala sovětský vrtulník Mi-17, který 15 dní po 11. září tajně přepravil první agenty do Afghánistánu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč teď a proč „křápy“

Označit Mi-24 nebo Mi-17 za bezcenné vraky by bylo přehnané. Ještě v roce 2022 velitel maďarského letectva generálmajor Nándor Kilián v rozhovoru pro Janes připustil, že Mi-24 by teoreticky mohly sloužit až do roku 2032. Jenže ve stejném rozhovoru dodal klíčovou větu: po ruské invazi na Ukrajinu a následných sankcích je další spolupráce s Moskvou na dodávkách dílů a integraci nové výzbroje prakticky nereálná.

A právě tady se sovětské dědictví proměnilo ve slepou uličku. Maďarsko ještě v červenci 2016 podepsalo kontrakt na generální opravu čtyř Mi-17 v Rusku za téměř 4 miliardy forintů, zhruba 300 milionů korun. Kupovalo si tím čas, aby mezi dosluhující flotilou a novými stroji nevznikla nebezpečná mezera. Únor 2022 ale celý tento překlenovací scénář překreslil. Přístup k náhradním dílům se zkomplikoval, opravy v ruských závodech přestaly být politicky i prakticky průchodné a ekonomika provozu stárnoucích strojů se definitivně zhroutila.

Mi-24 ve verzích D a V, které Maďarsko provozovalo, přitom nebyly slabé stroje. Nesly pohyblivý čtyřhlavňový kulomet JAkB-12,7 ráže 12,7 mm, protitankové řízené střely 9K113 Šturm s doletem kolem 5 kilometrů a bloky 80mm neřízených raket S-8. Maximální rychlost kolem 335 km/h z nich dělala jeden z nejrychlejších bitevních vrtulníků své doby. Problém nebyl v tom, co uměly, ale v tom, že je už nebylo čím krmit.

Dvě platformy místo dvou epoch

Maďarsko nezvolilo cestu přímé náhrady, nekoupilo těžký západní bitevní vrtulník typu AH-64 Apache nebo AH-1Z Viper, jak to udělalo třeba Česko s americkými stroji H-1. Místo toho vsadilo na dvouplatformní model od jediného výrobce.

Airbus H145M, lehký víceúčelový vrtulník o hmotnosti kolem 3,7 tuny. Přebírá roli lehkého průzkumného a ozbrojeného stroje i běžné podpůrné úkoly. Maďarské kusy jsou vybaveny systémem HForce, balistickou ochranou a elektronickými protiopatřeními. Objednávka dvaceti kusů padla v červnu 2018.

Airbus H225M Caracal, střední víceúčelová platforma s kapacitou až 28 vojáků, podvěsnou nosností 4 750 kg a doletem 920 km. Maďarská konfigurace zahrnuje HForce, 20mm kanon a kulomet MAG58 ráže 7,62 mm. Šestnáct kusů Budapešť objednala v prosinci 2018 a stroje jsou určené pro transport, bojové pátrání a záchranu (CSAR) i speciální operace.

Pro srovnání: Mi-17 nabízel přepravu zhruba 24 vojáků a podvěsnou nosnost kolem 4 000 kg, ale bez moderní avioniky a s kompletní závislostí na ruském servisním řetězci. H225M ho v transportní roli nejen nahrazuje, ale přidává ozbrojenou schopnost a plnou kompatibilitu s aliančními systémy.

Co tím Maďarsko získalo? Jednotnou logistiku od jednoho výrobce, moderní avioniku, interoperabilitu s NATO a servisní nezávislost na Moskvě. Co opustilo? Těžkou specializovanou bitevní platformu. H145M ani ozbrojený H225M nejsou ekvivalentem pancéřovaného Mi-24 s jeho organickou palebnou silou. Budapešť se rozhodla, že univerzálnost a udržitelnost jsou důležitější než čistá palebná síla jednoho typu.

Kolik to stálo

Přesnou celkovou cenu všech 36 vrtulníků včetně doprovodných balíků maďarská vláda ani Airbus veřejně nezveřejnily. Doložitelný je výrok tehdejšího ministra obrany Tibora Benkőho v maďarské televizi M1 z července 2018: dvacet H145M včetně výcviku, náhradních dílů a technické podpory stálo zhruba 100 miliard forintů, tedy v přepočtu přibližně 6,5 miliardy korun. Cena šestnácti těžších H225M v otevřených zdrojích chybí, ale vzhledem k tomu, že jde o výrazně větší a komplexnější stroj, lze předpokládat, že celková investice do obou typů se pohybuje v řádu desítek miliard korun.

Součástí přechodu není jen nákup strojů. Na jaře 2026 Maďarsko v Szolnoku otevřelo nový hangárový komplex pro celou flotilu. Jde o přestavbu kompletní vrtulníkové infrastruktury, od údržbových hal přes simulátory až po skladovací kapacity pro západní munici a díly. Nové Airbusy navíc už před rozlučkou se sovětskými stroji prošly reálným nasazením, mimo jiné při hašení požárů, takže náhrada není jen papírová.

Maďarské obranné výdaje přitom v posledních letech rostly. Podle dat NATO dosáhly v roce 2024 odhadovaných 2,13 % HDP. Budapešť tedy dvouprocentní aliační cíl plní a vrtulníkové akvizice jsou součástí tohoto širšího trendu, ne jedinou položkou, která by ji k hranici dotlačila.

Širší trend: sovětské vrtulníky mizí z NATO

Maďarsko není osamělé. Analýza portálu Defence24 z roku 2022 mapovala náhradu ruských vrtulníků napříč východním křídlem NATO, od Polska přes Bulharsko, Chorvatsko a Slovensko až po Česko. Válka na Ukrajině celý proces urychlila: evropským provozovatelům se ze dne na den zhoršil přístup k dílům i opravám.

Český případ je zajímavý právě v kontrastu s maďarským. Česká armáda své bitevní Mi-24/35, přezdívané „ďáblův kočár“, vyřadila v roce 2023 a nahradila je americkými vrtulníky: osmi víceúčelovými UH-1Y Venom a čtyřmi bitevními AH-1Z Viper za 17,6 miliardy korun. Praha si tedy na rozdíl od Budapešti pořídila specializovaný bitevní vrtulník. Zároveň ale transportní Mi-171Š nevyřadila, naopak v prosinci 2020 uzavřela s LOM Praha smlouvu na modernizaci patnácti kusů za 1,2 miliardy korun a počítá s nimi ještě zhruba do druhé poloviny třicátých let. Česko tak zvolilo smíšenou cestu: západní bitevníky, ale sovětské transportéry si zatím nechává.

Co bude s vyřazenými stroji

Oficiální maďarská rozlučka z června 2026 oznamuje konec služby Mi-17 a Mi-24, ale o dalším osudu strojů mlčí. Zda budou sešrotovány, prodány, převedeny do muzejních sbírek, nebo případně darovány (třeba Ukrajině, která sovětské typy aktivně používá ve válce trvající už přes čtyři roky), z veřejných zdrojů nelze potvrdit. Budapešť to jednoduše neoznámila.

Na szolnockém letišti teď stojí řady nových Airbusů v olivové barvě s maďarskými kokardami. Sovětská éra maďarského vrtulníkového letectva trvala déle než většina kariér pilotů, kteří v ní sloužili. Skončila ne proto, že by stroje nemohly vzlétnout, ale proto, že svět, který je vytvořil a udržoval, přestal existovat.

Článek „Sbohem, sovětské ‚zgardy‘.“ Maďarsko se po 40 letech loučí s vrtulníky Mi-17 a Mi-24. Nahradí je západní za miliardy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jak levný dron vyřadil vojenský vrtulník

Mi-17 je pracovní kůň desítek armád světa. Transportní vrtulník o maximální vzletové hmotnosti třinácti tun, schopný přepravit až 36 vojáků nebo čtyři tuny nákladu, s maximální rychlostí kolem 250 km/h. V letu je to respektovaný stroj. Na zemi nebo těsně nad ní je to velký, pomalý terč.

Právě v tom spočívá klíč k pochopení celého incidentu. FPV dron nemusel stíhat vrtulník v plné rychlosti ani ho zasahovat ve výšce stovek metrů. Stačilo počkat na moment vykládky, okno nejvyšší zranitelnosti, kdy stroj stojí nebo se teprve odlepuje od země. Operátor dronu z jednotek Magway PDF potřeboval jen vizuální kontakt, znalost přistávací zóny a přesné načasování. Dva drony, z nichž minimálně jeden zasáhl kritickou část stroje, a vrtulník za desítky milionů dolarů je bojově ztracen.

Twinma není první případ

Myanmarští povstalci už dříve dokázali, že FPV drony dokážou ohrozit leteckou techniku junty. V květnu 2025 zasáhly drony Kačjinské armády nezávislosti (KIA) další Mi-17 při zásobovací misi u Bhamo. Ještě dříve, v lednu 2024, junta přišla o Mi-17 u Waingmawu. Podle přehledu Irrawaddy z června 2026 sestřelily protijuntové síly od puče v únoru 2021 celkem třináct letadel a vrtulníků vojenského režimu.

A nejde jen o vrtulníky v poli. V únoru 2026 samotné myanmarské ministerstvo zahraničí veřejně přiznalo, že jednotky KIA a PDF zaútočily FPV drony na civilní letoun ATR-72-600 přímo na letišti v Myitkyině. Režim tedy o hrozbě věděl měsíce před Twinmou. Přesto ji nedokázal eliminovat.

Organizace UNIDIR ve své studii z ledna 2026 označila Myanmar za jeden z globálně nejintenzivnějších konfliktů, pokud jde o využívání bezpilotních systémů nestátními aktéry. Povstalci staví drony z komerčně dostupných komponentů, sdílejí know-how decentralizovaně a improvizují, přesně tak, jak to známe z Ukrajiny, jen v menším měřítku a s kratším logistickým řetězcem.

Zuřivá odpověď z nebe

Junta na ztráty letecké techniky reaguje vždy stejně: plošnými odvetnými nálety. Myaing Township patří mezi opakovaně bombardované oblasti. Analytická organizace Nyan Lynn Thit Analytica evidovala jen v prvním čtvrtletí roku 2026 celkem 467 leteckých incidentů junty po celém Myanmaru, z toho přes 64 % mířilo proti civilním cílům. Samotný Myaing měl v tomto období patnáct zaznamenaných náletů, a to ještě před incidentem u Twinmy.

Po zničení vrtulníku se intenzita úderů v okolí Twinmy podle dostupných zpráv dále zvýšila. Junta nasazuje nejen konvenční bojové letouny, ale i čínské transportní stroje Harbin Y-12, které nechala přestavět na improvizované bombardéry; posádka z nich ručně shazuje pumy při nízkých přeletech nad vesnicemi. Nejde o precizní údery. Jde o plošné zastrašování, trestání civilního obyvatelstva a snahu odříznout povstalce od místní podpory. Pro lidi v okolí Twinmy to znamená nucené vysídlení, ztrátu domovů, polí a přístupu k zásobování.

Flotila junty pod tlakem

Organizace Fortify Rights odhadovala na podzim 2025, že junta disponuje zhruba třinácti operačními vrtulníky Mi-17. Každá ztráta je pro ni citelná. V listopadu 2025 sice Myanmar převzal tři novější ruské Mi-38T (těžší, rychlejší stroje s kapacitou až 40 osob a 4 500 kilogramů nákladu), ale základní princip zranitelnosti zůstává stejný. I Mi-38T musí přistát, vyložit a odletět. A právě v těch desítkách sekund na zemi je každý vrtulník bezbranný proti levnému dronu s náložkou.

Rusko a Čína přitom juntě dodávají techniku navzdory mezinárodnímu sankčnímu tlaku. Evropská unie, jejímž členem je i Česká republika, má vůči Myanmaru platné embargo na zbraně prodloužené do dubna 2027. Česko se v myanmarském konfliktu angažuje humanitárně: v roce 2025 poslalo pět milionů korun na pomoc po zemětřesení a další čtyři miliony na projekty pro tisíce vnitřně vysídlených osob v Čjinském a Kajaském státě.

Proč je Twinma důležitá

Protijuntový odpor v Myanmaru dávno není záležitostí izolovaných vesnických buněk. Exilová Národní jednotná vláda (NUG) na jaře 2025 uváděla přes 300 jednotek People’s Defence Force a 316 praporů pod svým velením, financovaných převážně z veřejných sbírek diaspory, celkem téměř 625 milionů korun distribuovaných od vzniku PDF. Síla odporu nespočívá v centralizované armádě, ale v rozptýlení, lokální znalosti terénu a spolupráci s etnickými ozbrojenými organizacemi.

Twinma ukazuje, že největší slabinou autoritářské armády nemusí být fronta na zemi. Stačí okamžik, kdy její drahá letecká technika musí zpomalit, přistát a zásobovat odříznuté posádky. V tu chvíli nerozhoduje cena stroje, ale načasování útoku. A to je lekce, kterou junta zatím nedokáže vyřešit jinak než kobercovým bombardováním vlastních občanů.

#Myanmar 🇲🇲: People’s Defense Forces (#PDF) struck Burmese Mil Mi-17 military helicopter in #Magway.

Fighters seemingly used multiple FPV Kamikaze Drones; armed with possible MR-1/2 rocket warhead / HE MK II mortar bombs. pic.twitter.com/eLARF85U4C

— War Noir (@war_noir) June 23, 2026

Článek Video: Povstalci v Myanmaru sestřelili vrtulník Mi-17 levným FPV dronem. Letectvo zuří a spustilo kobercové bombardování se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně SOATU je, a co není

SOATU nevzniklo jako elitní útvar na zelené louce. Vzniklo z potřeby. Armáda po vyhodnocení operačních zkušeností, mimo jiné z Afghánistánu, identifikovala zásadní mezeru: chyběl vlastní vzdušný prvek schopný přímo podporovat speciální síly. Rozhodnutí o jeho vybudování padlo na úrovni náčelníka Generálního štábu.

Výsledkem není samostatný regiment, ale funkční celek zahrnující vrtulníky, letové osádky, velení, plánování a podpůrné prvky pro mise speciálních operací. Posádky pravidelně cvičí s 601. skupinou speciálních sil, fungují podle NATO-SOF standardů a před nasazením procházejí hodnocením typu TACEVAL. Podle oficiálních armádních materiálů jde o schopnost, kterou v podobné kvalitě mají jen některé z nejvyspělejších armád Aliance. Důležité upřesnění: toto je formulace armádního zdroje, nikoli výsledek nezávislého aliančního srovnání.

Anatomie „nejlépe vybaveného“ Mi-171Š

Tvrzení o nejlepší výbavě na světě stojí na konkrétním balíku úprav, které pro armádu realizoval státní podnik LOM Praha v několika vlnách, od projektu SOATU II s prototypem předaným koncem roku 2020 přes sériové kusy v roce 2021 až po navazující program KROVKA, jehož prototyp a první dva sériové stroje ministerstvo obrany představilo v dubnu 2026.

Co přesně ten balík obsahuje:

• NATO-interoperabilní avionika s převodem přístrojů z metrických do imperiálních jednotek, zdánlivý detail, bez kterého ale nelze bezpečně létat v aliančním vzdušném prostoru vedle amerických a britských strojů.
• Jeřáb Breeze-Eastern 29900-59 s nosností 272 kg a integrovaný Tyler hook pro fast-rope a horolezecká lana, standardní vybavení západních speciálně-operačních vrtulníků, unikátní na platformě Mi.
• Kolejnicový a válečkový systém v kabině pro flexibilní konfiguraci nákladu i pancéřování.
• Lehčí a rychleji montovatelné desky pro M-134DH Minigun, šestihlavňový rotační kulomet ráže 7,62 mm.
• Nový samonavíjecí poutací systém palubního inženýra a stupačka pod levými dveřmi.

LOM Praha navíc ve spolupráci s belgickou firmou FN Herstal vyvinul zástavbu kulometu FN MAG (M240), o kterou podle výroční zprávy podniku projevili zájem i zahraniční zákazníci. Platforma se tedy dál modulárně rozvíjí.

Pro srovnání: chorvatské vzdušné síly, další alianční provozovatel Mi-171Š, ve svých veřejných materiálech popisují především standardní transportní parametry, noční výcvik s brýlemi NVG a palubní výzbroj v podobě kulometu PK. Český speciálně-operační balík je v otevřených zdrojích výrazně širší. Neznamená to automaticky „světové prvenství“, nezávislý mezinárodní benchmark neexistuje. Znamená to ale, že formulace LOM Praha a AČR o nejlépe vybavených Mi-171Š má pod sebou konkrétní, ověřitelný obsah.

Od Šarany po východní Polsko

Vrtulníkáři z Náměště mají za sebou operační historii, která sahá až k misi IFOR v Bosně a Hercegovině v roce 1996. Následovalo Kosovo a pak Afghánistán, kde Task Force HIPPO v letech 2009–2011 ze základny Šarana přepravila přes devět tisíc osob a 334 tun materiálu včetně letů MEDEVAC.

Současné SOATU na tuto linii navazuje, ale s jiným profilem. V roce 2024 operovaly české speciálně upravené Mi-171Š v Polsku a pomáhaly i při katastrofálních povodních. V září 2025 armáda vyslala tři stroje znovu, tentokrát na východní křídlo NATO. Právě tato opakovaná nasazení dala jednotce širší publicitu. Schopnost se budovala přes deset let. Viditelná se stala teprve teď.

Sedm strojů a budoucnost, která se jmenuje H-1

Ve veřejných rozpočtových dokumentech je pro SOATU doloženo sedm modernizovaných Mi-171Š. Není to velká flotila. Ale právě v tom spočívá logika celé schopnosti, malý počet strojů s vysokou koncentrací úprav a vybraných posádek.

LOM Praha v rámci takzvané „národní cesty“ počítá s udržením provozu vrtulníků řady Mi minimálně do roku 2035. Paralelně ale Česko dramaticky rozšiřuje flotilu amerických strojů systému H-1: dvanáct pořízených kusů plus osm darovaných od USA, celkem dvacet vrtulníků po modernizaci na jednotný standard. V únoru 2026 se H-1 poprvé operačně nasadily v Polsku.

Pokud bude speciálně-operační role Mi-171Š jednou převáděna na jinou platformu, nejlogičtějším kandidátem je podle nás UH-1Y Venom. Nikoli další rozvoj ruské konstrukce.

Sedm vrtulníků sovětského původu, přestavěných českýma rukama na západní standard, létajících na východním křídle NATO ve prospěch speciálních sil. Není to paradox. Je to přesně ten druh pragmatické improvizace, ve které malé armády občas předběhnou ty velké.

Článek Česká armáda má elitní vrtulníkové jednotky SOATU s nejlépe vybavenými Mi-171Š na celém světě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vzorem bude vrtulník Mi-171A3

Vrtulník Mi-80 by měl v ruském letectvu sloužit hlavně jako náhrada za Mi-8, a při exportu nejspíše Mi-17. DefenseMirror uvádí, že základem by se měla stát jedna z posledních verzí Mi-17, konkrétně Mi-171A3 z roku 2022. Ta má mít údajně velmi dobré vlastnosti, ale také jeden zásadní nedostatek – dolet činí jenom 450 kilometrů s 22 cestujícími, zatímco starší Mi-8MTV zvládne dvojnásobnou vzdálenost.

iZdroj fotografie: Alex Beltyukov / Creative Commons / CC BY-SA

Wikipedia uvádí, že Mi-171A3 je určen k letecké obsluze těžebních plošin umístěných v moři, přičemž by měl disponovat pokročilými kompozitovými listy rotorů, modernizovanou ocasní částí, a také moderní avioniku. Operací je schopný i v noci, a lze předpokládat, že pilot bude mít k dispozici nějaký termovizní systém. Armádní Zpravodaj se domnívá, že podobné vlastnosti by konstruktéři chtěli přenést i do nového Mi-80.

Mi-80 by měl být výhodný finančně

Při konstrukci Mi-80 chce Rusko využít mnohem větší podíl kompozitních materiálů, a také by měla být vylepšena převodovka a zvýšena odolnost, uvádí ArmyRecognition. Vrtulník má být navíc nákladově mnohem příznivější, čímž je pravděpodobně myšlena nižší spotřeba paliva, vyšší nosnost a menší nároky na údržbu. V případě, že se to konstruktérům podaří, není vyloučeno, že by mohl být o Mil Mi-80 ve světě zájem.

Když ruský pilot uteče i s vrtulníkem Mi-8 a vezme s sebou tajné díly letounu Su-27 a Su-30SM, je to rána do zad a možná i velký problém

Rusko ale může mít s vývojem Mi-80 problém. InternationalDefenceAnalysis upozorňuje, že stále existují problémy s financováním celého vývoje, což může být v okamžiku, kdy se potýká se stále většími ekonomickými problémy a nutností směřovat zdroje do probíhající zbrojní výroby, problém. Současné plány předpokládají zavedení vrtulníku kolem roku 2030, ale vzhledem k tomu, že není hotový ani prototyp, mohou se zkoušky protahovat léta.

Článek Mi-80 je budoucnost ruského letectva: program náhrady Mi-8 zahájen, o staré vrtulníky už nestojí, ale vyhlídky nejsou nejlepší se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vrtulníky staré přes půl století

Mil Mi-8 Hip jsou dnes již velmi staré konstrukce, v Sovětském svazu totiž vstoupily do výroby v roce 1967. Ukázaly se ale jako nesmírně silné a houževnaté, pročež vznikla jejich silnější odvozenina Mil Mi-17. Ty je vyráběna dodnes a z výrobních linek sjela ve více než 17 000 kusech. Ve službě je má ostatně více než 50 zemí po celém světě.

Na Ukrajině se vrtulníky proslavily hlavně v úvodu války, kdy jimi armáda dlouhé týdny zásobovala obklíčené obránce Mariupolu. Už tehdy však muselo letectvo muselo akci zastavit, jelikož při ní několik vrtulník ztratilo, a od té doby přišlo o několik dalších. Jenomže ne za všechna čísla může zničení nepřítelem, slyšet je rovněž o nehodách, z nichž jsou některé zapříčiněné i školáckými chybami (na ruské straně mimochodem i vodkou).

iZdroj fotografie: Uživatel Dmitry Terekhov / Creative Commons / CC BY-SA

Ne vždy je ale možné přesně určit, co přesně se stalo. Ta je ostatně případ i zmíněné srážky vrtulníků u Kramatorsku, kterou vyšetřují ukrajinské úřady. Při nehodě tam také zahynulo šest členů ozbrojených sil. Ukrajinská armáda si přitom nemůže v žádném případě dovolit ztrácet jak piloty, tak vrtulníky, jsou pro ni totiž užitečné třeba k rychlému nouzovému zásobování některých pozemních jednotek u fronty.

Vrtulník Mi-8 má i nákladová vrata

Mil Mi-8 je dvoumotorový a s tříčlennou osádkou – vzhledem k počtu mrtvých při nehodě u Kramatorsku tedy zahynuly obě skupiny a v přepravním prostoru nejspíše nikdo nebyl. Na délku má helikoptéra 18,4 metrů a její maximální vzletová hmotnost činí 13 tun. Dokáže se pohybovat rychlostí až 250 km/h a její dosah je 495 km, výškový dostup potom až 5 kilometrů. V zadní části trupu má vrata umožňující snazší manipulaci s nákladem.

Stačí trocha vodky a ruský S-400 může skončit v příkopu; ani takto významný systém nemusí vždy mít tu nejlepší obsluhu

V přepravní verzi se do vrtulníku vejde kromě osádky dalších 24 cestujících, a pokud slouží jako zdravotnický transport, má prostor na 12 nosítek. Naložit může i 4 tuny nákladu, ale slouží třeba i pro elektronický boj a výsadky, a stejně tak může být vyzbrojený. V tomto případě může mít na 6 závěsnících umístěny různé typy neřízených raket, nejčastěji raketnice se střelami S-5, kulomety nebo protitankovou střelu 9M17 Phalanga.

Článek Srážka 2 transportních vrtulníků je přinejmenším nešťastná, Mi-8 i Mi-17 jsou pro Ukrajinu velmi důležité a těžko nahraditelné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.