Čína pracuje na protiraketové obraně, doteď ji zřejmě nepotřebovala. Hypersonické zbraně mění vše

Čína se začíná řadit mezi státy, které se snaží své území ochránit proti hrozbě útoku balistickými raketami nebo řízenými střelami pomocí svého „protiraketového deštníku”. Na něm pracuje již řadu let a má několik systémů, jež by mohly jejím městům zajistit bezpečí. Informace o těchto protiraketových systémem jsou však velmi omezené. V polovině června Čína po 2 letech provedla test, který ukazuje, že ve svém úsilí rozhodně není neúspěšná.

Odstup Číny v této oblasti od USA a Ruska byl až 30 let

Technologický skok raketového vojska Číny People’s Liberation Army Rocket Force (PLARF) nastartovalo v roce 1991 zavedení dvoustupňové rakety středního doletu na tuhé pohonné látky (TPL) CSS-5 (DF-21) s dosahem 1 700 km. To jednak umožnilo postupné stažení strategické rakety středního doletu první generace na kapalné pohonné látky (KPL) (DF-3 a DF-4) z výzbroje, ale především rozvoj vícestupňových nosičů na TPL.

Rozvoj vícestupňových nosičů zase umožnil vývoj protiraketových a protisatelitních raket typu DA-ASAT (Direct-Ascent Anti-SATellite missile). Technologický odstup Číny od raketového vývoje ve Spojených státech a Rusku tehdy představoval zhruba tři desetiletí. Zde můžeme hledat hlavní důvod, proč Čína v minulosti nebudovala svojí protiraketovou obranu, ale spíše udržovala v tomto směru svou vojenskou politiku zaměřenou na udržování „omezené”, avšak „přežitelné” jaderné síly.

Tedy zaměřila se na mobilitu velké části svých raket včetně odpalovacích zařízení na železnici a vyvíjela novou generaci mobilních raket s hlavicemi MIRV dle požadavků vyplývajících ze strategie jaderného odstrašení. Přidejme k tomu snahu čínské armády budovat taková podzemní zařízení (UGF), která ochrání před atomovým útokem důležitou část vojenských sil, včetně velení a řízení C2, logistiky, raketových systémů a námořních sil. Čína má tisíce UGF. To je zřejmě další důvod, proč Čína dosud „nepotřebovala“ protiraketovou obranu.

Rakety zachytí uprostřed jejich letu

Její test v letošním roce se však už zaměřil na prokázání schopnosti zachytit balistickou raketu v její střední části letu, což je asi nejpříhodnější okamžik, který má obrana k dispozici. Teoreticky to jde v každé fázi letu, ale zároveň v každé části existují problémy, s nimiž se je třeba vypořádat. Nejlepší je opět teoreticky počáteční fáze letu, kdy je střela nejpomalejší.

Ale protože zrovna odstartovala, sledovací a varovné systémy ví o jejím odpálení krátkou dobu. Navíc mohla být odpálena tak daleko, že ji prostě antirakety nemohou v této vzdálenosti zasáhnout. Optimální je proto střední fáze, kdy střela není ještě tak rychlá a zároveň se ví již relativně dlouhou dobu o její existenci. Zde je nutné se vypořádat s tím, že balistická střela se nachází ve velké výšce.

Čína se dle všeho rozhodla testovat systém, který umí rakety zneškodnit v této fázi. Pro pořádek dodáváme, že poslední možností zneškodnění přilétající střely je konečná fáze, kdy hlavice rakety po balistické křivce padá k cíli. I zde mohou být problémem protiopatření a zároveň vysoká rychlost. Ovšem dráhu lze u střel, jež nemají schopnost manévrovat, zase dobře vypočítat.

Čína vyvíjí ekvivalent amerického THAAD

Podle dostupných informací Čína pracuje minimálně na dvou systémech, kterými je schopna protiraketové obrany. Tím použitým pro červnový test by měl být Dong Neng-3. Jde o antiraketu, jež má útočící balistickou raketu ničit silou kinetického nárazu. Má být založena na technologii čínské balistické rakety DF-21 a využívat i některé prvky protivzdušného systému HQ-9. Předpokládá se, že zbraň je nasaditelná i v roli protidružicové střely. Čína již její schopnost v této úloze měla otestovat.

Druhým systémem, který Čína vyvíjí, je HQ-19, což by měla být protiraketová verze odvozená z PVO systému HQ-9. To je systém vyvinutý na základě sovětské a později ruské technologie S-300 s údajným využitím některých technologií S-400. Má být údajně schopen sestřelovat i balistické rakety, ale HQ-19 je již zcela specializovaná protiraketová verze, jež je podle některých zpráv již i funkční. Odpovídat by měl americkému systému THAAD.

Čína údajně pracuje ještě na dalším protiraketovém systému HQ-26, který by měl být ekvivalentem střel SM-3, o němž je známo ještě méně. V čínském tisku se nicméně objevily spekulace, že Čína by možná nemusela kupovat nejmodernější ruský systém S-500, protože by se mu tato zbraň mohla vyrovnat. Země byla přitom považována za jednoho z potenciálních kupců. Rusko tvrdí, že S-500 umí zachytit nejen balistické rakety, ale i hypersonické střely.

Darebácké státy na Čínu necílí

Ačkoli pokrok v budování čínského protiraketového deštníku je zřejmý, dle frekvence testů armáda na jeho vývoj extra netlačí. Čína má výhodu, že není příliš ohrožena ze strany takzvaných darebáckých států, za které bývají označovány třeba Severní Korea a Írán. Nemá tedy důvod spěchat. I když to se může v nejbližší době změnit.

Jedním z důvodů může být nutnost mít schopnost bránit se regionálním soupeřům, jakými je třeba Indie, se kterou má země dlouhodobé pohraniční spory. Ta by dnes byla pravděpodobně schopna čínskou protiraketovou obranu překonat, navíc vlastní jaderné zbraně. Omezení pro vývoj balistických zbraní padla v Jižní Koreji. Mít protiraketovou obranu by bylo třeba i v případě útoku na Tchaj-wan. Jeho představitelé před nedávnem varovali, že jejich střely Yun Feng mohou dosáhnout až do Pekingu.

Posledním důvodem pak mohou být Spojené státy, které bývaly omezeny dohodou o raketách středního doletu s Ruskem, ale ta byla zrušena. Nyní mají pracovat například na střele Precision Strike Missile. Navíc usilovně vyvíjejí hypersonické zbraně. Právě úspěšné zvládnutí obrany proti balistickým střelám je přitom jakýmsi stupněm ve vývoji opatření, aby země dokázala eliminovat hrozbu hypersonických zbraní.

Jak daleko je podle vás Čína v oblasti protiraketové obrany?

Zdroj: TheDrive