Rusové postupovali u Avdijivky slušným tempem, ale pak jí do zad vpadla 3. samostatná útočná brigáda. Způsobila jatka a stáhla se

Příběh Třetí samostatné útočné brigády u Avdijivky není příběhem o záchraně města. Město padlo. Je to příběh o tom, jak jedna brigáda koupila čas a životy stovkám vojáků, kteří by jinak zůstali v pasti. Události se odehrály v polovině února 2024, tedy více než dva roky před dneškem, a zpětně se z nich stal jeden z nejcitovanějších argumentů pro to, proč Ukrajina zoufale potřebovala dělostřeleckou munici. A proč ji nakonec začala dostávat i z Česka.

Jak Rusové zrychlili

Ještě na konci ledna 2024 popisoval Institute for the Study of War boje o Avdijivku jako opotřebovací postup „blok po bloku“ s omezenými zisky na křídlech. Nic, co by vypadalo jako průlom. Jenže první únorové dny přinesly změnu. Rusové pronikli do dačného sektoru mezi pískovnou a jezery, využili podzemní práce a začali řezat město zevnitř. Ke 14. únoru drželi podle ISW nejméně 15,4 procenta zástavby, v tavrijském směru provedli za jediný den 73 leteckých úderů řízenými klouzavými pumami FAB a v prostoru soustředili odhadem padesát tisíc vojáků. Hlavní zásobovací komunikace se dostala pod palbu. Tempo nebylo blitzkrieg v klasickém smyslu, žádné průniky desítkami kilometrů. Byla to ale několikadenní lokální akcelerace, která město začala logisticky i prostorově škrtit.

Brigáda, která nemá bránit, šla bránit

Třetí samostatná útočná brigáda vznikla v lednu 2023 rozšířením dobrovolnického oddílu Azov na plnohodnotnou brigádní formaci. Její oficiální profil ji popisuje jako rychle nasaditelnou údernou jednotku s bojovou zkušeností z Kyjevské oblasti a Bachmutu. Útočná brigáda, ne obranná. Právě proto analytický kanál DeepState, citovaný přes ukrajinský server Telegraf, označil její přesun do Avdijivky za „velmi zvláštní“ manévr: elitní útočný útvar se tlačil do prostoru hrozícího operačního obklíčení, kde měl zaujímat obranu prakticky z pochodu na pozicích, které už byly částečně ztracené nebo zničené.

Zvláštní to bylo. Ale ne nesmyslné. Brigáda nedorazila, aby město zachránila. Dorazila, aby rozbila část ruských útočných skupin uvnitř zástavby a vytvořila prostor pro odchod ostatních. Agentura Reuters zachytila 15. února 2024, že jednotka po přesunu provedla nájezdy do Rusy obsazených částí města a tvrdila těžké ztráty protivníka. Rekonstrukce z Ukrajinské pravdy popisuje protiútoky do míst, kudy Rusové pronikli dačným sektorem, tedy údery do boků a týlu útočných skupin už uvnitř města, nikoli klasický hluboký obchvat zvenčí.

Jatka, která nelze spočítat

Slovo „jatka“ je silné a ukrajinské zdroje z poloviny února 2024 ho svým tónem potvrzují, mluvily o „kritickém zasažení“ dvou ruských brigád. Reuters to shrnula jako „těžké ztráty“, ale výslovně dodala, že tvrzení nedokáže nezávisle ověřit. Databáze OSINT projektu WarSpotting, která pracuje výhradně s vizuálními důkazy zničené techniky, sama upozorňuje, že neeviduje personální ztráty a nepokrývá skutečný plný rozsah ztrát. Přesný počet padlých a raněných, které u Avdijivky způsobila právě Třetí brigáda, tak veřejně ověřený není. Co doložené je: brigáda rozbila část útočných formací a na několik kritických hodin zpomalila sevření města. Lokální ztráty Rusů byly těžké. Říct víc by znamenalo spekulovat.

Stažení jako splněný úkol

Dne 17. února 2024 nový vrchní velitel Syrskyj oficiálně oznámil stažení z Avdijivky. Důvod formuloval jasně: vyhnout se obklíčení a zachránit životy vojáků. Analýza Modern War Institute při americké vojenské akademii West Point následně popsala Třetí brigádu jako krycí sílu retrográdní operace, tedy jednotku, která drží linii, zatímco se ostatní stahují. Ukrajinská vojenská rozvědka uvádí, že brigáda spolu s dalšími jednotkami vytvářela evakuační koridor a zpomalovala postup protivníka. Stažení tedy nebylo bezcílným útěkem. Bylo splněním úkolu zadního voje: brigáda odešla až poté, co kryla odchod 110. mechanizované brigády a dalších jednotek. Týden po vyklizení města, 24. února 2024, jí prezident Zelenskyj udělil bojový prapor.

Cena opožděné munice

Americký Bílý dům tehdy přímo spojil ukrajinské stažení s ubývající municí a opožděnou americkou pomocí. Avdijivka se stala jedním z momentů, které politikům v Evropě velmi konkrétně ukázaly, co stojí každý týden zpoždění. Česká muniční iniciativa, společný nákupní program Prahy, Haagu a Kodaně, vznikla jako odpověď právě na tento typ krize. Podle vyjádření prezidenta Pavla z února 2026 přes ni na Ukrajinu dorazilo 4,4 milionu kusů velkorážné dělostřelecké munice. Bez této zásoby by se Ukrajina podle jeho slov efektivně bránit nemohla.

Třetí brigáda u Avdijivky neobrátila válku. Nezachránila město. Zachránila část posádky a koupila čas, draze zaplacený čas, který se nakonec stal jedním z nejsilnějších argumentů pro to, aby munice přestala být předmětem debat a začala být předmětem dodávek.