Ukrajinské ženy bojují za svobodu. Ruským vojskům čelí se vztyčenou hlavou a samopalem v rukách.

Koncem roku 2021, kdy Rusko urputně navyšovalo početní stavy svých vojsk podél ukrajinských hranic, vyzvala Ukrajina ženy ve věku od 18 do 60 let, aby se přihlásily do armády. „Jde o povolání do armády v době válečného stavu a vzhledem k tomu, že na našich hranicích je více než 122 000 ruských vojáků, zdá se toto rozhodnutí logické, včasné a rozumné,“ uvedla již v prosinci loňského roku Oleksandra Ustinova, poslankyně ukrajinského parlamentu a vedoucí iniciativy za práva žen.

Nekonečná diskriminace vojákyň

Počínaje rokem 2014, kdy Rusko anektovalo Krym, se země začala soustředit na nábor žen do ozbrojených složek. Na začátku roku 2021 jich bylo podle ministerstva obrany v ukrajinských ozbrojených silách přes 30 000. Což představuje asi 15 % z celkového počtu. Od té doby číslo ještě vzrostlo. Vojenská branná povinnost byla nařízena pouze ženám určitých profesí, v prosinci roku 2021, v reakci na Ruskou agresi, však Ukrajina tento zákon revidovala.

Podle aktualizovaného nařízení, které vstoupilo v platnost 17. prosince 2021, se ženy ve věku od 18 do 60 let, které jsou schopny nastoupit k vojenské službě a pracují v určených profesích, musely registrovat u ukrajinských ozbrojených sil. V případě propuknutí rozsáhlejšího konfliktu pak může být tato rozšířená záloha žen mobilizována jako součást všeobecné vojenské zálohy. Důsledkem změn v zákoně se musely registrovat například psycholožky, novinářky, hudebnice, veterinářky i knihovnice.

Život v armádě však není snadný, tím spíše pro ženy, které kromě nepřítele za hranicemi musí čelit i dalšímu, mnohem bližšímu společenskému nepříteli: diskriminaci. Ženy sice v ukrajinské armádě slouží již řadu let, nicméně právo bojovat formálně na bojových pozicích po boku svých mužských protějšků získaly až v roce 2015. A teprve počínaje rokem 2019 mají rovněž možnost nastoupit na vojenskou akademii, kde se mohou připravovat na důstojnickou kariéru.

Službu v Donbasu zůstala nepovšimnuta

V roce 2014, poté, co se Ruskem podporované ozbrojené jednotky zmocnily části Donbasu, přihlásily se do služby k postupně slábnoucí ukrajinské armádě tisíce žen. Sloužily v útočných jednotkách, jako zdravotnice i ostřelovači. Stovky žen se rovněž podílely na zajištění logistiky a uprostřed zuřícího konfliktu přivážely zásoby na frontu.

Ovšem i přes to, že sloužily v bojových jednotkách, na papíře byly klasifikovány jako švadleny, kuchařky či jiné nekombatantní profese. Čímž byla jejich služba absolutně degradována. Navíc neměly přístup ani k adekvátnímu zdravotnímu a sociálnímu pojištění a za svou službu rovněž nemohly obdržet vojenské vyznamenání. Jejich úloha ve válce zůstávala nepovšimnuta a nedoceněna.

Konflikt v roce 2014 však předznamenal řadu změn. Vojákyně a veteránky, které nebyly ochotny žít v zapomnění, založily takzvaný „Neviditelný prapor“ a společně lobbovaly za práva žen v armádě. V roce 2015 vláda konečně uznala roli žen v ozbrojených silách a nabídla jim desítky bojových pozic. Vítězství bylo těžce vybojováno.

Bývalé manažerky i zpěvačky

Iryna Rybakova pracovala jako manažerka veřejných vztahů v mezinárodní organizaci Transparency International. Nyní však slouží jako seržantka ukrajinských ozbrojených sil a na své vojenské základně na východě Ukrajiny se připravovala na možnou ruskou invazi již od minulého roku.

Seržantka Rybakova strávila celý prosinec na předních frontách ukrajinského konfliktu s Ruskem podporovanými separatistickými jednotkami v Donbasu. Spolu s dalšími ukrajinskými ženami se rovněž měla zúčastnit stáže pro veterány ve Spojených státech. Poté, co došlo k eskalaci konfliktu mezi oběma zeměmi, byla spolu s dalšími povolána zpět na svou základnu. Zde se zúčastnila pohotovostního cvičení, jehož cílem bylo připravit se na odvrácení ruského útoku.

Kristina žila se svou rodinou v Itálii více než deset let, živila se jako zpěvačka na svatbách a přivydělávala si v supermarketu. Když však před rokem vzrostlo vojenské napětí podél východní hranice Ukrajiny, vrátila se tato 29letá Ukrajinka do své rodné země, aby se stala profesionálním vojákem. Přitom si plně uvědomovala, jakému nebezpečí se vystavuje. „Riziko rozloučení se životem je tu vždycky. Nebojíme se smrti, bojíme se být otroky,“ sdělila VICE World News Kristina, která z bezpečnostních důvodů nezveřejnila své příjmení ani místo pobytu.

Ženy jsou důležitou součástí armády

Hodně se toho změnilo a nyní, vzhledem k zuřící válce, čelí Ukrajina mnohem větším problémům. Nad tím, že vedle mužů bojuje proti Rusům i početná skupina žen, se tak mnoho lidí nepozastavuje. Ženy po celé zemi dokazují, že jsou důležitou součástí armády, a tentokrát již nejsou řazeny jen jako kuchařky nebo uklízečky.

Poslankyně ukrajinského parlamentu Kira Rudikova, která prozatím setrvává v Kyjevě, potvrdila, že pro ukrajinské ženy je možnost zvolit si boj, ne útěk, velkou výsadou. Nikdo jim neříká, aby odešly i se svými dětmi, bojují z vlastní volby a od jejich mužských protějšků se jim dostává podpory.

Rudikova zároveň dodala, že počet momentálně sloužících žen je pravděpodobně o dost vyšší než uváděných 15 %. Poslední odhady se pohybují dokonce až kolem 57 000, což by znamenalo, že přes 20 % ukrajinských sil tvoří ženy. Číslo se však může ještě lišit, ženy totiž bojují také v paramilitárních skupinách.

Je podle vás přítomnost žen v ozbrojených složkách důležitá?

Zdroj: TaskAndPurpose, TheWallStreetJournal, Vice