Vztahy Ruska a Číny znepokojují Pentagon v souvislosti s ukrajinskou krizí: Nikdo netuší rozsah spolupráce obou zemí v jaderné oblasti

Admirál a velitel strategického velení Charles Richard, jenž má na starosti americké nukleární síly, uvedl na úterním zasedání Výboru Senátu pro ozbrojené služby Spojených států, že je velice znepokojen možnou agresivní spoluprací mezi Čínou a Ruskem. A to vzhledem k sílícím vazbám mezi těmito dvěma mocnostmi.

Aliance mocných autoritářských států

Ještě před ruskou invazí na Ukrajinu, čínský prezident Si Ťin-pching pravděpodobně sumarizoval výhody svých vřelých vztahů s Vladimirem Putinem. Jeho ruský protějšek tlačil na pilu proti americké moci, pokoušel americká spojenectví v Evropě a pravidelně narušoval fungování začínající demokracie v sousedním Kyjevě. A to vše téměř bez jakýchkoli finančních nákladů pro Čínu. Možná, ale jen možná, by Putin dokonce připravil Si Ťin-pchingovi cestu k dosažení jeho dlouholetého mezinárodněpolitického cíle, kterým je nárok na Tchaj-wan.

Nicméně již od samého vypuknutí války se společné roviny spolupráce Číny s Putinem ukazují být až příliš jasné. Posílená spojenecká síť USA kolektivně pomalu drtí Rusko tvrdými sankcemi. Peking se zpočátku snažil hrát svou hru jako obvykle, umně balancoval mezi dvěma znepřátelenými stranami a víceméně předstíral neutralitu. Kde však leží sympatie čínského prezidenta, je všem světovým lídrům jasné.

Zdánlivě zlepšující se vztahy mezi Čínou a Ruskem vyvolávají ve Washingtonu obavy bezpečnostních expertů, že USA budou muset v blízké budoucnosti čelit silné alianci dvou nejmocnějších autoritářských států světa. Které jsou, jak pravidelně dokazují, odhodlány přetvářet globální řád ve svůj prospěch.

Čína posiluje armádu

Jelikož Čína stále odmítá odsoudit ruskou invazi na Ukrajinu, a čínský ministr zahraničí i nadále označuje Rusko za svého strategicky nejvýznamnějšího partnera, šéf amerického strategického velení, admirál Charles Richard, ve svém projevu prohlásil, že vedení jeho resortu musí být připraveno na možné scénáře vzájemné spolupráce těchto dvou zemí.

S odkazem na narůstající arzenál Ruska a Číny a na nedávné chrastění ruských jaderných zbraní, uvedl velitel strategického velení, že Spojené státy musí i nadále pokračovat v přezkoumávání kapacit, schopností i rozmístění amerických vojenských strategických sil. Dále uvedl, že všechny tyto aspekty je třeba neustále přehodnocovat a o získaných datech průběžně jednat.

V září minulého roku oznámil šéf strategického velení, že Čína zaznamenala strategický rozmach, tedy výrazné rozšíření vojenských nukleárních kapacit. Na které by měla americká armáda adekvátně reagovat. Ve své výpovědi uvedl, že Peking hodlá do roku 2030 disponovat nejméně 1 500 kusy jaderných hlavic, což významně překračuje předchozí odhady Pentagonu.

Hájení spolčených zájmů

Značnou pozornost pak vzbudilo setkání čínského vůdce Si Ťin-pchinga a ruského prezidenta Vladimira Putina, které se uskutečnilo 4. února na olympijských hrách v Pekingu. Výsledkem tohoto setkání bylo společné prohlášení, ve kterém obě strany potvrdily vzájemnou podporu při prosazování jejich stěžejních zájmů. Rusko podpořilo Čínu v citlivé otázce samostatného Thaj-wanu a označilo ostrovní demokracii za nezcizitelnou součást Číny.

Naopak Čína vyjádřila Rusku podporu v jeho odporu proti rozšiřování Severoatlantické aliance. Šéf strategického velení Charles Richard pak na zasedání opakovaně zdůrazňoval svou podporu modernizací jaderných zbraní. Především pak plánované nahrazení pozemních mezikontinentálních balistických raket Minuteman III, mezikontinentálními raketami Ground Based Strategic Deterrent.

Budoucnost je nejistá

I když se možná jedná zatím spíše o konspiraci, scénář jaderné vojenské spolupráce dvou nejmocnějších autoritářských mocností by pro USA představoval obrovskou strategickou výzvu. Jak tragicky dokazuje Putinova invaze na Ukrajinu, čelit i pouze jednomu z nich se ukazuje být dosti obtížné. Dvojí, možná koordinovaný, útok na americkou moc, by byl tvrdým zásahem celosvětového trhu a společnosti. A to s nedozírnými globálními následky.

Spolupráce zemí však není zdaleka jistá a ruská invaze představuje pro Čínu a její představitele důležitý test toho, jakou roli chtějí ve světě zastávat. Čína je známá svými pravidelnými projevy na téma mírového soužití a ukončení mentality studené války. Ovšem fakt, že se Si postavil na stranu Putina, i když zatím víceméně pasivně, dokazuje, že je jen dalším diktátorem, který toho spoustu namluví. Způsob, jímž bude Peking kočírovat své vztahy s Moskvou, zcela jistě určí nové postavení Číny, coby jednoho z nejvýznamnějších hráčů, ve světovém řádu.

Co myslíte, bude Čína i nadále podporovat Rusko?

Zdroj: DefenseNews