Nejhorší pistole první světové války. Důstojníci ji raději zahazovali, než aby se z ní pokusili střílet

Před velkou válkou se světové armády snažily držet krok s dobou. Za velký pokrok se považovalo nahrazení revolverů poloautomatickými pistolemi, které měly řadu výhod, navíc dokazovaly i modernost a schopnosti domácího průmyslu. Nebylo divu, že se i Itálie rozhodla zvednout hozenou rukavici, ale při svém prvním pokusu neuspěla. 

Co za revolver?

Na přelomu století byl standardní osobní zbraní italské armády dvojčinný šestiranný revolver Bodeo Model 1889 neobvyklé ráže 10,35 mm. Šlo o robustní a spolehlivou zbraň, avšak byla zastaralá již při zavedení do výzbroje. Itálie proto hledala novou osobní pistoli nejen pro důstojníky, ale i pro mužstvo. Roku 1906 se zdálo, že inženýr Bethel Abiel Revelli přišel s řešením.

Jeho pistole byla moderní konstrukce připomínající vizuálně německý Luger P08. Tím ovšem podobnost končila. Zbraň, kterou měla vyrábět firma Glisenti (roku 1906 na ni koupila licenci firma Metallurgica Bresciana), fungovala na principu krátkého zpětného rázu a uzavřeného závěru. Pistole disponovala originální konstrukcí se dvěma pojistkami, a proto byla teoreticky poměrně bezpečná.

iZdroj fotografie: Uživatel Daderot / Public Domain

Původní konstrukce se vyráběla v ráži 7,65 mm se zásobníkem na osm ran. S tím se ovšem nespokojili úředníci ministerstva války. Podle nich byla její zastavovací síla malá, a tak zbraň měla být překalibrována na silnější náboj 9×19 milimetrů Parabelum. Firma Bresciana, prahnoucí po zakázkách, s požadavkem souhlasila a poměrně slušně fungující Glisenti 1906 ráže 7,65 mm byl modernizován na Pistola automatica Modello 1910 (Glisenti).

Spousta hloupých rozhodnutí

Z dosud uspokojivě fungující pistole se stala noční můra. Její mechanika nebyla na vysoce výkonný náboj stavěna a zbraň se začala zasekávat. Stala se notoricky nespolehlivou, dokonce se několikrát roztrhla i hlaveň. Italové přišli s věru originálním řešením. Zavedli nový náboj 9×19 mm Glisenti. Ten byl identický a zaměnitelný s nábojem Parabelum, „jen“ měl o třetinu nižší výkonnost. I zásobník se zmenšil na 7 nábojů.

Znamenalo to, že „výkonnější“ devítimilimetrová zbraň byla méně účinná než verze 7,65 mm. Pokud se navíc mezi náboje Glisenti „zatoulal“ výkonnější náboj Parabelum, hrozilo roztržení hlavně. Kvůli většímu náboji byly ústrojí zbraně a hlaveň ztenčeny, aby se pistole nemusela zvětšovat, a mnoho dílů se stalo nespolehlivými. To ovšem také nevedlo ke zlepšení spolehlivosti pistole.

iZdroj fotografie: Uživatel Daderot / Public Domain

Ukázalo se také, že zbraň je složitá a náročná na údržbu. Rám Glisenti byl značně namáhán a kroutil se. Mechanismus pistole se čistil odmontováním levé části pažbičky, která byla zajištěna šroubkem. Ten se někdy při delší palbě uvolnil a pistole se rozpadla. Mechanismus byl extrémně náchylný na prach a vyžadoval časté čistění a údržbu.

Důstojníci je zahazovali

Snad nejkomičtější svízel nastala s původní pažbičkou. Byla z ebonitu a s královským erbem savojské dynastie. V tomto materiálu však pažbička praskala, a tak byl ebonit nahrazen ořechovým dřevem. Ke všemu stála zbraň i nemálo peněz. Firma si všechny tyto nedostatky zbraně uvědomovala a roku 1912 přišla s vylepšeným modelem Brexia, který měl posílený rám.

Brexia nebyla o moc lepší než původní Glisenti, zbraň přijalo pouze námořnictvo. S vypuknutím velké války a vstupem Itálie do ní v roce 1915 skončila po 33 000 kusech (a 5 000 Brexií) výroba nepovedené pistole. Vzhledem k nedostatku výzbroje šli mnozí italští vojáci do boje s Glisenti v pouzdře. Při první příležitosti však zbraň letěla a nahradila ji buď povedená a moderní Beretta mod. 1915, nebo i stařičký šestiraňák Bodeo.

iZdroj fotografie: Public Domain

Oficiálně byl Glisenti vyřazen až v roce 1934. V mobilizačních skladech jich zůstalo poměrně hodně a „šťastní“ vojáci Mussoliniho armády je fasovali i během 2. světové války. Dodnes se zachovalo poměrně dost kusů této nepovedené pistole, neboť si jich mnoho během obou konfliktů odvezli američtí vojáci domů jako suvenýry. Glisenti se stala oblíbenou mezi sběrateli. Střílet se z ní pokouší však jen málokdo.