Rakety nejsou jedinou protisatelitní zbraní, význam satelitů si přitom mnozí neuvědomují; Rusové umí vyšachovat i Starlink

Moderní armády využívají celou řadu systémů, jejichž funkčnost více nebo méně závisí na satelitech. Nejde přitom jenom o špionážní techniku, která má za úkol odhalit nepřítele, jeho pohyb nebo druhy zbraní, ale vojáci je potřebují i ke své orientaci, přesnému navádění zbraní, komunikaci a celé řadě dalších činností. Pokud ovšem moderní armáda o pomoc satelitů přijde, významně se to projeví na její bojeschopnosti. I proto vznikají nové zbraně, které dokáží satelity nepřítele vyřadit, a teoreticky tak ozbrojený konflikt ukončit dříve, než začne.

Střely proti satelitům má několik zemí

Klasickým způsobem boje proti satelitům jsou systémy přímo určené k jejich ničení. Většinou se jedná o nějaké druhy raket s dosahem až na oběžnou dráhu. Jejich vývoj začal už za studené války a pokračuje dodnes, protisatelitními střelami dnes prokazatelně disponují Spojené státy, Rusko a Čína, schopnosti sestřelit satelity jinak ale pravděpodobně mají i další státy. Kromě klasických raket a v minulosti testovaných laserů se však prosazují i zbraně nedestruktivní.

Z vyjádření analytiků Centra pro strategická a mezinárodní studia a Nadace Safe World vyplývá, že se stále více zemí snaží vyvíjet technologie určené k rušení a blokování satelitů, GPS, satelitní komunikace a dalších systémů. Experti přitom tvrdí, že nejde jenom o činnost vyvíjenou hlavními jadernými mocnostmi, tedy Amerikou, Čínou a Ruskem, ale i dalšími státy. Mezi ně lze zařadit například Velkou Británii, Japonsko, Jižní Koreu nebo Indii, a podle všeho se o to pokouší i země jako Írán nebo Severní Korea, ačkoliv u těch visí otazník, nakolik jsou úspěšné.

Rusko cílí třeba na systém Starlink

Nakolik jsou jednotlivé země schopny proti satelitům bojovat, pochopitelně tají – přesto lze nějaké náznaky spatřit třeba ve válce na Ukrajině. Typickým příkladem je schopnost Ruska rušit více nebo méně úspěšně signál systému Starlink, který využívá ukrajinská armáda. Ale nutno uvést, že jde o civilní projekt, nikoliv vojenský, takže pravděpodobně není jeho zabezpečení tak vysoké. Podle některých odborníků k tomu může Rusko používat systém Tobol, který byl původně určen k ochraně ruských satelitů, případně může volit rušící systém Tirada-2S.

Existují každopádně i další způsoby; jedním z nich je třeba rušení GPS, což může narušit orientaci jednotek, navádění některých zbraní, ale i činnost samotného Starlinku. U něj Rusko údajně zvládá odhalit umístění kompletů, které jednotky používají, a zaútočit na ně. Není pochyb, že se experti snaží vyvinout i systémy, díky nimž by mohli satelitní signály nejen rušit a mást, ale dokonce do nich proniknout a informace využít pro sebe, anebo vložit jiné. Dokud ale někdo podobný systém nepoužije, veřejnost o něm nejspíše vědět nebude.