Německo-italské ponorky Typ 212 a 214 z konce 20. století dokládají, že i starý pohon dieselovým agregátem má perspektivu

Německá ponorková škola má více než 115letou historii. Nejmodernější ponorky Typ 212 a 214 na ní směle navazují. Kupují si je i protivníci.

i Zdroj fotografie: Bundeswehr / Creative Commons / CC BY-SA
                   

V 90. letech 20. století trápilo Německo a Itálii stejný problém. Jejich flotila příbřežních ponorek pomalu stárla a bylo potřeba najít moderního a důstojného nástupce pro obě námořní flotily. Bylo tedy jen logické, že obě země spojily sily a pustily se do společného projektu, ze kterého vzešla supermoderní ponorka Typ 212 a její následné verze 214 a 216. Z ponorky se stal skutečný exportní trhák. V čem tkví tajemství jejího úspěchu?

Německá technika a zkušenost, italská invence

Memorandum obou námořnictev bylo podepsáno roku 1996. Konstrukční práce šly rychle vpřed. Konstrukce vycházela z ponorky Typu 206 ze 70. let 20. století a ponorek třídy Dolphin pro Izrael. Trup první ponorky pro Bundesmarine označené jako U–31 byl položen v loděnicích v Kielu roku 1998 a ponorka vstoupila do služby o čtyři roky později, tedy v roce 2002.

iZdroj fotografie: Capitano di Fregata (GN) GIAMPIERO RANIERI / Public Domain

Ponorka třídy Typ 212 měří 56 metrů (u verze 2 tedy ponorek U-35 a U-36 a Pietro Venuti a Romeo Romei byla konstrukce prodloužena o 1,2 metru), má šířku 7 metrů, výšku pod věží 11,5 metru a ponor 6 metrů. Výtlak ponorky je 1524 tun. Trup je rozdělen na tři paluby. Trup ponorky je z odmagnetizované oceli a je potažen speciálními látkami, které snižují její zvukovou a tepelnou stopu.  Speciálně vyvinutý pro bezhlučný chod je i lodní šroub.

Síla v pohonu

V čem ovšem Typ 212 trumfnul svět byl pohon. Pro elektrický pohon ponorky vyrábí elektřinu při plavbě na hladině dieselový generátor MTU 16V396 s výkonem 1050 kW. Pro plavbu pod vodou je ovšem ponorka vybavena na vzduchu nezávislém zdroji elektrické energie, systémem AIP (air-independent propulsion).

Ten, místo klasických akumulátorů, používá devět palivových článků firmy Siemens s výkonem 300 kW, využívajících k výrobě elektrické energie vodík a kyslík. Nejde o úplně novou technologii, palivové články na tomto principu se používají již minimálně od 60. let minulého století, známý je jejich „problém“ v Apollu 13. Takto velké a výkonné palivové články jsou však novinkou.

iZdroj fotografie: Uživatel Bjoertvedt / Creative Commons / CC BY-SA

Vodík je uložen v samostatné nádrži v „mezeře“ dvojitého trupu ponorky, tedy mezi tlakovou a lehkou povrchovou částí trupu. Díky použitým palivovým článkům ponorka pod vodou vydrží bez vynoření velmi dlouho. Roku 2004 U-32 vytvořila rekord ve své kategorii, když jako ponorka bez nukleárního pohonu vydržela ponořená dva týdny.

Veškerá data kolem skutečné výdrže Typu 212 pod vodou jsou tajná, ale předpokládá se, že ponořená ponorka vydrží bez vynoření až 30 dní. Rychlost ponorky na hladině je 12 uzlů (22 kilometrů v hodině) a pod vodou 20 uzlů (37 kilometrů v hodině). Dosah je až 12 000 kilometrů. Operační maximální ponor je kolem 400 metrů a destrukce trupu nastává v hloubce 700 metrů. Posádku tvoří 28 námořníků.

Ponorky mají špičkovou výzbroj

Typ 212 je vybavena sonarem vyrábějícím firmou Atlas Elektronik. Ponorka je samozřejmě vybavena i radarem. Periskop a optické systémy dodává firma Cassidian Optronics (dříve Carl Zeiss). Ten je vedle laserového dálkoměru vybaven i termovizí. Všechny senzory a zbraňové systémy lodi jsou pak propojeny integrovaným počítačovým systémem od norského firmy Kongsberg.

Ten zajišťuje dokonalý přehled okolí ponorky, pohotovost a přesné zaměření jejích zbraňových systémů. Posádka i kapitán mají k dispozici 20 přehledných obrazovek na velínu ponorky, na kterých se promítají veškeré údaje, které k ovládání ponorky i jejích zbraní potřebují.

iZdroj fotografie: US NAVY / Public Domain

Hlavní výzbrojí je šest univerzálních torpédometů standardní ráže 533 v přídi. Německé ponorky mají zásobu celkem třinácti těžkých torpéd DM2A4 Seehecht. Ty mají na délku sedm metrů a jsou ovládána pomocí optického vlákna. Jejich rychlost je 50 uzlů (92,6 kilometrů v hodině) a dosah 50 kilometrů. Italové své ponorky vybavili vlastními torpédy A 184. Místo torpéd může nést Typ 212 24 námořních min.

Vedle toho z nich mohou být vystřelovány i řízené střely, ať už raketové, nebo střely s plochou dráhou letu. Z torpédometů německých ponorek mohou být vypouštěni i členové speciálních námořních jednotek. Na italské ponorce může být připojena miniponorka pro speciální jednotky. Italové si však toto tajemství střeží i před spojenci, a je o ní známo jen málo. Protitorpédovou obranu zajišťuje systém DECOY 2000, který odpaluje falešné cíle a je umístěn před věží ponorek.

Německé problémy

Italské a německé námořnictvo odebralo každé po 6 ponorkách a k programu se přidalo v poslední době i Norsko, které objednalo čtyři ponorky vylepšené verze Typ 212 CD s lepší elektronikou. První by měla být spuštěna roku 2029. Němci ale mají se zaváděním typu zbytečně velké problémy, které trvají prakticky dodnes.

iZdroj fotografie: US NAVY / Public Domain

Aby ušetřila 200 milionů eur na jednu objednanou ponorku, koupila je německá vláda bez balíčku náhradních dílů a servisu, a ponorky jsou proto často nečinně v docích, kde čekají na pravidelný servis či na dodatečné dodání náhradních dílů. Italové, kteří si připlatili, jsou naopak velmi spokojeni.

Exportní úspěch

Vzhledem k zájmu z jiných státu byl vyvinut Typ 214. Typ 214 je oproti Typu 212 delší (65 metrů) a má 8 torpédometů. Hlavním rozdílem proti původnímu Typu 212 je však to, že Typu 214 chybí některé špičkové systémy a prvky jako je trup z nemagnetické oceli. Přesto se zájemců o takto „ošizenou“ loď našlo více než dost. Licenci na devět ponorek odebrala Jižní Korea. Dvě ponorky koupilo také Portugalsko.

Jako neproblematičtější zákazníci se ukázala dvojice zemí ze Středomoří, mezi nimiž panuje stále napětí. Roku 2000 bylo šest ponorek objednáno Řeckem. Zde však roku 2008 vypukla krize, a Athény nebyly schopny za ponorky zaplatit. To se podařilo vyřešit teprve s mezinárodní pomocí. Podobně je na tom i zakázka na 6 ponorek pro turecké námořnictvo.

iZdroj fotografie: Uživatel GDK / Creative Commons / CC BY-SA

Platby se zpožďují. Navíc roku 2018 po intervenci v Sýrii bylo sice na Turecko uvaleno Německem zbrojní embargo, ale to se šalamounsky námořních zbraní netýká a stavba pokračuje dál. Vedle toho byla podepsána dodávka 4 vylepšených ponorek označených jako Typ 216 do Singapuru. Německo má o nákupu jednat i s Indonésií. O Typ 214 zájem tedy neopadá.     

Jak by asi ponorky Typ 212 obstály v boji s nukleárními ponorkami?

Zdroj: Hisutton

Diskuze Vstoupit do diskuze
124 lidí právě čte
Zobrazit další články