Ruské rakety Kornet mají dvě velké nevýhody, mají být přitom hlavní zbraní proti Západním tankům na Ukrajině

Při očekávané ofenzivě nejspíše ukrajinská armáda nasadí proti Rusku i Západní tanky jako Leopard 2, Challenger 2 nebo M1 Abrams. Krátce po oznámení jejich dodávek začala federace tvrdit, že své vojáky na boj s nimi intenzivně připravuje. Jednou z hlavních zbraní proti nim mají být protitankové systémy 9M133 Kornet. Ty mají šanci odolné obrněnce zničit, ale rozhodně nejsou bez chyby, takže není jejich nasazení vždy tak snadné.

Kornet má dobrou průraznost i dosah

Protitankové rakety Kornet navazují na dřívější zbraně sovětského typu, ale byly zkonstruovány až v době Ruska. První návrhy pochází ještě z konce 80. let 20. století, do výzbroje se však dostaly až v roce 1998. Jde o protitankové střely třetí generace, srovnatelné jsou např. s americkými BGM-71 TOW. Nejnovější střely jsou schopné prorazit pancíř o síle 1 200 až 1 400 milimetrů RHAe a doletět do vzdálenosti až 5,5 kilometrů, i když existuje i střela s delším doletem.

Jenomže 9M133 Kornet není, na rozdíl od modernách protitankových zbraní dodaných Ukrajině (jde třeba o FGM-148 Javelin nebo NLAW), systémem „vystřel a zapomeň“. Jeho operátor musí na cíli po celou dobu letu rakety držet laserový naváděcí paprsek, a střela je pak naváděna drátem, takže systém nelze nijak rušit. Rychlost střely je podle druhu od 250 do 320 metrů za sekundu. Kromě pancíře je účinná i proti betonu, existuje pak také s termobarickou hlavicí.

Systémy Kornet nejednou prokázaly, že si jsou schopny poradit i s některými moderními tanky, příkladem může být zničení tureckých Leopardů 2. Tehdy se o to postaral Islámský stát, ale nutno zmínit, že Turci neměli stroje se zesíleným pancéřováním, a stejně tak udělali při použití tanků hrubé chyby. Je však nepopiratelné, že střelám by byl schopen odolat maximálně jen přední pancíř Západních tanků, a to možná jenom se štěstím.

Systém Kornet se velmi obtížně přenáší

Existují minimálně dva faktory, kvůli nimž nemusí být systém 9M133 Kornet tak účinný, jak by se mohlo papírově zdát. Hmotnost celé zbraně – tedy střely i se speciálním stativem se zaměřovačem, do něhož je nabíjeno – je přes 63 kilogramů. Nejedná se tedy o zbraň snadnou na přepravu, zapotřebí je 2členná obsluha, a ani ta nemá lehkou práci. Účinně lze tedy útočit jen z nějaké připravené pozice, ale tu je zase díky dronům poměrně snadné objevit.

Druhým handicapem je nutnost držet na cíli laserové zaměření. Pokud bude obsluha střílet na dlouhou vzdálenost, poletí střela k cíli 10 až 15 sekund, někdy i déle. Raketa za sebou navíc zanechává velmi viditelnou stopu a prozrazuje tak místo, odkud byla vypálena. Osádce tanku a doprovodným jednotkám se tím skýtá možnost začít na místo střílet. A jelikož musí operátor cíl zaměřovat, je snadným terčem; a když to „schytá“, střela cíl nezničí.