Jakékoli zbrojení se už od konce druhé světové války po celém světě obvykle spojuje s přídavným jménem „obranné“, aby snad zbraně a vojenskou techniku nakupující stát nevypadal jako vojenský štváč, a aby mohly jednotlivé vlády před svými občany a voliči investici snáze obhájit.
Do obranného zbrojení teď masivně investuje také Austrálie a to v rámci strategie se třemi hlavními cíli:
- Dodat nový rámec australské obranné doktríně
- Odradit ostatní od akcí namířených proti Austrálii
- Pokud je to nutné, reagovat odpovídající vojenskou silou
Proti komu by se měla Austrálie bránit?
Hlavní otázkou samozřejmě je, proti komu by se měla Austrálie bránit. Stát, který se rozkládá na celé pevninské části stejnojmenného kontinentu, nemá mnoho blízkých sousedů. Nejblíže jsou ostrovní státy Indonésie a Papua-Nová Guinea, jejichž armády ovšem zdaleka nepatří mezi nejmodernější, a které ani neprojevují žádné výrazné mocenské ambice. Další soused, Nový Zéland, je tradiční australský spojenec. Teoretickou hrozbou tak může být poměrně vzdálená Čína, která v poslední době také masivně zbrojí.
Napětí v regionu roste
Australské ministerstvo obrany ani armádní špičky pochopitelně veřejně nepotvrdí, že australské investice mají vyvážit ty čínské, podle mezinárodních pozorovatelů ovšem napětí v Jihovýchodní Asii, kde se rodí nová supervelmoc, postupně roste. Zhruba 950 bilionů korun, které Austrálie za novou výzbroj v nadcházející dekádě utratí, tak mohou být velmi rozumně investované prostředky.
Jde o suroviny?
Připomeňme, že Austrálie má velké zásoby nerostných surovin a dalších vzácných zdrojů, které využívá především japonský a jihokorejský průmysl. Obě vyspělé ekonomiky totiž trápí nedostatek celé řady zdrojů a zdaleka nejsou v tomto ohledu samostatné. Čína je na tom z hlediska surovin i díky své značné rozloze o poznání lépe, ale odříznutím konkurenčních ekonomik od australských dodávek by jen posílila svou regionální dominanci.
Události
|
PŘEČTENÍ: 4482
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 8134
