Šikana v armádě, nebo jen tvrdé vyžadování pravidel? „Byl to nejhorší velitel, jakého jsem kdy měl,“ stěžoval si voják

Americká armáda má problém, jehož řešení nebude jednoduché; ovšem nutno podotknout, že se týká i zkušených velitelů ve všech armádách světa, včetně těch „Západních“ a tedy vyspělých. Mnozí z nich jednoduše nezvládají posuzovat, kde je ještě hranice legálního zadávání příkazů, a kdy už se může jednat o šikanu. S podobnými problémy se potýkají všechny armády, v nichž je šikana a prospěchářství na denním pořádku.

Šikany se dopouští i zkušený velitel

I když by se mohlo zdát, že se problém šikany nebude týkat třeba americké armády, opak je pravdou. Právě ta musí totiž řešit případ zkušeného plukovníka Jonathana Chunga, který za sebou má 24 let vojenské kariéry a mnoho úspěchů. Z funkce velitele 5. asistenční brigády byl však odvolán. Proč přesně je vyšetřovaný, armáda zatím nespecifikovala, Chung ale tvrdí, že je obviňován, protože je údajně kontraproduktivním a toxickým vůdcem.

To je pro americké zbrojené síly problém, protože asistenční brigády jsou jednotky vytvořené k tomu, aby trénovaly, radily a asistovaly spojencům po světě. Většinou jsou jejich členy zkušení důstojníci a poddůstojníci, kteří mají spojeneckým armádám nejen pomáhat, ale také jim být příkladem, že americká armáda a její metody patří k těm nejlepším. Chungova jednotka přitom měla v poslední době na starosti hlavně oblast Pacifiku a Asie.

Šikana a nevhodné chování důstojníků je ovšem problém všech armád a souvisí s pravomocemi velitelů a povinností vojáků poslouchat příkazy, které ale musí být legální. Na jednu stranu mají tyto pravomoci za cíl vytvořit prostředí, kdy vojáci poslouchají své velitele, musí jim věřit a spoléhat na to, že dělají v dané chvíli to nejlepší. Na druhé straně jsou tato pravidla velmi náchylná ke zneužití, mnohem více než třeba bossing ve firmách či na úřadech.

Jelikož nejsou přesná obvinění Chunga známa, lze vycházet jen z výpovědí jeho podřízených, někdy však anonymních. Podle nich měl Chung například natočit podcast, a pak podřízeným přikázal, že ho mají poslouchat a vyplňovat o něm pracovní listy. Rád prý pořádal pravidelné soutěže čet, a když neuspěly, musely je další dny opakovat. Existují ale i výpovědi, podle nichž dokázal své podřízení motivovat právě tím, jak byl tvrdý a nekompromisní, ale spravedlivý.

Mazácká vojna byla problémem ČSLA

Šikana je v armádách dlouhodobý nežádoucí jev a podléhají jí hlavně nesprávně řízené ozbrojené síly. Dnes je jí známá hlavně ruská armáda, ale samozřejmě nejen ona. Více jsou k ní náchylné armády branecké, ale rozhodně to neplatí vždy. Třeba čeští vojáci z dob ČSLA mají zkušenost s tzv. mazáckou vojnou, což je typický příklad situace, kdy velitelé rezignují na část svých povinnosti a nad excesy zavírají oči. Na druhou stranu jsou vojáci někdy záměrně vystavování drilu a řízené šikaně, což testuje a trénuje jejich odolnost – důležitá je ale její míra a účel.

Postup americké armády v případě plukovníka Chunga je nejspíše správný a jediný možný, protože se snaží situaci, která pravděpodobně nějak eskalovala, prošetřit. Velitele nenechala ve funkci, aby se nemohl podřízeným (kteří si pravděpodobně stěžovali) nějak mstít. Na druhou stranu armáda případ velitele nekomentuje a nespecifikuje obvinění proti němu vznesená, dokud se neprokáže jejich oprávněnost, což má co nejvíce chránit jeho pověst.

Názory veřejnosti se pak opět hodně liší. Zatímco někteří se klaní k názoru, že „voják musí vydržet všechno“, jiní jsou pro „lidské, i když někdy drsné, zacházení“. V žádném případě by určitě nemělo docházet k jakémukoliv ponižování a zadávání nesmyslných úkolů, jaké museli často plnit i vojáci ČSLA, a později i ČR. Povinná vojna u nás však skončila před více než 18 lety, i když v jiných evropských státech funguje dodnes, a někde byla obnovena; navíc i pro ženy.