Jednání Vladimíra Putina naznačuje, že dislokace armády na hranicích Ukrajiny má podtext. Ekonomické potíže Ruska

Od roku 2014 panuje krize na východě Ukrajiny kolem samozvaných proruských republik Doněcké a Luhanské, skrytě podporovaných Ruskem. Ve stejném roce proběhlo referendum o připojení Krymu, věnovaného Ukrajině tehdejším tajemníkem N. Chruščovem roku 1954. Již v době vyhlášení referenda byl tamní parlament obsazen „neznámými“ ozbrojenci. Na Rusko byly uvaleny sankce, které se z dlouhodobého hlediska podílejí na špatné ekonomické situaci Ruska.

Role Vladimíra Putina napříč prezidentstvím

Bývalý příslušník KGB, následně ředitel FSB, v roce 2000 byl zvolen prezidentem Ruské federace. Nastupoval po Borisi Jelcinovi, který se pokusil v Rusku nastolit demokracii západního typu. V Rusku tradiční korupce, vliv oligarchů a organizovaného zločinu způsobily, že v ulicích měst vládla mafie a společnost byla postupně devastována. Putin nastolil pořádek a centralizoval moc, odstranil některé oligarchy a vytlačil mafii. Korupce a vliv lobbistů však zůstaly.

Současná politika V. Putina se vyznačuje protizápadní rétorikou a snahou bičovat klasický ruský nacionalismus. Prezident největší země světa zjednodušeně řečeno požaduje, aby východní Evropa, Kavkaz a Střední Asie zůstaly ve sféře jeho vlivu. NATO, potažmo EU se v těchto regionech neangažovaly. Moskva odmítá nárůsty počtu vojáků aliance oproti stavu z roku 1997, což lze vykládat i jako záměr udržet bývalý komunistický blok, včetně České republiky a Polska.

Současná situace Ruska

Ruský prezident se po celou dobu své vlády snaží modernizovat armádu, což se mu částečně daří, ale je limitován stavem zbrojního průmyslu, který přestává být schopen sériové výroby nejmodernějších zbraní Suchoj Su-57 či Armata. Pomníkem je námořnictvo, kdy velké hladinové lodě jsou v katastrofálním stavu, viz Admirál Kuzněcov. Přesto dochází k postupné modernizaci pozemních, raketových a částečně leteckých sil, včetně funkčních hypersonických zbraní.

Pozornosti médií často uniká ekonomický rozměr a vnitropolitický manévrovací prostor Vladimíra Putina. Je pozoruhodné, jak se prezident relativně často vyjadřuje k domácím ekonomickým tématům. Nyní inflace a demografická krize. Moskva nikdy dobrovolně neposkytovala relevantní informace a stav Ruska bude nepochybně horší, obzvláště když před nedávnem Putin sliboval Rusům opět reformy a zaměření se na zlepšení životní úrovně.

Skryté spojitosti s krizí na Ukrajině

Bylo by naivní se domnívat, že Putin je autokratem. I přes odstranění nepohodlných lidí je limitován řadou mocenských skupin. Armádou, oligarchy, lobbistickými skupinami. Manévrovací prostor je omezený. Všechny tyto segmenty spojuje jedna věc. Korupce prorostlá ruskou společností, znemožňující ekonomický rozvoj. Rozvoj, který je možná stále důležitější pro mnoho obyvatel Ruska, jejichž životní úroveň je často velmi nízká.

Výsledek tohoto patu? Agresivní politika po ruském způsobu, snaha odklonit pozornost veřejnosti od ekonomických témat k tématům nacionalistickým a pojících se s armádou a mezinárodním postavením země. Zde se Putin stále spoléhá na to, že bude vítězit touha Rusů po velkém Rusku a překryje řešení ekonomických potíží. Mohl si dovolit ztratit Sevastopol? V rámci ruského nacionalismu v žádném případě.

Snaha odklonit pozornost od ekonomických potíží země tím, že se vyvolá mezinárodní krize, je pro Rusy symptomatická. Řada rádobyanalytiků zmiňuje evropskou závislost na ruském plynu a ropě. V Evropě už jsou americké lodě, plné CNG a zapomíná se, že Rusové jsou na penězích z Evropy mnohem závislejší. Velmi otevřenou otázkou zůstává, jak nacionalistická struna platí na vyrůstající generace a jak velké vnitropolitické potíže Putin řeší. Jeho tlak na Bidena ohledně ekonomických sankcí jen potvrzuje potíže Ruska v ekonomické oblasti.

Mocenská politika a sféry vlivu

Kromě výše zmíněných aspektů se, kromě odklonu pozornosti od vnitropolitických potíží, jedná o klasickou ruskou diplomacii. Chceme vše, abychom posléze dostali to, co opravdu chceme. Ruská soft power prakticky neexistuje, s výjimkou některých kavkazských republik. Začala se používat hard power. Vladimír Putin zapomíná, že není rok 1945 a studená válka skončila. V moderním konfliktu by sepětí národa nepomohlo. Je tu však stále arzenál jaderných zbraní, který staví Rusko do pozice nepřehlédnutelné síly.

Až příliš se zapomíná na mocenské sféry vlivu. Pojem, který pro mezinárodní právo pochopitelně neexistuje, ale nikdy by neměl být opomíjen. Vzpomeňme si na americkou reakci během Kubánské raketové krize. EU v současnosti žádné sféry vlivu nereprezentuje a co je hard power netuší. Rusko, jako nástupnický stát SSSR, o své sféry vlivu přišlo anebo pomalu přichází. Není to omluvenka ruského jednání, ale v potaz by se tato problematika brát měla.

Je nepravděpodobné, že Rusko bude vojensky Ukrajinu atakovat. Bude ji destabilizovat a tlačit na mezinárodní společenství. S největší pravděpodobností jde Vladimíru Putinovi o uznání anexe Krymu, zvláštní status obou ukrajinských republik, alespoň částečné vymezení sféry vlivu a zakrývání vlastních ekonomických potíží. Těžko dostane vše, ale něco možná ano.

Hraje Vladimír Putin o čas?

Zdroj: Autorský komentář Jaroslava Červenky