K čemu slouží a jak vlastně funguje vojenská kamufláž? Zcela skrýt nějaký velký objekt je většinou nemožné

Když se řekne kamufláž, mnoho lidí si představí techniku maskování, jež před nepřítelem skryje vojáky, zbraně, pozice nebo další objekty. To by sice bylo ideální, ale něco rozměrného a pohybujícího se je téměř nemožné skrýt. Přesto je však kamufláž něco, co se vyplatí, a proto je tak rozsáhle používána. I když nedokáže úplně vše skrýt, může vašeho oponenta zmást a dát vám například čas k akci či úniku.

Jde spíše o kontury než o ukrytí

Lidské oko, které ještě může být posíleno přístroji, jako je dalekohled, velké předměty jen tak přehlédnout nemůže. Prostě nejde zcela skrýt budovu, velké jedoucí vozidlo nebo vojáky běžící po poli. Co však možné je, a proto toho kamufláž využívá, je lidské oko zmást. Například tak, že si nějakou dobu existenci předmětu neuvědomí, čímž ztratí cenný čas. Nebo když se mu bude bránit přesně se na daný předmět zaměřit, protože nebude mít jasné kontury.

To je právě efekt, kterého se snaží mnohé kamufláže využít. Aby na vás nepřítel mohl zaměřit třeba palbu dělostřelectva, musí přesně vědět, jak daleko se od něho nacházíte. K tomu se využívají různá optická zařízení a přístroje. Avšak k určení vzdálenosti potřebují vaše jasné obrysy. Pokud se vám je podaří nějakým způsobem rozbít, začnou mít tyto metody velké problémy. Samozřejmě, třeba na moderní laserový dálkoměr to nefunguje, ale ten lze zmást jinak.

iZdroj fotografie: Uživatel Jno / Creative Commons / CC BY-SA

Vymyslet dobře fungující maskování je však velká věda, jelikož v různorodém terénu a každém ročním období bude třeba něco jiného. Maskování, které je účinné v lesnatém terénu, nejspíše nebude dobře fungovat v poušti. Letní maskování, založené hlavně na zelené a hnědé barvě, bude určitě zcela neúčinné v zimě, kdy je vše pokryto bílým sněhem.

Univerzální maskování je snem

Žádné univerzální maskování ve skutečnosti neexistuje. Tvůrci se snaží přijít s různými metodami, jak kamufláž udělat co nejlepší. Nejčastější je kombinace 3–5 barev, typických pro danou oblast a období, v podobě větších skvrn. Tato takzvaná amébovitá kamufláž většinou pomáhá deformovat různé ostré hrany a kontury. Účinnost však záleží i na počasí v daném dni. Většinou se používá u velkých vozidel, kde znesnadňuje určit jejich typ, velikost a vzdálenost.

iZdroj fotografie: U.S. Marine Corps / Public domain

Například na uniformě však příliš dobře nefunguje. Tam spíše zabere kamufláž vytvořená z malých skvrn, které spolu kontrastují a zkreslí obrysy člověka. Na velkou vzdálenost, pokud jsou barvy vhodně zvoleny, dokážou i splývat s pozadím. Jenže s příchodem zimy je nutné takovou uniformu vyměnit, což může být logistický oříšek. Podskupinou této kamufláže může být i stále oblíbenější digitální maskování.

Jinou metodou je pak imitační kamufláž. Ta se snaží přesvědčit pozorovatele, že vidí něco jiného. Například v bitvě u Leningradu měli Němci obrněný vlak, který měl na střeše namalované kolejnice, pražce i náspy. Na leteckých fotografiích pak vypadal jako samotná trať. Zradit ho však dokázal stín. V jiných případech se třeba stojící budovy malovaly tak, aby vypadaly jako rozbité, a tak na ně již nikdo neútočil. Každopádně metod maskování je celá řada a fungují s různou účinností. Plášť neviditelnosti však stále ještě nikdo nevymyslel.

Jakou metodu maskování pro armády považujete za nejlepší?

Zdroj: TechInsider