Spojené státy začínají budovat ve vesmíru sledovací a komunikační síť určenou k detekci hypersonických zbraní

Pentagon začal velmi vážně brát hrozbu, kterou představují hypersonické zbraně vlastněné zeměmi, jako je Čína, Rusko, Severní Korea a další. Na oběžné dráze proto Spojené státy hodlají vybudovat rozsáhlý systém, jenž by byl schopen tyto zbraně sledovat a určovat jejich dráhu i v případě, že by manévrovaly. Systém má být navíc natolik robustní, aby se vypořádal se ztrátou některých satelitů, které by mohly být zničeny protisatelitními zbraněmi.

První satelity na oběžné dráze budou do 3 let

Ve druhé polovině července 2022 tak mohla americká Agentura pro rozvoj vesmíru (SDA) oznámit, že zadala kontrakt na vyslání 28 satelitů na oběžnou dráhu, které budou určeny ke sledování hypersonických zbraní. Hodnota zakázky činí 1,3 miliardy dolarů (31 miliard korun). Půjde o satelity malých rozměrů, na svém místě by měly být do 3 let. Stanou se základem vesmírné architektury národní obrany známé pod zkratkou NDSA.

Tento sledovací systém se má skládat ze dvou částí. První je takzvaná transportní vrstva složená z více než 500 malých komunikačních satelitů ve výšce 750–⁠1 200 kilometrů nad Zemí. Měla by sloužit k přenášení zjištěných informací. Postavena bude tak, aby bylo minimálně 95 % zemského povrchu pokryto dvěma satelity a 99 % minimálně jedním. To by umožnilo jednotkám získávat informace o střelách v reálném čase téměř všude na světě.

Druhou částí je takzvaná sledovací vrstva. Právě 28 satelitů, které mají na oběžnou dráhu umístit společnosti L3Harris Technologies a Northrop Grumman Strategic Space Systems, bude její součástí. Satelity by se měly pohybovat ve výšce asi 1 000 kilometrů nad Zemí. Umístěny budou na polární oběžné dráze ve čtyřech rovinách. Vyneseny by tam měly být v roce 2025 při čtyřech různých startech.

Hypersonické střely se silně zahřívají

Satelity by měly být vybaveny širokým zorným polem s horním perzistentním infračerveným senzorem. Ten by měl využívat toho, že se hypersonické zbraně při své vysoké rychlosti zahřívají, přičemž tuto stopu by tak měly být schopny satelity sledovat. Protože jich nakonec bude na obloze veliké množství, lze předpokládat, že budou poskytovat trojrozměrný pohled na dráhu střely. Data pak budou okamžitě přenášena ke zpracování.

Spojené státy dnes mají vesmírný detekční systém SBIRS, ale ten je určen ke sledování balistických raket. U nich lze určením dráhy přesně vypočítat, kam dopadnou. Hypersonické střely kromě vysoké rychlosti disponují možností manévrovat, což takový výpočet znemožňuje, a tak je třeba je neustále sledovat, jejich trasu aktualizovat a vyhodnocovat, kam nejspíše míří. Navíc satelity SBIRS jsou rozměrné a není jich velký počet. Systém je tedy málo odolný proti útoku protisatelitními zbraněmi.

iZdroj fotografie: Pixabay

Smlouvy na 28 satelitů nejsou jediné, které nyní k vybudování NDSA slouží. Celkem v současné době do programu míří investice ve výši zhruba 2,5 miliardy dolarů (60 miliard korun). V květnu například společnosti General Dynamics a Iridium získaly kontrakt ve výši 325 milionů dolarů (7,8 miliardy korun), jenž je určen k vybudování pozemních vstupních bodů a operačního centra pro NDSA. Měly by také poskytovat i určité síťové služby a pomoci s integrací při budování dalších fází vesmírné obrany.

Do programu míří i další peníze

Počítá se i s tím, že kromě velkého počtu malých satelitů, které by se mohly v případě poškození některých vzájemně zastoupit, bude obsahovat i záložní sledovací systém umístěný na střední oběžné dráze kolem Země, tedy ve výškách 10 až 20 tisíc kilometrů. Ten by měl být zálohou, tedy být schopen doplnění objektů na nízkých drahách, a umět rychle zkompletovat celou sledovací síť i v případě, že by se ji nepřítel pokoušel zničit nebo nějakým způsobem oslepit.

Předpokládá se, že data ze spojové a komunikační části sledovacího systému budou moci přijímat jednotky vybavené standardním komunikačním Link 16, jež používají země NATO. Informace se tak k jednotkám, na které míří hypersonické zbraně, dostanou v reálném čase a věnuje jim to nějaký čas k nalezení úkrytu či provedení, bude-li to možné, nějakého protiopatření. Jisté však je, že než bude tento systém USA plně funkční, vyžádá si to mnoho let práce a start řady nosičů se satelity, jež takové fungování umožní.

Jedna poznámka nakonec. Budou-li čidla na připravovaných satelitech dostatečně citlivá, případně i kombinovaná se sofistikovanými optickými kamerovými systémy či jinými čidly, například na bázi radarů, a software při vyhodnocování docházejících on-line dat umožní skládat jednotlivé „vrstvy” informací podobně, jako se to děje s daty satelitů provádějících geologický průzkum vybraného území, může vzniknout kvalitativně nový celosvětový sledovací systém.

Před takovým se i v reálném čase neskryjí ani stealth letadla, o jejichž poloze, směru letu, výšce a rychlosti bude schopný předávat data on-line. Samozřejmě tomu, kdo bude daný systém využívat. A když se podaří sledovací systém doplnit i o jiná technická řešení kontroly vzdušného prostoru? Vždyť proč se neustále zkoušejí letadla na sluneční pohon, která se udrží ve vzduchu i více jak měsíc, nebo stratosférické balónové sondy s velkou nosností? Uvidíme, čím nás vývoj technologií v tomto směru v brzké budoucnosti překvapí.

Jak je důležité, aby USA a země NATO dokázaly detekovat hypersonické zbraně?

Zdroj: TheDrive