Komiksový manuál k útočné pušce M16 pomohl vojákům s řadou problémů. Jasně, stručně a zábavně

Puška M16 a z ní odvozené varianty jsou stále standardní zbraní americké armády. Ikonická puška ale v počátcích měla veliký problém se spolehlivostí.

i Zdroj fotografie: Depositphotos
                   

Když se Spojené státy začaly angažovat ve válce ve Vietnamu, byla standardní zbraní útočná puška M14. Používala silný náboj ráže 7,62 milimetrů a teoreticky umožňovala i palbu dávkou. Avšak její zpětný ráz byl tak silný, že to vlastně nebylo téměř možné. Ale v 60. letech začali být vojáci vyzbrojováni novou útočnou puškou M16. Představa byla, že tato, na svou dobu velmi moderní, zbraň vše vyřeší. Předpoklad se v prvních letech ukázal jako velmi špatný.

Zbraň byla lehčí, ale zasekávala se

Zbraň používala střelivo ráže 5,56 milimetrů. Střely sice byly menší, ale létaly mnohem vyšší rychlostí. Navíc se při zásahu těla vychýlily a způsobily tak větší zranění. Zpětný ráz tohoto střeliva byl ale mnohem menší než u M14, nová zbraň tak byla výrazně lépe ovladatelná. Menší a lehčí náboje také znamenaly, že voják jich s sebou do akce může nést více. M16 díky použití materiálů, včetně plastu, byla mnohem lehčí a také přesná.

iZdroj fotografie: Bryan Campbell / Creative Commons / CC0

Na papíře se vše zdálo skvělé, ale když pušku vojáci vzali do bitvy, začaly problémy. Tak velké, že kvůli nim bylo mnoho mužů zraněno nebo zabito. Největší potíže způsobovaly nábojnice, které se po výstřelu zasekly v komoře a nešly vyndat. Voják se tak na bojišti rázem ocitl bezbranný. Důvodů bylo více. Komora nebyla chromovaná a trpěla korozí, v nábojích se používal nevhodný prach a hlavně vojáci neuměli zbraně čistit. Dokonce ani nedostali sady na čistění. Kvůli marketingu firmy Colt si mnozí mysleli, že se zbraň ani čistit nemusí.

Do řešení byl zapojen i armádní výtvarník

Začalo rozsáhlé vládní vyšetřování a v roce 1967 byla na světě zbraň M16A1, která měla nedostatky odstraněné. Vojáci k ní navíc dostali i čistící sady se správnými rozpouštědly a mazadly. A hlavně podrobný návod, jak se o pušku starat. Ten byl dílem armádního komiksového výtvarníka Willa Eisnera. S návodem si vyhrál a nešlo o nějakou nudnou příručku. Byl prezentován formou komiksu, velmi vtipně a za použití vojáky využívaného slangu.

iZdroj fotografie: U.S. Army / Public Domain

Hned první kapitola ukazuje atraktivní dívku s M16 a nadpisem Jak svléknout tvojí baby. A pak podrobně popisuje, jak rozebírat jednotlivé díly M16 a co s nimi dělat. V kapitole, která je věnovaná péči o zásobník, se kterým byly u prvních modelů také problémy, ho představuje sličná dívka jménem Maggie. Kapitola s obecnými radami, jak se o pušku starat a co naopak nedělat, se nazývá Sladkých 16.

iZdroj fotografie: Pxfuel

Změna konstrukce problematických prvků a instrukce o čištění se v krátké době velmi příznivě projevily na spolehlivosti M16. Ačkoli jí mnoho vojáků zprvu příliš nedůvěřovalo, nakonec se ukázala jako velmi dobrý přítel amerických ozbrojených sil. Vývoj zbraně v dalších letech pokračoval, nyní se nejčastěji používá verze M16A4 a z M16 odvozená karabina M4. Armáda několikrát hledala její možnou náhradu, ale zatím žádnou výrazně lepší zbraň nenalezla.

Jak hodnotíte útočnou pušku M16 ve srovnání s jejími nejčastějšími soupeři?

Zdroj: Warhistoryonline

Diskuze Vstoupit do diskuze
59 lidí právě čte
Zobrazit další články