Speciální jednotky musí často operovat v místech, kde není přistávací zóna pro vrtulníky. V případě prozrazení je ale nutné je velmi rychle dostat pryč.
Za války ve Vietnamu přišli příslušníci amerických speciálních jednotek s novou technikou, jak se dostat velmi rychle na cílové místo nebo z něho, i když se nachází v hustém pralese nebo v nepřístupných kopcích a okolo se třeba střílí. Příslušníci jednotky se většinou před vysazením soustředili vně kabiny vrtulníku na stupačkách či přistávacích lyžinách, ze kterých se ze vznášejícího se vrtulníku po příletu slaňovali na místo určení. Častější variantou je však upnutí všech vojáků na visícím laně už předem pod letícím vrtulníkem.
Vrtulník nemůže na mnohých místech přistát
Technika se ve velmi hrubém českém překladu nazývá systém spouštění/vytahování speciálních hlídek. Známá je pod zkratkou SPIE. V principu jde o to, jak dostat nějakou skupinu vojáků, většinou členů speciálních jednotek, bezpečně a rychle na nějaké místo nebo z něho. Celý takový výsadek dejme tomu deseti mužů může při dobrém tréninku trvat i jen několik vteřin.
Vše musí probíhat rychle, protože v mnoha případech hrozí, že se v okolí místa výsadku budou pohybovat nepřátelské jednotky, které mohou po komandu i po vrtulníku střílet. Tato technika se v posledních letech příliš nevyužívala, ale přesto ji vojáci i piloti vrtulníků trénují, a to i piloti a osádky vrtulníků v ČR. Může se hodit, pokud by vypukl konflikt třeba někde, kdy na tom místě není přistávací plocha.
Metodu SPIE vynalezly jednotky SOG složené ze zelených baretů, Navy SEALs, průzkumníků a domorodých sil za války ve Vietnamu. Operovaly často například na území Kambodži, Laosu nebo v Severním Vietnamu, kde oficiálně neměly správně být, a sbíraly zpravodajské informace nebo podnikaly výpady proti Ho Či Minově stezce. Tým SOG měl zpravidla 14 členů a mohl se snadno ocitnou na území, kde bylo tisíce nepřátelských bojovníků.
Přistávací místa dělaly i bombami
Týmy místa pro přistávání vrtulníků, hlavně pro zpáteční cestu budovaly za pomoci výbušnin, někdy dokonce přivolaly bombardér a nechaly ho pumou vytvořit kráter, kam se mohl vrtulník snést. Když ale nebylo nic z toho možné, musely se spokojit s vytažením z „horkého území“ na laně visícím pod vrtulníkem. Aby to bylo možné, musel být každý člen jednotky vybaven speciálním postrojem, který nosil neustále u sebe. K evakuaci mohlo tak v případě nebezpečí dojít velmi rychle.
Jakmile dorazil vrtulník na místo, jeho velitel za pomoci zátěže na konci s pytlem písku hodil lano čekajícím vojákům. Ti se za pomoci postroje připoutali ke kroužkům upevněným na laně. Vrtulník pak jednotku mohl zvednou nad koruny stromů a v závěsu s nimi odletět do bezpečí. Je zaznamenána řada případů, kdy tato technika vojákům i celým jednotkám doslova zachránila život. I v dnešní době speciální jednotky techniku SPIE pravidelně trénují.
Pro vojáky i piloty jde o velmi náročný a nebezpečný manévr. Lano se může někde zachytit, zvláště když jde o vyzvednutí osob například se skalní stěny či hlubokého kaňonu. V mnoha situacích může rotor vrtulníku vířit prach nebo vodu z vodní hladiny, a vše tedy probíhá za ztížené viditelnosti. I při letu samotném musí pilot pamatovat, že pod strojem visí lidská těla a na laně fungují jako kyvadlo. Ale je nutné tuto techniku velmi dobře ovládat, protože na příštím bojišti se může ukázat jako nezbytná.
Jak nebezpečné může podle vás být letět v podvěsu pod vrtulníkem?
Zdroj: Wearethemighty
Galerie
Události
|
PŘEČTENÍ: 15202
Události
|
PŘEČTENÍ: 16166
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 10283
