Voják přišel při misi o ruku a nohu. Rodina se bála, že péče o handicapovaného bude zátěž. Rozhodl se proto vzít si raději život

Vyjedou-li vojáci na zahraniční misi, často tím získávají prestiž a nemalou finanční odměnu. Ovšem někdy nejde vše hladce a někteří z nich se během zahraničního působení zraní. Utržená zranění mohou být lehká, těžká, ale někdy bohužel i fatální. Příkladem těžkého zranění může být akutní amputace končetiny, která následně vojákovi obrátí život vzhůru nohama. Život s handicapem je posléze těžký a člověk potřebuje oporu svých blízkých více než kdy předtím.

Zavržení rodinou může mít fatální důsledky

Příběh mladého vojáka, který během zahraniční mise přišel o končetiny, vede k zamyšlení nad vlastním přístupem k handicapovaným lidem. Tento voják vykonával svoji službu svědomitě, avšak po několika střetech s nepřáteli utržil vážná zranění, když šlápl na minu. Aby mu lékaři zachránili život, byli nuceni amputovat mu ruku a nohu. Voják se plně zotavil a těšil se domů za svojí rodinou. Nicméně měl obavy, jak ho jeho rodiče přijmou, proto se rozhodl provést test.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Když svým blízkým zavolal, oznámil jim, že se vrací zpět domů. Reakce rodičů byla předvídatelná – měli radost a na syna se těšili. Mladý voják však posléze dodal, že s sebou chce vzít i svého přítele, který byl v bojích těžce zraněn a byla mu amputována horní a dolní končetina. Zde rodiče reagovali daleko rezervovaněji – prý by bylo lepší, kdyby šel vojákův přítel do ústavu, popřípadě se o sebe postaral sám. Rodiče zdůrazňovali břemeno, které handicapovaný člověk pro zdravé znamená.

Ze smrti svého syna se nevzpamatovali

Příběh má bohužel smutný konec. Mladý voják mluvil o sobě, chtěl zjistit, zdali by ho rodiče přijali i s handicapem. Když slyšel, jak se podobné zátěže jeho blízcí bojí, rozhodl se vzít si život. Jeho rodiče se z události nikdy nevzpamatovali a nedokáží si odpustit, že svého syna nevědomky zavrhli. Každý, kdo z nějakého důvodu přišel o končetinu, musí tento životní otřes nejprve sám zpracovat. Aby se tak stalo snáze, je důležitá podpora rodiny a blízkých.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Bez fyzioterapeuta, který handicapovaného na nové životní cestě provází, bez lékaře, jenž dohlíží na jeho rehabilitaci a zdravotní stav a bez rodiny, jež je mu pevnou oporou, je velmi těžké novou situaci vstřebat. Většina lidí, kteří amputaci prodělali, se sice plnohodnotně vrátila do života, ale často za sebou měla právě podporu ze strany svých bližních. Pokud tato podpora chybí, je těžké najít odhodlání a vůli, jež stojí na počátku procesu návratu do běžného života.

Zdroj: Transparency, Mojeproteza