Severokorejská ponorka málem odstartovala třetí světovou válku. Chybělo opravdu málo

Severokorejská ponorka měla za úkol sledovat jihokorejské vojenské základy v Oblasti Gangneung, což je přibližně 145 kilometrů jižně od Demilitarizované zóny, která představuje hranici mezi oběma státy. Členové posádky před zahájením mise přísahali, že se nevrátí dříve, než ji splní. Došlo však k neočekávané situaci, která všechno změnila.

Drsný severokorejský režim

Tento incident ukázal tvrdý severokorejský režim, ve kterém by tamní vojáci raději spáchali sebevraždu, než aby se nechali chytit protivníkem. Od konce druhé světové války se už stala spousta nepodařených akcí, při kterých došlo například k zabavení špionážní korejské lodě, sestřelení letounu U-2 nebo střet amerického námořnictva s čínským stíhačem. Ve většině případů se špioni při nepodařené misi vzdali místním jednotkám a nakonec byli repatriováni.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Ponorka přezdívaná žralok

V září roku 1966 se stala podobná nehoda severokorejské špionážní ponorce. Dne 14. září v 5 hodin ráno vyplula ze své základny v Toejo Dong a velel jí kapitán Chong Yong-ku. Ponorka byla dlouhá 34 metrů a přezdívalo se jí žralok. Při běžných plavbách mívá tato ponorka na své palubě 15 členů posádky, ale tentokrát byla situace jiná. Žralok přepravoval speciální náklad a tým tří agentů ze speciálních sil průzkumného úřadu. K tomu všemu je doprovázel také plukovník Kim Dong-won.

Posádka přísahala, že dokončí misi

 V té době zažívala Severní Korea ničivý hladomor, který si vybíral oběti v podobě stovky tisíc lidí. Před zahájením své mise posádka ponorky přísahala, že se nevrátí, dokud nesplní svou misi. Tato mise však nebyla nijak zvláštní. Měla za úkol přepravit a propašovat do Jižní Koreje několik svých agentů, což se v minulosti už několikrát povedlo. Mnozí z nich však zemřeli při sabotážních a vražedných akcích proti tamnímu vůdci.

Na transport vojáků dohlíželi i potápěči

Další den dorazila ponorka několik set metrů od Gangneungu. Večer kolem 9 hodiny speciálně vycvičení agenti vypluli na břeh cílené země v potápěčském vybavení v doprovodu dvou potápěčů pro případ nouze. Ti se následně vrátili k ponorce a agenti pokračovali do vnitrozemí. Ponorka mezitím fotografovala vojenská zařízení podél pobřeží.

iZdroj fotografie: William Hamilton / Creative Commons / Public Domain

Při hledání vojáků ponorka uvízla na skalnatém útesu

Následující večer se ponorka vrátila pro vojáky, kteří však nebyli k nalezení. Stáhla se tedy do moře a v noci se chtěla pokusit znovu najít agenty. Ponorka však najela na skalnatý útes, na kterém se zasekla. Posádka se ze všech sil snažila uvolnit plavidlo, které se nacházelo pouhých 20 metrů od pláže. To se jim však nepovedlo a tak ji kapitán zapálil a svou posádku evakuoval.

Taxikář přivolal armádu

O půl 2 ráno si náhodný taxikář projíždějící kolem pláže všimnul siluety uvízlé ponorky a zalarmoval jihokorejskou armádu. V 5 rodin ráno už byla v pohotovosti celá provincie Kangwon. Nastoupeno bylo více než 42 000 vojáků, aby za pomoci psů a helikoptéry našli členy posádky uvízlé ponorky. Námořnictvo Korejské republiky pro jistotu také sestavilo blokádu pro případ, že by se objevily další ponorky.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Nejprve byl zajat Lee Kwag-soa

Ještě toho odpoledne nahlásil farmář podivného muže, který mu kráčel na poli. Jihokorejští vojáci jej okamžitě dopadli a zjistili, že se jedná o 21 letého kormidelníka ponorky Lee Kwang-soa. Ten vojákům tvrdil, že jeho plavidlo postihla porucha motoru a přítomnost agentů na palubě zapřel. O půl hodiny později našli jihokorejští vojáci zbytek posádky i s jejím kapitánem. Leželi mrtví na vrcholu nedaleké hory. Všichni byli zabiti střelou do hlavy. Vláda na tento nález reagovala zákazem vycházení přes celé pobřeží.

Mezitím se dostal Lee Kwag-soa k výslechu. Tam přiznal, že byla jeho ponorka součástí špionážní mise, a v případě neúspěchu měla posádka spáchat sebevraždu, aby nedošlo k jejímu zajetí. Kromě tohoto přiznání také prozradil, že jeho stroj přepravil dohromady 26 mužů, což znamenalo, že 14 z nich je stále někde na útěku. Od následujícího rána jihokorejští vojáci prohledávali horské oblasti kolem Gangdong-myeonu. Zde také začala jedna ze tří přestřelek proti uprchlým severokorejským vojákům.

Jižní Korea vydala prohlášení o odvetě

Do odpoledne bylo zabito sedm agentů a zraněni byli pouze dva jihokorejští vojáci. Další 4 byli zabiti do konce září a jejich těla byla vystavena do jihokorejských médií. Stále však byli 4 muži na svobodě. Jeden z nich navíc zabil jihokorejského policistu ve chvíli, když odcházel z práce v Gangbori. Prezident Jižní Koreji vydal dne 20. září prohlášení, ve kterém stálo, že v případě další provokace by mohla následovat odveta.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Vražda jihokorejského konzulárního důstojníka celou situaci zhoršila

Pchjongjang na to reagoval tvrzením, že jeho špionážní ponorka narazila na technické problémy s plavidlem, a byla nucena ubírat se na nepřátelskou pevninu. Odveta hrozila také za smrt posádky ponorky. Začátkem října byl ve Vladivostoku zavražděn jihokorejský konzulární důstojník Choe Deok-geum. Jeho smrt se často brala jako pomsta za smrt celé posádky severokorejské ponorky. Na její palubě se totiž našel stejný typ jedu, jakým byl konzulární důstojník otráven.

Policie našla 9. října těla tří civilistů a u nich pouzdra od útočných pušek M16. Dva týdny na to byl mimo službu zabit jihokorejský voják. Dne 4. listopadu nahlásil civilní řidič dva podivné muže, kteří přecházeli dálnici poblíž Inje. Následující ráno jihokorejští vojáci zahnali do pasti oba tyto nahlášené agenty a strhla se přestřelka. Po jejich usmrcení byl nalezen deník, ve kterém bylo popsáno zabíjení civilistů po čas jejich pobytu na jihokorejském území.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Nemilosrdný režim v Severní Koreji

Akce proti severokorejským agentům tak byla u konce a stála Jižní Koreu obrovské peníze. Zároveň však ukázala, jak hluboce severokorejský režim indoktrinoval své jednotky. Ti následně místo zajetí raději spáchali sebevraždu. Tímto způsobem zemřelo zbytečně velké množství vojáků, kteří se báli přemístění zpátky do své země, a tak se raději zabili.

Zdroj: Nationalinterest