Afrika ve spárech džihádistů: Islámský stát směřuje své zájmy do subsaharské Afriky. A Západ by měl učinit totéž

Subsaharská Afrika se stala v posledních letech novým globálním ohniskem džihádistických aktivit. Ozbrojené skupiny stále více rozvíjejí svou silnou salafistickou ideologii a upevňují své vazby s extremistickými islamistickými hnutími z Blízkého východu. Konkrétně například s Islámským státem, působícím v Iráku a Levantě (ISIL), známým také pod arabskou zkratkou Da’esh. Ze subsaharské Afriky se pomalu ale jistě stává oblast, v níž ISIS čím dál úspěšněji realizuje své záměry. 

Snaha o založení vlastního státu

Nárůst teroristických aktivit v oblasti Sahelu, Velkých jezer, Čadského jezera, Afrického rohu a v poslední době také v severním Mosambiku nelze přitom přičítat pouze vlivu rychle se šířící džihádistické ideologie. Ke zhoršení bezpečnosti v uvedených oblastech přispěla celá řada faktorů. Včetně chudoby, korupce, rostoucího násilí mezi pastevci a zemědělci domáhajícími se práv na půdu, takřka žádné přítomnosti státních složek i nedostatek perspektiv pro mladé lidi.  

Dne 16. června zveřejnil Islámský stát ve svém pravidelném týdenním vydání soukromého zpravodaje al-Naba článek s názvem „Afrika: země hidžry a džihádu“. Autor v článku bezostyšně vyzdvihoval a velebil působení subsaharských poboček džihádistické organizace. Veškeré dosavadní úspěchy Islámského státu byly přirozeně přičteny náboženskému odhodlání členů organizace a jejich neochvějné vytrvalosti v honbě za určenými cíli.

V závěru článku pak autor vyzval všechny muslimy, aby se za hidžrou vypravili právě do subsaharských oblastí. „Afrika je dnes tím, čím byl al-Šám včera,“ zdůraznil autor. Odkazoval přitom na provincii Bilad al-Šám, oblast jinak označovanou jako „islámská Sýrie“.

Z historie víme, že se jednalo se o provincii Rášidského chalífátu, Umajjovského chalífátu a Abbásovského chalífátu, která byla v letech 634-647 dobyta muslimy. Označení al-Šám nyní využívá celá řada aktivních sunnitských islamistických militantních skupin, včetně organizace Tahrír al-Šám, jež je úzce zapojena do syrské občanské války.  

ISIS posiluje své postavení v Africe  

Islámský stát má bohužel k oslavě svých úspěchů na jižním kontinentu velmi dobrý důvod. Zhruba od ledna roku 2020 extremistické hnutí stále častěji útočí na své soupeře, přičemž ve většině případů odchází z potyček vítězně. Tato skutečnost potvrzuje nejen rostoucí angažmá skupiny v subsaharské oblasti, nýbrž i rychle se šířící a nebezpečnou islamistickou ideologii, jež má ve zvyku překrucovat realitu k obrazu svému.

Jen od ledna do června 2020 se ISIS přihlásila k celkem 42 útokům měsíčně, přičemž od července do prosince 2020 se již číslo zvýšilo na 44. A od ledna do června 2022 se pak hnutí přihlásilo k až těžko uvěřitelným 80 útokům za měsíc.

S největší pravděpodobností lze navíc očekávat, že se tento trend v dohledné době nezmění. Útoky v oblasti se budou naopak ještě stupňovat. A to i z důvodu rostoucího vyčerpání sil zemí, které se v oblastech, kde ISIS působí, aktivně angažují. V únoru tohoto roku například Francie, spolu se svými partnery, oznámila stažení svých jednotek z Mali. Francouzští představitelé na osvětlenou uvedli, že „Nebyly naplněny politické, operační a právní podmínky pro efektivní pokračování mise.“

Toto rozhodnutí následovalo po stažení vojáků ze země v srpnu 2021. Je však třeba podotknout, že utlumení činnosti a stažení jednotek se týká pouze úkolového uskupení Takuba v rámci francouzské operace Barkhane. Výcvikové mise EUTM a MINUSMA, které jsou pod hlavičkou OSN, i nadále pokračují.

Úskalí územních samosprávných celků  

Nicméně také Etiopie byla v roce 2020, v důsledku narůstajících domácích občanských nepokojů, nucena stáhnout ze Somálska tisíce svých vojáků. Nehledě na to, že bývalý americký prezident, Donald Trump, rovněž nařídil stažení amerických vojáků z oblasti. Ačkoli nynější prezident Joe Biden nedávno oznámil svůj úmysl zvrátit uvedené rozhodnutí a opětovně rozmístit v Somálsku na 750 vojenských instruktorů. Ovšem kdy by k tomuto k tomuto kroku mělo dojít, není zatím jisté.

Prázdnotu, která vzniká stahováním zahraničních jednotek, pak často velmi rychle vyplní různé potencionálně problematické elementy. V posledních několika měsících se například objevily zprávy týkající se působení nechvalně proslulé ruské soukromé bezpečnostní agentury Wagner Group na území nejen Mali, ale i v dalších afrických zemích.

Four days after the Islamic State released a video in which #IS Syrian fighters praised their counterparts in Africa, the media office of the group’s Iraqi province disseminated a video with Iraqi fighters paying tribute to IS fighters in Mozambique, Mali, Nigeria and the Sahel. pic.twitter.com/wfBYIbQ2Vc

— Jihad Analytics (@Jihad_Analytics) June 27, 2022

Bez přehánění lze tedy říci, že nepřítomnost zahraničních, především pak francouzských jednotek, ohrožuje nejen operační kapacity země v boji s džihádisty, ale také samotnou schopnost domácích bezpečnostních složek omezit provládní milice v porušování lidských práv. Wagnerovci jsou totiž naprosto zproštěni jakéhokoliv závazku chránit civilisty.

A vzhledem k tomu, že se místní vlády až příliš často uchylují k uplatňování agresivních protiteroristických postupů, civilní obyvatelstvo je často ze strachu o vlastní bezpečnost doslova nuceno k podpoře džihádistů.

Což samozřejmě nahrává Islámskému státu při posilování svých pozic a rozšiřování sfér vlivů v subsaharské Africe. Například v Nigérii se obyvatelé v důsledku přísných protiteroristických procesů, které se podepisovaly na civilistech, vládě naprosto odcizili a začali mohutně podporovat povstaleckou skupinu Boko Haram. Ta si klade za cíl vytvořit z Nigérie muslimský stát, postavený na velmi striktním výkladu práva šaría.  

Potlačení džihádistické hrozby  

Zjednodušeně řečeno, v důsledku vnitřních ekonomických a hospodářských problémů, ruku v ruce s přetrvávajícím etnickým napětím v mnohých afrických zemích, nejsou vlády (zejména v oblastech západní Afriky) schopny čelit hrozbám sunnitských džihádistických bojovníků. A naopak se stávají živnou půdou pro nábor nových džihádistů. 

Prudký nárůst míry násilí připisovaného džihádistickým skupinám, a jejich vazby na zahraniční hnutí, přiměly zainteresované mezinárodní subjekty, včetně Evropské unie, k zahájení protiteroristických operací, do nichž se zapojili i lokální aktéři. Evropský parlament tyto teroristické skupiny opakovaně odsoudil a vyjádřil podporu vojenským a civilním misím EU v regionu.

Nicméně vojenský přístup, který mezinárodní společenství dosud upřednostňovalo, nedokázal vyřešit hlubší křivdy komunity ani upevnit postavení státních orgánů. Zda by tedy mělo být stažení mezinárodních mírových vojsk z rizikových oblastí přehodnoceno, či zda je Bidenovo rozhodnutí o opětovném nasazení vojáků v Somálsku skutečně pozitivním krokem, není momentálně jisté.

Jedna věc však jistá je, naprostým opuštěním vlád, které se nepochybně nachází v nouzové situaci, problém jen tak nezmizí. Pokud nahlédneme na situaci z dlouhodobého hlediska, dá se předpokládat, že se Islámský stát po upevnění svých pozic v subsaharské Africe zaměří na další expanzi. Státní představitelé se tedy musí ujmout vůdčí role zodpovědně a v rámci vytrvalé kampaně poskytovat veřejnosti ucelené informace o skutečných důsledcích džihádistického rozmachu. 

Jak velké je riziko šíření islamismu ze subsaharské Afriky do Evropy?

Zdroj: TheDefensePost