Úvahy o útoku na komunistickou zemi měla před několika lety Trumpova administrativa. Ačkoli je Severní Korea chudá, její porážka by jednoduchá nebyla.
Když vrcholily spory mezi USA a Severní Koreou kvůli jejímu jadernému programu, ležela na stole i varianta útoku na tuto komunistickou zemi. Že by ji USA dokázaly porazit, asi nikoho nepřekvapí. Otázkou je za jakou cenu a kolik by to přineslo obětí. A co jen americké námořnictvo bez pomoci pozemních sil? To je sice stále nejsilnější, nikoli nejpočetnější, na světě, ale jen vítězství námořními silami je podle teoretiků většinou nemožné.
Nasazení jaderných zbraní
Co se bezesporu nabízí, je varianta porážky severokorejských ozbrojených sil za pomoci jaderných zbraní. V této fázi je zapotřebí zdůraznit, že by to samozřejmě znamenalo velké ztráty na životech, těžká zranění mnoha lidí způsobené popáleninami a radiací a nedozírné ekologické škody. Faktem ale zůstává, že americké námořnictvo jadernými zbraněmi disponuje a teoreticky by je v tomto uvažovaném konfliktu mohlo nasadit.
Konkrétně má hlavice umístěné na 14 ponorkách třídy Ohio vybavených balistickými raketami Trident. Každá ponorka nese 24 takových raket s až osmi hlavicemi. To by na zničení Severní Koreje samozřejmě stačilo. Problémem je, že tyto ponorky slouží jako jaderné odstrašení a zbraně druhého úderu. Tedy hrozba, že rakety odpálí v okamžiku, kdy někdo zaútočí na USA. Odpalem těchto raket jako první by o tuto kartu na poli jaderného odstrašení USA rázem přišly.
Uvažovat se dá i o využití jaderných zbraních odpalovanými z plavidel nebo shazovaných námořními letadly. Skutečností je, že od roku 1991 námořnictvo takovými zbraněmi nedisponuje. Samozřejmě by bylo možné třeba rakety s jadernými hlavicemi pro lodě vyvinout, ale to je většinou záležitost let. Proto se Kim Čong-un takové hrozby aktuálně obávat nemusí. Teoreticky by ale námořní letouny mohly využít zapůjčené bomby B61.
Konvenční zbraně by nestačily
Nabízí se možnost útoku konvenčními zbraněmi. Tedy raketami odpalovanými z lodí a ponorek a leteckým bombardováním, eventuálně střelbou z děl. Prostředky námořnictvo disponuje. Ovšem Severní Korea má rozsáhlé horské oblasti, kde se dají vybudovat proti takovému bombardování účinné kryty. Což také již léta dělá. I příklad bombardování Iráku ukázal, že bez invaze pozemních vojsk lze nepřítele porazit jen obtížně.
Samozřejmě americké námořnictvo by mohlo obklopit Severní Koreu ze všech stran a zamezit jí přístupu z moře. Křižníky a torpédoborce vybavené systémem Aegis by také bránily odvetnému raketovému útoku Severokorejců například na americký ostrovy Guam nebo Havaj, ale i na spojence jako Japonsko a Jižní Korea. To jsou silní hráči v oblasti, bez kterých by jakýkoli útok asi nebyl možný.
Problémem navíc zůstává dlouhá severokorejská pozemní hranice s Čínou nebo Ruskem. Tu by nebylo možné uzavřít jen pouhým hlídkováním námořního letectva. Obě mocnosti by určitě velmi nelibě nesly neustálé operace amerických sil doslova metry od jejich území. Padá tak i možnost odříznutí Severní Koreje od zdrojů pomocí námořní blokády, protože by mohla využít pozemní cesty. Úvahy o jejím poražení jen námořnictvem tak zůstávají jen v rovině teorií a přání.