Během velkého válečného konfliktu nestačí mít jen jednotky na frontě, ale je třeba mít zabezpečený i týl. Jinak by se mohl stát terčem nepříjemných útoků nepřítele.
Během ukrajinského konfliktu již obě válčící strany ukázaly celou paletu zbraní. Asi největší překvapení poslední doby ale přinesly záběry ukrajinských médií, které představily členy jednotek teritoriální obrany v oblasti Záporoží. Tedy v místech, kde se už týdny intenzivně bojuje. Ukázalo se, že jsou vyzbrojeni desítky let starými zbraněmi. Ale rozhodně jim to nevadí a na své zbraně nedají dopustit.
Místní lidé musejí bránit i týl
Teritoriální obrana na Ukrajině je vlastně forma domobrany, která se začala intenzivně formovat po ruské invazi. Jejím úkolem je chránit týl nebo v napadených oblastech bojovat po boku regulérní armády. Většinou ji tvoří místní muži a ženy, kteří tak chrání své domovy. V prvních týdnech války bylo vidět, že mají různou směsici zbraní od klasických armádních až třeba po brokovnice. Ukrajina neměla dostatek klasických vojenských zbraní, aby je jimi zásobila. Situace se však i díky dodávkám ze zahraničí mění.
Záběry ukrajinských médií vzbudily pozornost, protože nejnovějším vybavením ve výzbroji členů teritoriální obrany byl asi jimi používaný automobil LuAZ-969. Jedná se o vůz, který byl vyráběn za Sovětského svazu od roku 1966 do roku 1992. Podle tvaru karosérie se ale jedná o typ ještě z dob studené války. Šlo o malý užitkový vůz pro potřeby sovětské armády, jenž mohl vozit náklad či nosítka s raněnými a zastávat další funkce. Zároveň ale zvládal i náročnější terén.
Stáří jejich vozidla si ale nezadá se zbraněmi, které bojovníci na automobil umístili. Prvním je těžký vodou chlazený kulomet M1910/41 Maxim. Jde o zbraň, jež byla využívána už za první světové války a masivně i za druhé světové války. Jen o něco mladší konstrukce je lehký kulomet DP-27 Děgťarjov, v českých zemích podle charakteristického zásobníku nazývaný talířák. I ten je známý hlavně z druhé světové války.
Zbraně jsou spolehlivé a stále smrtící
Podle bojovníků ale stáří zbraní rozhodně nevadí a nedají na ně ani dopustit. Dokonce prý mají pro nekvalitně vycvičené členy teritoriální obrany výhody. Nejsou příliš náročné na obsluhu a údržbu, a je proto celkem jednoduché je používat. I přes jejich stáří nelze pochybovat o jejich účinnosti. Ve světových konfliktech a dalších válkách byly podobnými zbraněmi zabity miliony lidí. Stejně smrtící, zvláště proti pěchotě, mohou být i nyní.
Muži domobrany se částečně vzhlédli i v kozácké tradici, nosí například kozácké účesy s částečně vyholenou hlavou a vousy. Není čemu se divit, protože právě kozáci byli v minulosti bojovníky, kteří bojovali za nezávislost regionu na různých okolních mocnostech. Také se opakovaně střetávali s Rusy. Ti naopak pro Ukrajince mají hanlivou nadávku odvozenou od kozáckého účesu. Potomci kozáků jsou ale na svoji zemi hrdí a rozhodně ji hodlají proti současné invazi bránit.
Ovšem používání starších zbraní není jenom výsadou domobrany. Dobře se to dá ukázat například na užívaných tancích. Hlavním ukrajinským tankem současného konfliktu je T-64, i když samozřejmě ve výrazně modernizované verzi. Ten se začal vyrábět v roce 1963. Ruská armáda nyní ze skladu vytáhla ještě starší tanky T-62, jejichž výroba začala dokonce o dva roky dříve. Navíc nejsou tak modernizované jako ukrajinské stroje.
Jak účinné by podle vás ve skutečném boji byly zbraně ze světových válek?