Zda je dobré spoléhat se na neutralitu a jen omezené ozbrojené síly, záleží především na vůli sousedů. Pokud ji nemají, mohou slabý stát bez milosti smést.
Když se v roce 1830 Belgie odtrhla od Nizozemí, země si původně myslela, že se obejde bez armády. Nový malý státní útvar spoléhal na prohlášení své neutrality. Belgie však rychle poznala, že se mýlí, a musela vlastní ozbrojené síly urychleně vybudovat. Jejich hlavní zkouškou byla první a druhá světová válka. Proto v současnosti Belgie na armádu dbá mnohem více a svou obranu zajišťuje i členstvím v NATO.
Národní garda se změnila v armádu
Krátce po svém založení Belgie zřídila jen národní gardu, ale ta se ukázala nedostatečná. Belgie proto začala budovat opravdovou armádu, do níž bývali rekrutováni hlavně muži z chudých vrstev. Belgický expediční sbor se pak v roce 1864 účastnil bojů v Mexiku na straně Francie. Belgičtí dobrovolníci, kteří přežili porážku v Mexiku, se vrátili domů po popravě císaře Maxmiliána právě včas, aby v letech 1870–1871 zajistili hranice s Německem a Francií, když hrozilo, že se do země přelije francouzsko-pruský konflikt.
Vlastní síly pak musela Belgie poslat i do své kolonie, kterou považoval tehdejší král Leopold II. za své osobní vlastnictví, do Belgického Konga. Pacifikování domorodců jim však čest nedělalo, nicméně nejvíce se tam smutně proslavili především soukromí vojáci krále Leopolda II. v jednotkách Force Publique. Po všech vojácích zbylo v letech 1885 až 1909 přes 10 milionů mrtvých domorodců a velké množství zmrzačených dětí, jimž například usekávali ruce, když neplnily pracovní kvóty při sběru kaučuku.
Na začátku 20. století prošla belgická armáda reformou a v roce 1913 byla zavedena všeobecná branná povinnost. A tak sice měla armáda v předvečer první světové války ve svých útvarech 117 tisíc mužů, ale ti nebyli řádně vycvičeni a vyzbrojeni. Plán obrany Belgie se opíral i o několik pevností, například v Lutychu. Když ale na Belgii v roce 1914 zaútočilo 600 tisíc německých vojáků, neměla šanci. Přesto se jí hlavně u Lutychu podařilo asi na deset dní útok zadržet, dokud německé „Tlusté Berty“ nezničily pevnostní systém Lutychu.
Belgické jednotky se formovaly ve Francii (1914–1918) a ve Velké Británii (1939–1945)
Belgičané pak po boku Francie a Velké Británie bojovali celou první světovou válku proti Německu. Účastnili se bojů nejen v Evropě, ale i v Africe. Mezi oběma světovými válkami však země na své obraně opět příliš nepracovala. Znovu se soustředila na budování pevností, i když se v první světové válce ukázaly jako neefektivní. Nacistická vojska pak v roce 1940 během 18 dní belgickou armádu porazila. Část vojáků pak uprchla do Velké Británie, kde vytvořili třeba dvě belgické stíhací perutě RAF nebo 1. belgickou pěší brigádu.
Díky opakované historické zkušenosti vedení země po druhé světové válce pochopilo, že je zapotřebí v Evropě mít nejen vlastní moderně vyzbrojenou armádu, ale že se musí zapojit do nějakého systému kolektivní obrany, dvoustranné dohody nemusí stačit. Tuto představu naplnilo od roku 1949 NATO. V současnosti mají moderní belgické ozbrojené síly integrované v NATO čtyři hlavní složky. Jsou jimi pozemní síly, letectvo, námořnictvo a zdravotní služba. V belgické armádě slouží necelých 50 tisíc mužů a žen.
Ruční zbraně má země vlastní
V pozemních silách slouží přes 20 tisíc vojáků. Mají moderní západní výzbroj. Belgie, především společnost FN Herstal, je známým světovým výrobcem ručních zbraní. Belgická armáda tak disponuje třeba domácími útočnými puškami FN SCAR nebo kulomety FN Minimi. Používá například obrněné vozy Piranha IIIC a rozhodla se nakoupit francouzské houfnice Caesar.
Hlavní silou belgického letectva jsou stíhací letouny F-16. Těm ale bude končit životnost, a země se je proto rozhodla nahradit letadly páté generace F-35, kterých by měla nakoupit 34. Letectvo disponuje i šesti vojenskými transportními letadly Airbus A400M a podílí se na kapacitě jednoho vzdušného tankovacího a dopravního letounu Airbus A330 MRTT. Že velení armády v Belgii sleduje nové trendy potvrdilo objednávkou čtyř dronů MQ-9.
Protože Belgie je přímořským státem, disponuje i válečným námořnictvem. Jeho hlavní bojovou sílu tvoří dvě fregaty nizozemské konstrukce Leopold I. a Luise-Marie. Ty mají ve výzbroji protiletadlové rakety Sea Sparrow, protilodní střely Harpoon a protiponorková torpéda. Dále má pět minolovek a řadu hlídkových člunů.
Jaký je váš názor na belgickou armádu – v čem je silná a slabá?
Zdroj: Military-history
Galerie
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 12323
Události
|
PŘEČTENÍ: 10019
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 12989
