Práce odstřelovače v noci je nesmírně komplikovaná. Není možná bez speciálních zaměřovačů a tréninku

Práce odstřelovačů se rozvinula za první a druhé světové války. Tehdy se mohli spolehnout na silné zbraně s kvalitní optikou, které jim zaručovaly úspěch zásahu na stovky metrů. Ovšem jakmile padla noc, byl odstřelovač téměř bezmocný. Tedy s výjimkou situací, kdy byl jeho cíl nějakým způsobem osvětlený. Pomalu se však začaly objevovat systémy, jež ostrostřelcům umožnily cíle zasahovat i během nočních hodin.

Trénink nočního střelce je náročný

Jestliže odstřelovači procházejí velmi náročným tréninkem, pro jedince, kteří mají jako zaměření noční střelbu, to platí dvojnásob. Takový odstřelovač musí znát vše jako kolega střílející za denního světla. Plus mít řadu dalších znalostí, jak používat noční zaměřovače, jež mu jeho práci umožňují. Ty jsou různých typů, záleží na tom, jakou techniku má daná armáda k dispozici. Například je známo, že ruské a nejspíše i čínské systémy nočního vidění jsou horší než ty západní.

Jako první se objevily zaměřovače zesilující světlo, jež lze v noci využít, protože ve venkovních prostorách nic takového jako absolutní tma neexistuje. Samozřejmě při jejich použití záleželo i na počasí. Nejsilnějšími přirozenými zdroji nočního světla jsou měsíc a hvězdy. Pokud je měsíc ve fázi novu a je pod mrakem, šance na spatření cíle takovýmto typem zaměřovače jsou menší než za jasné oblohy a úplňku.

Zaměřovače využívající tepla

Mnohem sofistikovanějším systémem jsou avšak termovize. Ty využívají skutečnosti, že různé objekty mají různou teplotu a obraz pak vykreslují podle této veličiny. Jelikož lidské tělo má běžně teplotu 36 až 37 stupňů Celsia, což je mnohem více než okolní terén v nočních hodinách, člověk v takovémto termovizním zaměřovači svítí jako vánoční stromeček. Před takovým přístrojem je možná těžší se skrýt než za plné viditelnosti za dne. Zde žádná maskovací uniforma nepomůže.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

To však neznamená, že by s takovými přístroji měli odstřelovači nějakou jednoduchou práci. Termovize mají třeba omezené rozlišení. Samozřejmě záleží na typu zaměřovače, jeho stáří a kvalitě. Rozlišení přístrojů se totiž stále zlepšuje. Ale i tak na větší vzdálenosti, zvláště u starších přístrojů, cíl může pokrývat jen několik pixelů na zobrazovacím displeji. Trefit se zbraní do takového cíle, který se může jevit jakoby rozmazaný, není rozhodně jednoduché.

V poslední době se vyskytují stále sofistikovanější systémy, které mají třeba laserový dálkoměr, meteostanici, GPS, balistický počítač a další vymoženosti. Na základě údajů mohou nočnímu střelci v mnohém pomoci. I když samozřejmě platí, že vlivy, jako je rychlost větru, musí sniper nakonec posoudit sám a zaměření podle toho náležitě upravit. Ale už se vyvíjejí systémy, jež by pomáhaly tyto údaje vyhodnocovat. Je tedy možné, že se dočkáme doby, kdy zaměřovač s počítačem bude nakonec přesnější než sebelépe vytrénovaný střelec.

Zdroj: TechInsider