Kissinger má částečně pravdu, ale Ukrajinci na něco takového nemohou přistoupit. Krev mrtvých a utrpení národa by bylo k ničemu

Návrat studené války? Orientace Ruska mimo Evropu? Nechat Rusům beztrestně Krym a Donbas? Kissinger je starý americký jestřáb, kterého mezinárodní právo nikdy příliš nezajímalo. V řadě věcí je stejných přesvědčení, jako Putin. Velmocenská politika velela světu po celou dobu trvání Železné opony. Nikdy se neměla přehlížet ani po skončení studeného konfliktu mezi Západem a Východem. Kissinger měl zvonit na poplach dříve, než se Rusko mílovými kroky přiblížilo nacistickému Německu.

Krev mrtvých a umučených nelze obejít

Už mnohé bylo obětováno, a to nejen Ukrajinci. Rozsáhlá pomoc demokratického světa má také nelehkou váhu. Všichni čekali, že Ukrajina bude smetena přívalem ruské oceli, a hle, tři měsíce pryč a Rusové jsou ti, kteří se topí v problémech a do vítězství mají daleko. Ruská propaganda bubnuje stále silněji, blížíc se nesmysly a intenzitou té nacistické. Obyčejní Rusové se nechávají opít rohlíkem, ale dobrovolných rekrutů je zjevně pomálu.

Ukrajinci dělají první poslední, aby agresora porazili. Je snad lépe, že neznáme skutečné ztráty ukrajinské pravidelné armády a civilistů, zatím. Všechny zprávy hovoří o tom, že jádro obilnice Evropy se semklo a má jediný cíl, vyhnat agresora. Dezertéři byli a budou všude. Za tímto cílem už stojí obrovské utrpení, bolest a krev ukrajinského národa, který se zjevně jen tak nevzdá.

I kdyby chtěl, Volodymyr Zelenskyj nemůže za těchto podmínek jednat o míru, který by Ukrajinu okleštil a Rusy vlastně určil za vítěze. Je až příliš zjevné, že sepětí národa jde jen jedním směrem, a v pozici hlavního reprezentanta Ukrajinců by asi rychle skončil. Nemluvě o tom, že Rusům by fakticky prošel další zločin, tentokráte už přesahující myslitelné, a jdoucí ve šlépějích Sovětského svazu, potažmo carského Ruska.

Kissinger, jestřáb studené války

Když vynecháme mezinárodní právo a podíváme se na problém z hlediska teorie mezinárodních vztahů, má bývalý ministr zahraničí USA pravdu. Polovina této vědy se zabývá velmocenskou politikou a zde můžeme najít celkem jasné důvody ke kritice NATO a západních struktur. Rusové varovali dlouhou dobu dopředu. A byli pravidelně vyslyšeni. Z jedné strany kritická chyba, ale z druhé jen důkaz, že Rusko nadále setrvává v hluboké minulosti.

Faktem je, že USA si své sféry vlivu hlídají také. Na hranicích jim mnoho nehrozí a Japonsko či koneckonců třeba samotnou EU zabezpečují dlouhodobě. Putin ze svého hlediska nemohl nereagovat na prozápadní Majdan. Bylo až příliš zjevné, že by přišel o Sevastopol, což by bylo z vnitropolitického hlediska nemyslitelné. Tak tedy reagoval, a to přesně v intencích politiky sféry vlivů. Faktor, který naneštěstí zcela vypadl z politiky EU a částečně i USA.

Jakoby si nikdo neuvědomoval, že atmosféra ruské zahraniční politiky se intenzivně blížila té za studené války. Těžko říct, zda to označovat za závažnou chybu. Rusko už je v současnosti totalitní a militaristickou zemí. A je třeba si uvědomit, že tu zdaleka nejde jen o Putina, ale právě sami Rusové si Vladimira stvořili k obrazu svému. Velkorusko, nacionalismus, armáda. Vše modly obyčejných Rusů, kteří jsou za ně schopni leccos obětovat.

Kissinger měl bubnovat na poplach mnohem dříve

Rizika jsou skutečně vysoká. Putin v současnosti připomíná zvíře zahnané do kouta. Prvotní plány zcela selhaly a Rusko čelí opotřebovávací válce, ve které nemá navrch. Vzhledem k psychotické situaci v Kremlu, kdy by třeba útoky HIMARSů na ruská města znamenaly nepochybně zásadní eskalaci, na kterou by Moskva byla schopna odpovědět použitím taktických jaderných zbraní. Pokud začnou Rusové výrazně prohrávat, bude to znamenat to samé.

Izolace Ruska a atmosféra studené války? A jakou jinou možnost vlastně Západ má v situaci, kdy sledujeme asi největší dosavadní zločin 21. století? Orientace na Čínu nebo Indii? To nebude tak jednoduché. Zaprvé vybudování potřebné infrastruktury pro dopravu nerostného bohatství Ruska do zmíněných či jiných zemí není otázkou chvilky. Zadruhé i Čína je zjevně velmi opatrná a nebude dělat zásadní kroky proti Západu.

Jen pomálu se v médiích před válkou objevovaly informace o velkém lobbingu USA proti ruským zbraním na trzích s vojenskou technikou. Lobbing byl velmi úspěšný. A stačí si jen představit, jak by vypadalo, kdyby se tato činnost rozšířila na veškerý vývoz Ruska se zapojením EU. Pochopitelně je i velkým rizikem nenápadný palácový převrat v Kremlu. Předpovědět eventuální dopady je takřka nemožné.

Je zjevné, že ruská generalita je s vedením války vysoce nespokojená. Vyhlásila by mobilizaci a Ukrajinu skutečně zlikvidovala. Někdo rozumný na místě Putina? Nemožné, obyvatelstvo je zjevně nastavené na likvidaci Ukrajiny a stažení se z bojiště bez hmatatelných výsledků by zřejmě znamenalo obrovské občanské nepokoje. Zapeklitá situace, ze které je těžká cesta ven. Kissinger se zcela minul zřejmě i z hlediska veřejného mínění na Západě. Nejsme ochotni tolerovat brutální režim, který je schopen likvidovat jakýkoli stát.

Jaké řešení má konflikt na Ukrajině?

Zdroj: autorský komentář Jaroslava Červenky