Jak by vypadala válka mezi Čínou na jedné straně a na druhé USA s Japonskem v roce 2030? Na to se snažila odpovědět strategická válečná hra Center for New American Security.
Čínské jednotky obsazují japonský ostrov v Jihočínském moři. Japonsko vyšle obojživelnou operační skupinu, aby ostrov dobyla zpět. Brzy dorazí i americké válečné lodě a letadla doprovázející japonskou flotilu. Jejich úkolem je podpořit Japonsko a zároveň se snažit vyhnout boji s čínskými silami. Americký plán se brzy zhroutí. Neděste se! Takový byl scénář hypotetické válečné hry.
Simulace s nejpravděpodobnějším scénářem
Podle válečné hry, která proběhla ve washingtonském Centru pro novou americkou bezpečnost (Center for New American Security – CNAS), není možné, aby americká armáda zasáhla, aniž by nepřišel konvenční vojenský střet. Simulace s názvem „Smrtící hra: Krize ve Východočínském moři 2030″ proběhla 20. července 2020. Měla neobvyklý průběh.
Kvůli pandemii byla celá akce pořádaná online formou prostřednictvím služby Zoom, kdy pracovníci CNAS předkládali možnosti účastníkům z řad odborné veřejnosti, kteří pak hlasováním rozhodovali o tom, které kroky čínský a americko-japonský tým provedou.
„V sázce je hodně,“ načrtla možný výsledek Susanna Blumeová, ředitelka CNAS pro obranu, asi 400 účastníkům z řad veřejnosti, převážně ze Spojených států, Kanady a Spojeného království. „Ten, kdo v tomto střetnutí zvítězí, má potenciál utvářet podobu asijsko-pacifického regionu v příštím desetiletí.“
Drobná provokace
Scénář byl následující. V roce 2030 se čínská flotila vylodí s 50 vojáky na ostrově Uotsuri Jima ve Východočínském moři, který je součástí Senkaku. Toto souostroví dnes spravuje Japonsko, ale nárokuje si ho i Čína. Peking vyhlašuje 50 mílovou uzavřenou zónu okolo Senkaku a rozmisťuje kolem nich prstenec válečných lodí, ponorek, letadel a bezpilotních letounů, podporovaných střelami s plochou drahou letu a raketami umístěnými na čínské pevnině.
Japonské invazní síly nebo osvobozenecké síly, záleželo na úhlu pohledu týmu, se skládají z obojživelných výsadkových lodí, hladinového doprovodu, ponorek a speciálních jednotek a námořní pěchoty, podporovaných letadly z Okinawy. Poblíž plují dvě americké úderné skupiny letadlových lodí a ponorky. Ve vzduchu jsou stíhačky a bombardéry.
Červení a modří
Počáteční rozkazy jsou pro Američany omezující. Úkol americké flotily spočívá v podpoře Japonska, s nímž mají Spojené státy obranný pakt. Zároveň se vyhýbají boji s čínskými silami. Pro čínské velitele platí rozkaz zaútočit na všechny japonské síly, které vstoupí do zakázané zóny, aniž by byly zasaženy americké cíle.
Následovalo několik tahů, které se odehrávaly na virtuální herní mapě. Každý z nich simuloval asi čtyři hodiny reálného času. Červená (Čína) i modrá (Spojené státy a Japonsko) strana si vytyčily své cíle. Červená chtěla vyslat důrazný signál, že by se modrá měla stáhnout, zatímco modrá chtěla donutit červené k tomu samému.
Jak dál?
Na obě strany čekají klíčová rozhodnutí. První volbou pro modré bylo, jak se připravit na pravděpodobnou masivní salvu čínských protilodních střel, až japonská flotila vstoupí do vyloučené zóny. Mají lodě americké protivzdušné obrany se systémem Aegis ochránit japonskou flotilu před protilodními střelami, nebo by Spojené státy měly použít hackery a narušit čínské spojení? Účastníci se rozhodli narušit čínské spojení.
Konflikt začal žít svým vlastním životem a eskaloval. Když japonské torpédoborce vplují do vyloučené zóny, čínské válečné lodě zahájí nepřátelské akce a potopí je křižujícími střelami. Japonské torpédoborce odpoví zničením čínské ponorky, zatímco ostatní ponorky přejdou na tichý režim. „Čínské ponorky se snaží najít japonské ponorky a americké ponorky se snaží najít čínské ponorky,“ vtipkoval rozhodčí Ed McGrady.
Válka pokračuje ve vzduchu
Místo aby se modrá flotila vrhla do námořní bitvy s červenými, zvolí raději vzdušnou sílu. Americké stíhačky F-22 a F-35, které se připojí k japonským F-35 a F-15, zničí čínské letouny v blízkosti Senkaku, včetně čínských bezpilotních dronů předávajících údaje o zaměření pozemním protilodním balistickým střelám tzv. „zabijákům letadlových lodí“.
Kvůli těžkým ztrátám se čínští velitelé nakonec rozhodnou zaútočit raketami na dvě americké letadlové lodě a jednu z nich těžce poškodit. V posledním tahu pak Čína učiní rozhodující krok. Po celou dobu hry byla letiště na Okinawě plné amerických a japonských letadel. Salvy raket zdevastovaly přistávací dráhy a vážně poškodily modré letecké síly. V tuto chvíli byla hra ukončena.
Skutečně remíza?
Ke konci hry se situace zdála být patová. Čína utrpěla těžké ztráty, ale stále si udržovala kontrolu nad ostrůvky. Americká bojová síla byla téměř nedotčena. Vítězství však není účelem těchto her. V těchto simulacích je příliš mnoho nepřesných faktorů na to, aby bylo možné jednoduše prohlásit, že použití zvolené strategii by v reálném životě uspělo.
Například v zájmu jednoduchosti a hratelnosti válečná hra CNAS vynechala faktory, jako je logistika, veřejné mínění nebo politické napětí v čínském vedení a americko-japonské alianci. Největší chybou bylo vynechání rostoucí flotily čínských letadlových lodí i japonské flotily nově vyzbrojené stíhačkami F-35. A samozřejmě je tu možnost jaderného úderu nebo úderu hypersonickými zbraněmi.
Na co je podobná hra?
Hodnota těchto simulací spočívá spíše v proniknutí do vzniku konfliktu a vhledu do procesu jeho eskalace a postupu antagonistických stran. Základní otázky, které si zúčastnění pokládají zní: jak události probíhaly, proč se strany rozhodovaly tak, jak se rozhodovaly, a jaké slabiny a silné stránky mají a jak jich dokáží využít? Pokud jde o zbraně, obě strany mají v esa rukávu.
V případě Číny jsou to jejich pozemní bombardéry a rakety. Pro Spojené státy jsou to jejich ponorky a letecké síly. Čína má výhodu domácího prostředí. Může vypálit mohutné salvy raket středního doletu a poté rychle přezbrojit své bombardéry a pozemní odpalovací zařízení na základnách na pevnině.
Pro americká letadla operující ze základen tak vzdálených, jako je Guam, který se nachází 2550 kilometrů od Senkaku nebo z přeplněných a zranitelných okinawských leteckých základen bylo složité rozhodnout, jak použít svou munici. Jakmile B-52 nebo F-35 provedly útok, trvalo hodiny, než se vrátily na základnu, přezbrojily a vrátily se do bojové zóny. To je jeden z důvodů, proč USA prahnou po dalších základnách v Tichomoří.
Klíčovým aspektem moderního boje je zaznamenat a zůstat nezaznamenán, především po stránce elektronického boje. Ani ty nejdokonalejší protilodní střely nedokážou lokalizovat lodě na širém oceánu bez zaměřovacích údajů předávaných ze satelitů, dronů a pozorovacích letadel. Do popředí se tedy dostávají hackeři a kyberútoky na velitelství, centra ovládání dronů a ničení a rušení komunikační infrastruktury nepřítele.
Velké varování
Na válečné hře CNAS ve Východočínském moři bylo nejvýznamnější prvkem a varováním to, jak se nepřátelství neustále stupňovalo. Čína a Spojené státy vstoupily do konfliktu s úmyslem vzájemně se nenapadnout. Na konci hry si vzájemně ničily lodě a letadla. Obě strany původně chtěly konflikt lokalizovat na několik pustých skalisek v oceánu. Po několika tazích se však Čína rozhodla zničit letecké základny na Okinawě.
Hra vyvolává znepokojivé otázky pro americkou vládu. Tokio patří k nejbližším spojencům USA. Jak však ukazuje válečná hra CNAS, podpora Japonska v čínsko-japonském konfliktu představuje riziko nebezpečné konfrontaci mezi americkými a čínskými silami. Tato podpora může skončit nedozírnou katastrofou. Jakmile jednou nepřátelské akce mezi Spojenými státy a Čínou začnou, bude je jen obtížně možné zastavit.
Jak byste v takové hře hlasovali vy?
Zdroj: NationalInterest
Události
|
PŘEČTENÍ: 111382
Události
|
PŘEČTENÍ: 114110
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 112295
