Jihočínské moře je jako odjištěný granát. Může zde kdykoli vzniknout zárodek velkého konfliktu

Jednou z nejžhavějších oblastí na planetě je Jihočínské mře. Vodní plocha, která je ohraničena na severu Tchaj-wanem, na pevnině Čínou, Vietnamem a pak dalšími státy jako je Malajsie, Indonésie, Brunej a Filipíny. Okrajově sem zasahují i zájmy několika dalších blízkých zemí a silně se zde angažují i USA. Spory nejvíce souvisí s mocenskými a teritoriálními požadavky Číny, ale zdaleka ne jen jimi.

Námořní doprava, ryby a ropa

Území má rozlohu zhruba 3,5 milionu čtverečních kilometrů, je tedy jen malou částí světových moří a oceánů. Ovšem nesmírně významnou částí a to je, kromě prestiže a hrdosti okolních států, hlavním důvodem konfliktu. Prochází zde plná třetina světového námořního obchodu, protože tu leží trasy nejen do Číny, ale i ekonomicky silných oblastí jako je Japonsko, Jižní Korea, Singapur a další. Kontrola těchto tras znamená neuvěřitelný ekonomický vliv.

iZdroj fotografie: Uživatel MikeRussia / Creative Commons / CC BY-SA

Oblast je významným lovištěm ryb hned několika států, kde ryby tvoří nedílnou část potravy obyvatel. Mnohá loviště jsou sice nadměrným lovem dosti poničená, ale v budoucnu se mohou obnovit. Tím největším lákadlem jsou ovšem velké zásoby ropy a zemního plynu na dně moře. Odhady, kolik jich je, se liší, kvůli sporům neproběhly řádné průzkumy. Navíc se odhaduje, že moře obsahuje třetinu mořské diverzity celé planety.

Vymyká se spor o Tchaj-wan

Ačkoli má většina sporů především ekonomický rozměr, jeden tomuto neodpovídá. Je to hrozba konfliktu mezi komunistickou Čínou a Tchaj-wanem. Ostrov Čína považuje za součást svého území a pouhou vzbouřeneckou provincii. Ten zase vystupuje jako samostatná země, i když naprostou většinou světa neuznaná. Čína nevylučuje vojenské řešení konfliktu. Tchaj-wan zase ochotu se bránit. Z tohoto důvodu posiluje i obranu a za jeho bezpečnost se zaručily i USA, které jsou údajně ochotny mu přijít na pomoc.

iZdroj fotografie: Uživatel Svch433 / Creative Commons / CC BY-SA

Hlavním kamenem sváru jsou ale čínské požadavky. Ty existují již od konce druhé světové války, kdy tehdy ještě kuomitangská Čína vytyčila takzvanou devítičárkovou linii vyznačující území, které by mělo být čínské. Obsahuje většinu plochy Jihočínského moře a Čína, ale i Tchaj-wan, který je nástupcem kuomitangského režimu, tvrdí, že je jejich. Údajně proto, že Čína zde historicky vždy působila. Linie je často vzdálena i více než tisíc kilometrů od pevninské Číny, ale jen několik kilometrů od pobřeží jiných zemí.

Země chtějí udržet ekonomické zóny

Ty se naopak snaží prosazovat oblasti výhradní ekonomické zóny stanovené Úmluvou Organizace spojených národů o mořském právu z roku 1982. Ta zjednodušeně říká, že státy mají právo na využívání mořských zdrojů v oblasti 200 námořních mil (370 kilometrů) od svého pobřeží. Samozřejmě s výjimkami pro případ, kdy je území v menší vzdálenosti od dvou států, o což se některé země nejednou přely.

iZdroj fotografie: Japanese Ministry of Defense / Creative Commons / CC BY

Čína ale v roce 2010 nevyřešené spory vyostřila, když jí vytyčenou oblast prohlásila za oblast zájmu, o které nebude diskutovat. Dostala se tak do sporu nejen s vládami zemí, které se v oblasti nacházejí. Ale i Spojenými státy, Indií, Austrálií i dalším, které mají zájem na volné plavbě v oblasti. Filipíny se kvůli tomu obrátily na rozhodčí tribunál, který v roce 2016 rozhodl, že Čínou používaná devítičárková linie nemá žádný právní základ. Nerozhodoval ale o tom, komu sporné území patří. Čína i Tchaj-wan se odmítly výsledky řídit.

Budování umělých ostrovů

Velmoc se rozhodla postupovat velmi asertivně, především v oblasti Spratleyho a Paracelských ostrovů. Začala zde na mělčinách a útesech budovat umělé ostrovy. Na nich jsou dnes umístěny vojenské posádky vyzbrojené protilodními a protiletadlovými střelami, vyrostla zde i letiště. V oblasti operují i vojenská plavidla, v roce 2021 byla viděna jen několik desítek kilometrů od břehů Filipín. Čína používá také lodi námořní milice, kterou tvoří lodě vydávající se za rybářské, ale jejichž posádky jsou vyzbrojené.

iZdroj fotografie: Paul Spijkers / Creative Commons / GNU

Spory mezi zeměmi vyústily i v několik srážek. Známý je případ ropné plošiny Hai Yang Shi You 981 u Paracelských ostrovů, kterou Čína nakonec umístila v oblasti nárokované Vietnamem. Vyhlásila kolem ní zakázanou zónu a Vietnam sem poslal lodi, které se snažily činnost plošiny narušovat. Výsledkem byla jedna potopená vietnamská rybářská loď a desítky zraněných. Čína plošinu nakonec stáhla, ale vztahy obou zemí jsou neustále velmi napjaté.

Potápění lodí

Násilné řešení měly i spory o oblasti, které za své považuje Indonésie. V těchto oblastech často lovila rybářská plavidla Číny, Vietnamu a dalších zemí. Indonésie nakonec začala plavidla zajímat. Několik desítek takto zabavených lodí pak demonstrativně potopila. V roce 2013 zase filipínská pobřežní stráž zastřelila tchaj-wanského rybáře, který lovil na území nárokovaném Filipínami. Situaci navíc komplikují pirátská plavidla, která v některých místech Jihočínského moře operují.

iZdroj fotografie: Indonesian National Armed Forces / Public Domain

Vojensky má v oblasti navrch samozřejmě Čína, která má v současnosti nejpočetnější, i když ne nejsilnější námořnictvo na světě. Disponuje i moderním letectvem a řadou raket. Ale své vojenské kapacity posilují i další státy a není vyloučeno, že budou některé své kroky koordinovat. V oblasti se na podporu zemí především proti Číně angažují i USA, jejich letadlové lodi zde pravidelně působí. Vidět zde ale bývají i lodě Velké Británie, Austrálie, Indie a dalších zemí.

iZdroj fotografie: UK Ministry of Defence / Creative Commons / OGL

Celý prostor Jihočínského moře je rozbuškou k rozsáhlému mezinárodnímu konfliktu, který by dalekosáhle ovlivnil celou planetu. Pokud by se Čína, která si nárokuje 90 % rozlohy moře, zmocnila Tchaj-wanu, fakticky by vodní plochu mohla začít ovládat a kdykoli vydírat celý svět uzavřením námořních tras. Zde lze nalézt hlavní příčinu angažovanosti USA a postupného vyzbrojování okolních států, tato síla je alespoň prozatím dostatečně odstrašující pro čínský režim.

Jak mohou dopadnout spory v Jihočínském moři?

Zdroj: Autorský text Víta Lukáše