„Není jiná možnost než vyhrát,“ říká vdova po ukrajinském vojákovi a válečném korespondentovi, jenž padl v boji proti agresorovi

Zpravodajství a válka šly vždy ruku v ruce a nikoho tedy nepřekvapilo, když žurnalista Viktor Dudar hned první den války, bez jakékoliv známky strachu, odložil své psací pero, oblékl neprůstřelnou vestu a místo fotoaparátu si přes rameno přehodil samopal. Tak jako ostatní ukrajinští muži i on mířil na frontu, aby bránil svou zem, životy své rodiny a přátel. A tak jako mnoho ostatních ukrajinských mužů i Viktor byl jedním z těch, kteří na bojišti neměli štěstí.

Naposled objal svou milovanou ženu

Těsně před tím, než odjel na frontu, objal ukrajinský vojenský záložník Viktor Dudar svou ženu Oksanu a šeptem jí sdělil, aby se nebála, neboť všechno prý bude v pořádku. A každý den, kdy byl pryč a v prvních liniích bojoval proti postupujícím ruským jednotkám, si navzdory neutuchajícím bojům našel kratičkou chvilku, aby své ženě poslal zprávu nebo letmo zavolal. Den co den tak dostávala Oksana krátké, ale pro většinu z nás nepředstavitelně uklidňující zprávy typu „Jsem naživu.“ nebo „Všechno je v pořádku.“

A famous Lviv journalist, Victor Dudar has been murdered in the battle at Mykolaiv during #UkraineRussiaWar. #Ukraine pic.twitter.com/UkzTMgGIrI

— Ukraine Update 🇺🇦 (@Ukrain_War) March 6, 2022

Ovšem dne 3. března, pouhý týden poté, co Rusko zahájilo svou plošnou invazi na Ukrajinu, Oksanin telefon utichl a onen vítaný tón nově příchozí zprávy se již znovu neozval. O tři dny později se pak naplnily Oksaniny nejhorší noční můry, když na dveře jejího bytu zaklepal kněz v doprovodu několika vojáků. „Vešli do domu a řekli: ‚Váš manžel je hrdina‘,“ vzpomíná 47letá Oksana. Žádná další slova nebyla potřeba.

Čtyřiačtyřicetiletý Viktor Dudar, který se živil jako novinář, zahynul při zásahu ruských raket. A stal se tak jedním z možná stovek až tisíců ukrajinských vojáků, kteří od zahájení ruské invaze padli na frontě, zatímco bránili své domovy.

Žurnalista věřil, že válka je nevyhnutelná

Oksana se se svým manželem seznámila na univerzitě, když přišel na její kolej stěhovat nábytek. Po svatbě se společně usadili v Žovkvě, nedaleko západoukrajinského Lvova, kde rovněž založili rodinu. Mají spolu dnes již 21letou dceru Sofii. Nyní však jejich rodina přišla o jednoho člena a Oksaně, stále omámené žalem, zbyl po jejím manželovi jen vojenský odznak a baret, jež vzdáleně připomínají hrdinství a statečnost jejího muže. 

Dle slov samotné Oksany Viktor Dudar jakožto novinář, který se specializoval na vojenské záležitosti a válečnou tematiku, pevně věřil, že je ruská invaze nevyhnutelná. Do Lvova pak odjel pouhých několik hodin poté, co byla invaze zahájena, aby se hlásil na velitelství 80. brigády. V této brigádě sloužil již dříve, a to v roce 2014, kdy Rusko anektovalo Krym a začalo podporovat separatisty, jejichž síly na východě Ukrajiny postupně rostly. 

Viktor neváhal a odjel přímo na frontu. Jak se sama Oksana později dozvěděla, mířil do Mykolajiva, strategického přístavního města na břehu Černého moře. Právě tato oblast byla dějištěm prudkých střetů, kdy ukrajinští vojáci museli téměř nepřetržitě odrážet ruské síly valící se z Krymu. Doma v Žovkvě, ve městě zatím bojem nedotčeném, se Oksana snažila z Viktorových každodenních krátkých zpráv a letmých telefonátů marně odhadnout, kde se její muž asi nachází a jak velkému nebezpečí je vystaven.

„Za ty, kteří již zemřeli, musíme zvítězit.“

Viktor však své ženě nikdy neprozradil, kde přesně se nachází, informace o jeho životě na frontě byly opravdu jen zběžné. Jednou jí například sdělil, že musel strávit noc na stromě. Jindy se zase podělil o trošku veselejší zprávu, když tamní obyvatelé uvařili jeho jednotce teplé jídlo.

O jedné věci však se svou milovanou ženou, která je rovněž novinářkou, hovořil otevřeně. A to o tom, co ho jako vojáka čeká v bitvě. „V televizi vypráví o velkých vítězstvích Ukrajiny, o tom, jak ničíme nepřítele,“ řekl jí. „Vypadá to ale, že tady budeme ještě dlouho.“ Viktor si byl dobře vědom nebezpečí, kterému se v prvních liniích vystavuje. A Oksana to tušila také, i když si to jistě nechtěla přiznat. Dne 3. března pak Viktorovy zprávy utichly. „Kde jsi?“ poslala Oksana svému muži. Bez odezvy. „Co se s tebou děje?“ zkusila znovu. Ovšem rovněž bez odezvy.

Poté, co byla Viktorova smrt potvrzena, dostala Oksana zpět jeho věci, nic víc než peněženku a její obsah. A následně tělo svého muže, v zapečetěné rakvi, do které se Oksana dle svých slov nesměla podívat. Viktor byl pohřben na Ličakovském hřbitově ve Lvově a vedle něj šest dalších vojáků. Oksana potvrdila, že smrt jejího manžela zocelila její odhodlání bojovat a nevzdávat se. „Po tak velkých ztrátách, po zármutku, který válka přinesla naší zemi, nám nezbývá než zvítězit,“ řekla. „Za ty, kteří již zemřeli, musíme zvítězit.“

Počet obětí na Ukrajině stále roste

Ukrajina uvádí, že ukrajinské ozbrojené síly zneškodnily přibližně 7 000 až 15 000 ruských vojáků. Na druhé straně Rusko potvrdilo pouze okolo 1 351 ztrát, s tím, že dalších 3 825 vojáků bylo zraněno. Začátkem března pak ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj uvedl, že v boji dosud padlo na 1 300 příslušníků ukrajinských ozbrojených sil, avšak údaj nelze nezávisle ověřit.

Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva se k 30. březnu 2022 podařilo ověřit celkem 1 232 civilních obětí, které zahynuly během ruské invaze na Ukrajinu. Rovněž zdůrazňují, že během války bylo zabito již 112 dětí. Dále bylo nahlášeno 1 935 zraněných osob. Ukrajinští představitelé však zároveň předpovídají mnohem vyšší počet obětí, neboť Rusko nadále pokračuje v obléhání a bombardování ukrajinských měst.

Jaký další silný příběh v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu znáte?

Zdroj: IrishTimes