Putinova realita se může zhroutit jako domeček z karet. Ruská veřejnost je rozpolcena, mladší ročníky invazi příliš nepodporují

Během posledních dvou desetiletí Vladimir Putin, spolu se svými spřízněnci, manipuloval a formoval prakticky všechny stěžejní elementy ruského státu, aby tak omezil hrozby, které by mohly být pro jeho režim likvidační. Přední disidenti byli zatýkáni a zabíjeni, zatímco široká veřejnost byla držena ve strachu. Země se stala doslova závislou na Putinově dobré vůli a jeho schopnost rapidně stupňovat represe v reakci na protiválečné protesty je jen jednou z mála ukázek agresivní stránky jeho autoritářského režimu. Prezidentovo sobecké rozhodnutí zahájit válku na Ukrajině se pro Rusko, a především pak pro ruskou mládež, stalo katastrofální.

Ruské základy se otřásají

Ruský režim má prozatím většinové veřejné mínění na své straně. Může si tak i nadále namlouvat, stejně jako už roky namlouvá svému lidu, že dokáže z Ruska udělat soběstačný stát. Stát založený na myšlence ruské nadřazenosti, a především stát osvobozený od západních vlivů.  Z dlouhodobého hlediska se však zdá, že ona „speciální vojenská operace“, jak nevyprovokovanou invazi Putin stále nazývá, spíše podkopává všechny ekonomické, politické i morální základy Ruska.

Vypadá to, že nynější ruský režim pohlíží na svůj lid téměř stejně tak, jako na své ukrajinské sousedy. V autoritářské společnosti, jakou je Rusko, vyvolává ochota vlády zatýkat, mučit a často i zabíjet disidenty, kteří se staví proti režimu, obdobný problém s koordinací a organizací, který často zažívají osnovatelé převratů, jen tedy ve větším měřítku.

Nyní už nestačí přimět jen pár vedoucích vojenských představitelů či zpravodajských pracovníků, aby nasadili svůj vlastní krk, nýbrž je třeba získat na svou stranu tisíce obyčejných civilistů. Téměř všechna nezávislá média tak byla v Rusku zrušena a většina Rusů nyní získává informace pouze z vládních médií, která jim neustále servírují válečnou propagandu. A většina Rusů jí samozřejmě skutečně věří.

Kde propaganda nestačí

Ukrajinci jsou v Rusku vykreslováni jako nejednotný fašistický národ, který je třeba osvobodit, denacifikovat a v ideálním případě podřídit Kremlu. Ostatně potřebou zbavit svět fašismu se Rusko ohání již nějaký ten pátek. Což je docela paradoxní, vzhledem k tomu, že z pohledu západních zemí se právě Rusko chová jako fašistický agresor. A bohužel, Rusové své vůdce v propagaci této myšlenky slepě následují. Samozřejmě ne všichni. Ovšem těm, kdo se vzbouří, hrozí trestí stíhání a společenská ostrakizace.

V jednom ze svých nedávných projevů vyzval Putin své obyvatele k „očistě národa“. Doslova tedy podpořil násilnosti vůči odpůrcům režimu. A Rusové, jako zatím vždy, výzvu svého vůdce rychle vyslyšeli. V zemi se zvedla vlna násilí, občané se vzájemně udávají a ruská společnost se pomalu ale jistě tříští. Na tomto příkladu jde pěkně vidět, jak silné jsou důsledky dlouholetých represí.

Jak již bylo zmíněno, Putin během svého mandátu systematicky odstraňoval všechny potenciální hrozby a ustanovil přísný režim, který se možná zvenčí tvářil jako pokrokový, avšak uvnitř se zase tak nelišil od dřívějších sovětských modelů. Válka na Ukrajině však nyní tvoří na tento režim zcela nový tlak, a to jak na úrovni elit, tak na úrovni masové veřejnosti. Putinovo Rusko, jakožto mimořádně efektivní autokracie, tak nyní čelí zcela nové hrozbě. Hrozbě, která by mohla konečně slibovat změnu.

Masová mediální manipulace

Říká se, že budoucnost národa leží v rukou mladé generace. A právě z řad mladých lidí pochází většina Putinových kritiků. Nelze tedy opomenout fakt, že na Ukrajině se nyní nachází tisíce mladých ruských vojáků, kteří odmítají bojovat, neboť s Putinem a jeho vizí nesouhlasí. Jsou to také převážně mladí lidé, kteří vyšli statečně do ulic, protestovat proti válce. Přestože jim hrozí zatčení, ztráta zaměstnání či vyhazov ze školy.

Ovšem přesto, že se mladá ruská generace bouří, ta starší se i nadále slétává kolem svého vůdce. Dle veřejného výzkumu, který zaštítilo nezávislé centrum Levada, podporuje „speciální operaci“ 81% dotázaných respondentů, přičemž 53% ji „rozhodně“ schvaluje. Samozřejmě musíme brát všechny dostupné informace trochu s nadhledem.

Informační prostředí je kvůli ruské cenzuře i nynější válečné mlze natolik nepřehledné, že je přinejmenším obtížné rozeznat skutečnost od mediální manipulace. Je třeba vzít v potaz i to, že vlastně nemáme téměř žádné informace o tom, jak se k válce na Ukrajině staví ústřední členové ruské bezpečnostní rady, nebo zda jsou lidé, kteří se snaží organizovat masové protesty, dostatečně talentovaní na to, aby obešli agresivní represe.

Obdoba Stockholmského syndromu

Není pochyb, že se velká část Rusů nyní cítí polapena v situaci, ze které nevidí východisko. Na jedné straně sedí jejich věznitel, který jim našeptává polopravdy a na druhé Západ, který je vůči Rusům nepřátelštější než kdy jindy. Je tedy dost pravděpodobné, že mnozí lidé začínají vnímat závažnost situace i nechtěnou realitu toho, že je jejich vůdce dovedl na místo, ze kterého možná nebude úniku. Ostatně tento pocit není pro Rusy nic nového.

Putin postavil svou legitimitu na myšlence obnovení stability, prosperity a globálního statusu Ruska. Válka na Ukrajině však ohrožuje všechny tyto tři faktory a stává se tak největší zkouškou jeho režimu. Mnoho odborníků se proto nyní shoduje na tom, že Putin je zahnán do kouta. A sním také celý ruský národ. Společnost, včetně ruských politiků, je spoutána Kremlem a v podstatě nikdo neví, jak dále postupovat. Široká škála názorů se samozřejmě zrcadlí v celé společnosti.

Někteří jsou pro mírovou dohodu, pod kterou si představují konec války a nové významné území pro Rusko. Jiní považují jakékoliv vyjednávání za formu zrady a chtějí akci „dotáhnout do konce“. Ale o jaký konec se má vlastně jednat? Tisíce mrtvých, města srovnaná se zemí a více než 11 milionů vysídlených Ukrajinců. Taková je nynější realita. Jaký přesně konec si tedy ruští představitelé představují?

Putinovi stoupenci, opojení tím, co považují za vlastenectví, napadají každého, kdo válku kritizuje, a tvrdí, že nechápou, proč proti ní někteří lidé protestují. Ony symbolické protesty, které nyní zmítají celým Ruskem, však opravdu nestačí. Ty nutnou změnu nepřinesou. Úspěch protestujících musí být podpořen změnou loajality silných pilířů, jako jsou ruští oligarchové, vojenské elity, státní média či alespoň část Putinova vnitřního okruhu. Ovšem s ohledem na úroveň kontroly, kterou drží ruský prezident nad těmito skupinami, bude k jejich vykolejení potřeba opravdu masivního nasazení.  

Jaký názor máte na nejistou situaci v Rusku vy?

Zdroj: ForeignAffairs