V armádě zcela běžné situace, ale v civilu by vám za ně hrozil vyhazov. Co všechno si vojáci mohou dovolit?

Návrat vojáka zpět do civilního procesu je, po jakkoli dlouhé službě, vždy náročný. Bývalý voják si tak musí zvykat na zcela nový režim života a také na to, že už mu jen tak všechno neprojde a vyhazov může přijít i zcela nečekaně. Lze to s nadsázkou přirovnat k vyrovnávání se s návratem ze zahraniční operace, kdy člověk má problém začlenit se zpět do běžného života. Poznejte sedm situací, které jsou tolerovány v americké armádě, ovšem v civilní firmě by za ně hrozil vyhazov.

Obchodování (nejen) s kancelářskými potřebami

V americké armádě lze formou výměny získat mnoho zajímavých a užitečných věcí. V běžném vojenském životě zde tak dochází k „taktickému“ využívání kancelářských zásob. Čeští vojáci mají podobné zkušenosti z Afghánistánu, kde nebyl problém za tzv. sixpack nealkoholických piv, získat zdroje do radiostanic, antény či jiné (pro Američany) odepsatelné vybavení. Podobný přístup se nicméně povětšinou v civilní firmě netoleruje a označení za zloděje je zde nasnadě.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Sprosté nadávky mezi kolegy

Ideálem je, když mají mezi sebou vojáci až bratrské vztahy a fungují stylem jeden za všechny a všichni za jednoho. V takovém prostředí je pak běžné, že se vojáci titulují všemožnými nadávkami během většiny situací. Ovšem zkuste v civilní firmě při pondělní poradě nazvat kolegu „mužským přirozením“, nezbude vám pak nic jiného než podobný úlet svést na nedostatek ranní kávy a doufat, že to nadřízenému vysvětlíte.

Rozbití drahého vybavení

Americká armáda má oproti té české výhodu v tom, že disponuje dostatkem finančních prostředků. Je zde tak téměř vše postradatelné, na vše existuje odborník, který to opraví, a nedochází zde ke zbytečným mnohadenním prostojům, kdy vybavení chybí. Bezohledné zacházení s vojenským materiálem je tu tedy tolerováno, ale podobné zacházení s vybavením, nedej bože úmyslné rozbití, by v civilu (ale ani v české armádě) zcela jistě pozornosti neuniklo.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Žertování na pracovišti

V armádě obecně je běžné, že si vojáci navzájem provádí různé žertíky. Výjimkou tak není krém na boty vymačkaný na kliku nebo úmyslně vylitý šampon v batohu. To by ostatně pravděpodobně prošlo i v civilu. Ovšem nechat své podřízené nasbírat okolo 150 šneků a následně je kolegovi v kanceláři schovat úplně všude, to už je minimálně na zdlouhavé vysvětlování v kanceláři nadřízeného.

Zbraň nošená neustále u sebe

Voják si neustále hlídá svoji zbraň. Po návratu ze cvičení, nebo ze zahraniční operace, tak může nastat několik velice nervózních chvil, než mu dojde, že je v supermarketu s rodinou. Pokud si však pro svůj lepší pocit pořídí zbraň i v civilu, může vzniknout problém. Asi v žádné civilní firmě mu nošení zbraně na pracoviště neprojde. Nezbývá pak nic jiného než se vyhazovu vyhnout tím, že zbraň nechá doma v trezoru.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Každodenní kocovina na pracovišti

Téměř každý si tu a tam večer po práci dá skleničku či dvě alkoholu. Problém nastává ve chvíli, kdy jsou vojáci odloučeni od rodiny a z konzumace alkoholu si vytvoří své druhé zaměstnání. Po prohýřených večerech následují těžká rána, která se činností vojáka dají relativně snadno skrýt, ale v civilních firmách (obzvlášť v kancelářích) nezbývá nic jiného než se přimknout ke kávě a „alkoholismus“ nechat na víkend.

Specifický smysl pro humor

V armádách po celém světě mívají vojáci poněkud rozdílnější smysl pro humor než zbytek populace. Tento smysl pro humor je většinou černější, morbidnější a mnohdy se nesetkává s pochopením. Po odchodu do civilu ale není dobré tento smysl pro humor skrývat. Důležité je naopak přistoupit k vysvětlení, proč takový smysl pro humor člověk má. Zejména proto, aby si jeho kolegové nemysleli, že je šílený psychopat.

Zdroj: Wearethemighty